„Dřív jsme měli poštovné zdarma. A taky jsme chtěli, aby měli zákazníci objednávky co nejdřív, takže jsme jim posílali zboží ještě než nám zaplatili. Ale vymstilo se nám to. Teď už nejsme ani na Heurece. Chceme, aby u nás lidi nakupovali kvůli kvalitě, ne kvůli nejnižší ceně,“ říkají Blanka a Jirka, kteří už 4 roky prodávají psí obojky s motýlky pod značkou Collars.
A jak prozradili v 1. díle rozhovoru, dost možná budou jejich motýlky nosit i psi v Anglii, Itálii a Maďarsku. Se svou firmou totiž chystají expanzi. Zatím ale zůstávají na české půdě a vychytávají mouchy. Tentokrát jsme se s nimi pobavili o marketingu na sociálních sítích, zákaznickém servisu i konkurenci.
Collars je už váš třetí e-shop? Jaké největší ponaučení jste si odnesl z těch předchozích?
Jirka: Dřív jsme měli poštovné zdarma. A taky jsme chtěli, aby měli zákazníci objednávky co nejdřív, takže jsme jim posílali zboží ještě než nám zaplatili. Ale vymstilo se nám to. Ti lidi pak totiž kolikrát popřeli převzetí a vůbec nezaplatili. Je to i jeden z důvodů, proč už teď nejsme ani na Heurece. Tyhle zákazníky prostě nechceme. Chceme, aby u nás lidi nakupovali kvůli kvalitě, ne kvůli nejnižší ceně.
Kolik peněz dáváte do marketingu?
Jirka: Dřív jsme dávali spoustu peněz do reklamy – PPC a Facebooku. Jenže nikdy nepřišel takový ten obrovský boom, který jsme čekali. Kolikrát se nám ani nevrátila investice. Ono to nestačí jen dělat, musí se to dělat dobře. A to se nám asi úplně nedařilo. Teď už do toho tolik peněz nesypeme. Blanka je šetřivá. Je to taková žába, co sedí na prameni, a jenom občas něco utrousí. Ale ono je to dobře, protože já to všechno rozfofroval a ten efekt nebyl tak velký. Teď nám slušně funguje remarketing na Facebooku.
Takže jedete hlavně Facebook?
Jirka: Ne, teď hlavně Instagram. Není to sice hlavní prodejní kanál, ale bereme to tak, že jsme vidět. Facebooku až tak nerozumím, takže dost pokulhává. Ono jde o to, že když jsme s motýlky před čtyřmi roky začínali, nikdo je tu nedělal. Podobně jako my začínali snad jen Dog Bow Ties, což jsou charitativní motýlky. Jenže ve chvíli, kdy se objevíte veřejně, vás lidi začnou napodobovat. Takže je tu teď poměrně dost firem s motýlky a pro lidi je těžké je rozlišit. Snažíme se zaujmout, používáme jednoduché slogany a chceme, aby si nás lidé zapamatovali. To je pro nás teď to zásadní. Už se nám dokonce povedlo, že našim motýlkům lidi často říkaj kolárky.
Konkurence je tedy velká. Čím se snažíte odlišit?
Jirka: Jednou z hlavních věcí je servis. Když nám například zákazník napíše, že mu praskla přezka – hned mu ji na naše náklady vyměníme. Zákaznická zkušenost je dneska zásadní. Když si od neznámé paní koupíte na trzích obojek, tak bude sice o stovku nebo dvě levnější, ale když se vám s ním něco stane, tak to nevyřešíte. Protože už paní nikdy neuvidíte. Snažíme se, aby zákazníci cítili, že jsme nějaká značka. Nějaká záruka.
Kdo vám dělal logo?
Jirka: Já. Dřív jsem se grafikou živil, takže to pro mě nebyl problém. Ale vzniklo až na několikátý pokus. Vždycky, když jsem nějaké vymyslel a říkal si, jak je super, našel jsem u jiné firmy podobné. Takže jsem ho ještě upravoval.
Jaká je vaše cílovka?
Jirka: To jsme paradoxně poznali až nedávno. Pomohly nám k tomu různé psí akce, které objíždíme. Právě tam totiž líp poznáte lidi, kteří od vás nakupují. A my zjistili, že naše cílovka nejsou ani tak pejskaři, jako spíš takoví ti designérští lidi, co maj kolem sebe rádi hezko. Mít e-shop je super, ale taky je důležité občas vyrazit mezi lidi. Až tam poznáte, kdo je vlastně na té druhé straně. Aspoň u některých produktů je to potřeba a v lecčems vám to může otevřít oči.
Svůj sortiment jste rozšířili o kšírky a šátky. Proč?
Blanka: Protože je lidi chtěli. Někteří nám psali, že jejich pejsci radši nosí kšírky, a další zase psali o šátky. Takže jsme jim je udělali. Ale obojky s motýlky pořád hrají prim. Ten zbytek jsou jen doplňky.
Občas děláte i věci na míru, což bývá dost zrádné…
Blanka: Máte pravdu. Vždycky se snažím každému zákazníkovi vyjít maximálně vstříc. Když jde například o motýlka na svatbu, hledám látky, které nejvíc odpovídají svatebnímu odstínu. Celé je to pak samozřejmě daleko pracnější. Ale už se mi bohužel stalo, že si pak lidé objednávku ani nevyzvednou. Jedna paní takhle chtěla personalizovaný obojek ve speciální látce, navíc s vyšitým jménem. A pak si ho ani nevyzvedla. Po pár mých mailech jen napsala, že ze svatby sešlo, a obojek už nechce… Takže mi zůstal a je neprodejný. Ale to se holt stane, beru to sportovně.
Kolik obojků už jste ušila?
Blanka: Přes dva tisíce určitě.
Jak dlouho vám trval proces dolaďování produktu?
Blanka: První zákazník by se asi divil, kdyby do ruky dostal dnešní obojek. Dneska už si troufám říct, že je to opravdu kvalitní.
Jirka: Fakt je, že nebýt mě, Blanka by začala prodávat daleko později. Ona by to hrozně dlouho ladila, kdežto já se spíš řídím heslem: Teď to prodej a uvidíš, jakou to bude mít zpětnou vazbu. Když to bude průšvih, vrátíme peníze a budeme na tom pracovat dál. Ale ti lidi byli od začátku spokojení. Takže to jelo a my všechno vylepšovali za pochodu. A pořád vylepšujeme. Teď budeme například na přezky objednávat gravírování, abychom je jen nelepili. Pracujeme na tom dva roky a ten proces ještě není u konce. Pořád se dá něco vylepšovat.
Blanka: Ale teď už jsou to jen kosmetické úpravy.
Odkud berete látky?
Jirka: Máme víc dodavatelů. Jednoho v Americe, jednoho v Německu.
Blanka: A nově i v Chorvatsku. Tam bereme látky od designerů, které jinde neseženete. Odebíráme zkrátka od dodavatelů, se kterými jsme byli spokojení.
Jirka: U toho našeho produktu hodně záleží na designu látky. Chceme originální vzhled. Kdybych nakupoval v Holešovické tržnici, tak jsem sice cenově někde úplně jinde. Jenže ty látky nebudou tak kvalitní a navíc je budou mít všichni ostatní. Proto máme dodavatele roztroušené takhle po světě. Přemýšleli jsme i o tom, že bychom si nechali tisknout nějaké vzory, které nemůžeme sehnat, ale víme, že by o ně byl zájem. Koukali jsme, že to dělají například Unuodesign. Uvidíme, jestli se do toho pustíme, zatím je to v procesu.
Blanka: Ale ono to samozřejmě není zdaleka jen o látkách. Musíte mít i kvalitní jehly, nitě a hlavně stroj.
Jirka: Když si ho koupíte v Lidlu za 1 500 Kč, je to úplně jiné, než když pořídíte něco opravdu kvalitního. My už jsme do strojů investovali hodně peněz. Blanka má doma vyšívací, overlock a k tomu ještě normální stroj. Do toho musíte každý rok kupovat vyšívací program. Máme v tom hodně peněz, ale pro tu kvalitu je to zásadní.
Co vás na tom všem nejvíc baví?
Blanka: Mně nejvíc baví, když lidi pošlou fotku svého pejska s obojkem. To mě vždycky tak nějak zahřeje a řeknu si, že to moje šití má nějaký smysl.
Jirka: Mě zase baví, když všechno funguje. Když například nastavím nějakou reklamu a vidím, že zabírá. A hodně mě začaly bavit i prodejní akce. Třeba pražský Dyzajn market nebo veletrh For Pets. Z toho jsem měl hrozný strach. Museli jsme na něj šetřit, protože jsou na něj hodně velké náklady. Říkal jsem si, že mě Blanka zabije, pokud to nevyjde. (smích) Ale pak se najednou otevřely brány a náš stánek zaplavily davy lidí, motýlky se jim hrozně líbily. Byl to super zážitek.
A váš sen?
Jirka: Jak v tom rozhovoru s firmou Nugo pán říkal, že je jeho snem potkat lidi, co budou mít jeho tašku… Nám už se to párkrát stalo. Teď naposledy v IKEA. Jak pořád koukáme po psech – co nosí a jaké mají obojky – najednou jsme viděli jednoho s motýlkem. A brzy nám došlo, že je to náš motýlek. Tak jsme se k pejskovi vrhli. Jeho páníčci na nás nechápavě koukali. Chlap už skoro startoval… Ale když jsme jim vysvětlili, že jsme jejich obojek dělali my, byli nadšený. Byl to super pocit.
Napsat komentář