Začínali s našetřenými 60 tisíci a jejich rodiče nebyli z jejich plánu podnikat zrovna nadšení. Přesto zvládli vedle studia medicíny a lékařské praxe vybudovat firmu, která dnes prodává oblečení a další zdravotnické vybavení nejen v Česku, ale i na Slovensku, v Polsku a v západní Evropě. Do deseti let chtějí oblékat zdravotníky v celé Evropě.
Příběh jejich firmy se začal psát na hodině anatomie, kdy se jako studenti medicíny rozhlédli kolem sebe a viděli samé zmačkané zašedlé pláště. V tu chvíli si řekli, že tohle musí změnit. Dnes na jejich e-shopu INFINITE MedStyle vedle zdravotnického oblečení najdete i fonendoskopy, anatomickou lebku nebo horkou novinku – deskovou hru Nemocnice.
U vývoje kterého produktu se nejvíc zapotili? V čem je zaskočila expanze na Slovensko? A jak se jim daří skloubit podnikání s prací lékařů? O tom a spoustě dalšího jsme si popovídali s dvojicí zakladatelů Filipem Tomanem, Matějem Samcem a Janou Tomanovou, která má na starost nejen marketing.
S podnikáním jste začali při studiu medicíny. Jak na to reagovaly vaše rodiny? Tipuju, že nebyly zrovna nadšené.
Matěj: Mně doma říkali: „Ševče, drž se svého kopyta.“ Ale zase na druhou stranu, můj taťka je podnikatel, takže o tom něco věděl… A důležité taky bylo, že jsem na škole neměl žádné výraznější problémy, takže se s tím postupně smířili.
Filip: Medicína je obecně extrémně náročné studium a rodina strádá, protože na ni nemáte tolik času. A když do toho ještě začnete podnikat, tak se samozřejmě všichni chytají za hlavu… Taková reakce je ale logická. Teď jako lékaři máme odpracovaných 250 hodin měsíčně a je trochu zvláštní do toho ještě podnikat… Člověk musí být nadšenec a blázen, jinak by to nedělal. Vlastně se doteď občas ptáme sami sebe, jestli to je dobrá cesta nebo ne. Ale samozřejmě věříme, že je, protože nás to baví a naplňuje.
Bylo těžší skloubit podnikání se studiem medicíny nebo zaměstnáním lékaře?
Matěj: Je to nárazové. Na škole jsme moc nestíhali při zkouškovém a teď se nám zase občas nahromadí služby… Někdy je to opravdu obtížné skloubit, ale tím, že jsme tři, tak za sebe vždycky můžeme zaskočit.
Filipe, vy jste v podcastu Po medině dokonce říkal, že kdybyste tři měsíce na nic nesáhnul, tak by se vlastně nic moc nestalo.
Filip: To je pravda. V naší firmě máme dokonale zorganizované procesy. Tím, že jsme lékaři a nemáme čas se denně věnovat posílání balíčků, péči o e-shop, marketingu a dalším činnostem, musíme být schopní v řízení zaměstnanců. Snažíme se být dobrými kouči a správně je mentorovat, abychom si mohli dovolit dělat naše full-time zaměstnání, tedy práci lékařů. A abychom to obojí mohli dělat s dobrým svědomím, že ani jedno neflákáme.
Příběh vaší firmy se začal psát na hodině anatomie, kdy jste se jako studenti medicíny rozhlédli kolem sebe a viděli samé zmačkané zašedlé pláště. Řekli jste si, že to změníte. Museli jste na začátku tuhle zažitou představu zlomit i u samotných doktorů?
Matěj: Ani ne tak zlomit, jako je to naučit. A vysvětlit jim, že jde o důležitou součást lékařské profese. Když jsme začínali, nikdo to neřešil. Ale teď už možná někoho napadne, že to, jak vypadá, ve velké míře ovlivní první dojem pacienta.
Filip: Spousta kolegů vám stejně řekne, že je důležitější, co má lékař v hlavě, než co nosí na sobě. Samozřejmě, že je to důležitější. Ale neznamená to, že je to to jediné, co má člověk vnímat. Všechno je komplexní. Je důležité, jak člověk vypadá, jak mluví, jak se chová, jestli pacientům naslouchá… A zároveň je samozřejmě důležité, jestli je dobrým lékařem, profesionálem. Ale my si myslíme, že to, jak lékař působí, tvoří až 70 % dojmu pacienta.
To věřím. Člověk je laik, takže nerozumí tomu, jestli je jeho diagnóza správná. Ale pokud nemá z doktora dobrý pocit a nemá v něj důvěru, do velké míry to ovlivní i jeho léčbu a to, jak k ní přistupuje.
Matěj: Na to jsou i vědecké studie. Když má pacient větší důvěru v lékaře, tak pak poctivěji dodržuje jeho doporučení a zároveň je pro něj třeba jednodušší podstoupit nějaké nepříjemné vyšetření.
Jana: Já pracuji na dětském oddělení a tam ještě víc vidím, jak moc důležité to oblečení je. Vy nemůžete k dítěti přijít stylem – ukáž, já si tě poslechnu. Musíte navázat kontakt. A můžete třeba začít tím, že se ho zeptáte, jak se má, jaké má doma zvířátko, jaké jsou jeho oblíbené hračky… A můžete využít i toho, že máte na své haleně pejsky. Léčebný proces vám to hodně usnadní. A nejen vám, ale i tomu malému pacientovi, protože vnímá vřelejší prostředí.
Na začátku byla vaše práce asi dost i o edukaci?
Filip: Když jsme před těmi zhruba sedmi lety začínali podnikat, byl byznys zdravotnického vybavení na úplně jiné úrovni než dnes. Nikdo se pořádně nevěnoval tomu, jak by oblečení mělo vypadat. To hlavní byla cena a nic jiného nikoho nezajímalo. Jako kdybyste si šli koupit rohlík, ale neřešili, jak bude chutnat, z čeho je vyrobený a tak dále. Ale stejně jako dnes lidi víc přemýšlí o kvalitě potravin, řeší i oblečení. Chtějí, aby bylo z kvalitních materiálů, aby bylo barevnější a tak dále. Opravdu se to proměnilo.
S prvními produkty jste přišli na trh na podzim 2016. Co pro vás bylo nejtěžší?
Matěj: Za mě bylo nejtěžší ukočírovat to, abychom se vešli do našeho rozpočtu. Když jsme začínali, měli jsme 60 tisíc, to byly naše našetřené peníze. Nic víc jsme neměli.
Filip: Podle mě je na podnikání nejtěžší právě to prvotní rozhodnutí do toho jít. Protože jste laik, pořádně nevíte, co je SROčko, co OSVČ, jak se dělá účetnictví, nerozumíte vlastně vůbec ničemu… A navíc jste ještě vystavená kritice svého okolí, které se vám snaží říct, že je to nesmysl a že jen zbytečně ztrácíte čas… Druhý bod je ten, který už řekl Matěj. Tedy že vezmete svoje peníze, které jste si šetřili třeba na mobil nebo na počítač… Ale v tu chvíli řeknete ne, věřím svému nápadu a dám ty peníze do něj.
Jak vnímáte výhody a nevýhody toho, že jste na rozjezd neměli víc peněz?
Matěj: Nevýhoda byla ta, že jsme se museli hodně uskromňovat. Nemohli jsme výrobků udělat tolik a tím pádem jsme nedostali tak dobrou cenu. Museli jsme o každé investici přemýšlet dvakrát.
Filip: A to se pak v podstatě ukázalo i jako výhoda. S malým kapitálem se naučíte hospodařit a šetřit. Člověk nemůže být rozhazovačný. Kdežto lidi, kteří začínají s větším kapitálem, třeba si někde napůjčují nebo mají investora, pak někdy utrácejí desetitisíce korun za všemožné odborníky na všechno a ani neřeší, jestli to dává smysl a jestli je každá investice návratná.
Prodáváte i na Slovensko, do Polska a prostřednictvím Amazonu taky do západní Evropy. Že chcete expandovat, jste věděli už na začátku podnikání, nebo jste se pro to rozhodli až na základě úspěchu v Česku?
Filip: Možná to bude znít sebevědomě, ale přemýšleli jsme o tom už při startu. Když jsme začínali, nerozjížděli jsme byznys, abychom si jako studenti přivydělali, ale chtěli jsme vybudovat firmu. Dopředu jsme věděli, že nám to v příštích deseti letech nic nevydělá. Brali jsme to jako projekt, ne jako rychlou cestu k penězům.
Každý trh je specifický a bez jeho větší znalosti je ta expanze hodně složitá.
Matěj: To máte pravdu, je to složité. Například v Polsku je situace úplně jiná než v Česku. Zatímco u nás jsme do toho šli s tím, že chceme zlepšit oblékání zdravotníků, u Poláků to nebylo potřeba. Respektive nebylo potřeba měnit jejich přístup, protože Poláky prostě zajímá, jak v práci vypadají. A zároveň je tam mnohem větší konkurence. K tomu si ještě připočítejte jazykovou bariéru…
Filip: A taky fakt, že Poláci vyrábějí za nižší ceny než my. Česká švadlena bere vyšší výplatu než ta polská, a to třeba o 30 až 40 %. Takže tam nemůžeme konkurovat cenami, ale originálními produkty, které máme jenom my. Prodáváme jich sice hodně, ale těmi největšími českými taháky, což je naše oblečení INFINITE MedStyle a fonendoskopy MDF, v Polsku prostě konkurovat nemůžeme. Daří se tam spíš našim doplňkovým produktům. Česko a Slovensko je pro nás pořád ten hlavní trh, zatím se nám do Polska nedaří expandovat tak, aby bylo stejně silné. A myslím si, že ani nikdy nebude, protože jsme česká značka postavená na našem příběhu.
Jak jste vybírali země, do kterých expandujete? Dělali jste si analýzu trhu?
Matěj: Bylo jasné, že potřebujeme na Slovensko. To nám ale dalo paradoxně zabrat víc, než jsme čekali. Nějaká menší bariéra tam totiž je. Slováci na českém e-shopu primárně nenakupují. Nakoupí tam spíš až ve chvíli, kdy nenajdou slovenský e-shop. Naštěstí spousta Slováků studuje na českých fakultách a pracuje v českých nemocnicích. Asi byste se divila, kolik nemocnic by lehlo, kdyby Slováci odešli domů… Polsko jsme vybírali kvůli tomu, že jde o podobnou mentalitu, je to sousední stát a taky se nám líbilo, že Poláci na módu slyší.
Filip: A samozřejmě jsme se taky radili se zkušenými kolegy e-shopaři, kteří už si několika expanzemi prošli, takže to nebyl úplný výstřel naslepo.
Na vašem e-shopu máte jak svoje, tak i přeprodávané produkty. Co je pro vás ekonomicky výhodnější?
Filip: Vyvíjení vlastního produktu je samozřejmě mnohem náročnější jak časově, tak i finančně. A navíc co se týká například oblečení, musíte nakoupit velké objemy, abyste se dostali na dobrou nákupní cenu. Takže u našich produktů pociťujeme víc těhle mínusových faktorů.
Ale čekala bych, že na svých produktech budete mít větší marži.
Filip: Nemáme, ta je u všech produktů podobná. Takže by pro nás samozřejmě bylo daleko jednodušší je nakoupit od někoho jiného a pak je prodávat. Ale vlastní produkty vyvíjíme jednoduše proto, protože je to pro nás srdeční záležitost. Věříme tomu, že to děláme dobře, že kontrolujeme kvalitu materiálů i kvalitu provedení, takže nám to dává smysl. Budujeme vlastní značku.
Jana: Všechny produkty se snažíme vyrábět v České republice. S tím se pojí právě kvalita, ale zároveň i cena. Málokdo si uvědomí, že pokud člověk v dnešní době vyrábí cokoliv v Číně nebo třeba Bangladéši, tak se s cenou dostane na úplně jiné částky.
Filip: A bohužel mi zatím přijde, že pro lidi je pořád prioritou cena, takže přemýšlíme, jestli jít zákazníkům na ruku a vyrábět mimo Českou republiku za nižší prodejní ceny nebo se držet toho, co děláme teď. Není to jednoduché, ale kontrola kvality, kterou díky výrobě v Česku máme, je pro nás důležitá.
Vývoj kterého produktu vám dal nejvíc zabrat?
Matěj: Mně určitě naše nová desková hra Nemocnice. Tu jsem vyvíjel rok, začal jsem před loňskými Vánocemi a nakonec měl nervy, aby se stihly tyhle. Nejdřív jsme hru tři čtvrtě roku testovali a když jsme ji měli vyladěnou, řešili jsme grafiku, ilustrace, jak budou vypadat kostičky a herní plán… Byla toho spousta. Ale stihli jsme to.
Filip: Hodně se trápíme i s našimi polokošilemi. Na trh jsme je vypustili mezi prvními produkty, ale pak jsme je stáhli. Nebyli jsme spokojeni s kvalitou, protože jsme je nevyráběli v Česku a neměli nad tím kontrolu. Takže už se sedm let snažíme vyřešit tenhle problém a zatím se nám to nepovedlo. Pořád vycházejí extrémně draze. Vyrábí je pár firem, které mají cenovky v řádu 3 500 Kč a prodávat polokošile pro doktora za tyhle peníze prostě nejde. Zatím to vypadá, že v Česku není možné vyrobit polokošili tak, aby byla prodejní cena do tisícovky.
Matěj: Podobný boj jsme vedli i se zdravotnickými halenami, které jsme řešili snad tři roky. Byl u nich stejný problém, vysoká výrobní cena. A rozsekla to Janička, která sehnala dodavatele.
Filip: Ještě musím zmínit náš sakoplášť, který nám dal taky pěkně zabrat. Když jsme ho vyvíjeli, jezdili jsme do výroby na Vysočinu. Tři hodiny autem. Vždycky jsme měli jednání, oni udělali nějakej střih a my pak přijeli znovu a zase to posunuli dál. Takhle jsme s tím strávili čtvrt roku. Za tu dobu jsme tam jeli zhruba šestkrát. A k tomu ještě připočítejte spoustu telefonátů. Bylo to náročné.
Který váš produkt byl největší risk?
Filip: Určitě deskovka. Vývoj a výroba byly finančně hodně náročné. Do toho bych se asi bál jít, kdybych za sebou neměl těch sedm let zkušeností. Vzít obrovské množství peněz a dát je do nějakého produktu, u kterého člověk neví, jestli se ho prodá deset, dvacet nebo sto kusů… My jsme museli objednat řádově tisíc a víc kusů, takže to není sranda. Mohl to být pěknej propadák, do kterého by zahučela spousta peněz. Ale naštěstí není. Je vidět, že ta hra lidi zajímá. Je venku 12 dní a prodalo se jí 200 kusů, což je krásný.
Je to hra spíš pro lidi z doktorského prostředí nebo i laickou veřejnost?
Matěj: Je pro všechny. Najdete tam sice takové ty medicínské stereotypy, u kterých se nejvíc pobaví doktoři nebo sestřičky. Ale spousta vtipů je mířených na celou populaci. Připravovali jsme hru tak, aby bavila jak lidi z oboru, tak i naprosté laiky.
Pojďme k vašemu e-shopu, kdy jste ho spouštěli?
Filip: 8. listopadu 2016, to je datum startu naší firmy. V ten den jsme představili e-shop s prvními produkty. Na začátku jsme měli hodně jednoduchý e-shop, jehož vytvoření nás stálo 3 000 Kč. Byl docela pěkný, ale pro dnešní dobu absolutně nedostačující. Neuměl skladové hospodářství a neměl 99 % funkcí, které zvládá Shoptet.
Proč jste pak přešli na Shoptet?
Filip: Ze tří důvodů. Tím prvním bylo skladové hospodářství. Chtěli jsme, aby se skladová zásoba sama hlídala, protože jsme už těch produktů měli víc a předtím jsme to museli dělat manuálně. Další důvod byl ten, že jsme už tehdy jako studenti medicíny úplně nezvládali posílat balíčky a hledali řešení, díky kterému by se to dalo zautomatizovat. Můj kamarád nám nabídl pomoc za podmínky, že půjdeme na Shoptet, kde měl sám e-shop. A třetí faktor byl, že jsme chtěli platby kartou a napojení na ostatní služby. Díky tomuhle všemu jsme přešli na Shoptet a dnes jsme za to rádi.
Co vám přijde jako největší výhoda Shoptetu?
Matěj: Myslím si, že to, čím je Shoptet před konkurencí, je hlavně přehledné uživatelské prostředí. Samozřejmě nejde udělat úplně jednoduše, ale i laik se základní znalostí administračních systémů, se v něm zvládne zorientovat. To je velká výhoda.
Jana: To je pravda. Protože já nejsem počítačově zdatný jedinec a úpravy na Shoptetu zvládám.
Které doplňky a funkcionality vám nejvíc pomáhají? Které nejvíc oceňujete?
Filip: Za mě je to určitě doplněk Slevy X+Y. To je věc, na kterou jsme čekali hodně dlouho. Je to naprosto super, teď konečně můžeme dát k produktu například pouzdro zdarma nebo 3+1 halenu. To je za mě hodně dobrá věc. A rádi využíváme i Dárek k objednávce.
Jana: Za mě bylo super, když jsme implementovali Související a Podobné produkty. To nám v tu chvíli hodně rozšířilo nabídku, kterou zákazník v rámci nákupního procesu uvidí.
Filip: Potom nám taky hodně pomohl doplněk Retino na řešení vratek a Pobo – Page Builder, který se věnuje vzhledu e-shopu. Těch věcí je několik a všechny nám usnadňují určitou část práce. Samozřejmě je to i platební brána nebo propojení se Zásilkovnou, což je pro nás základní věc, bez které by to nefungovalo.
Během těch sedmi let jste si prošli různými těžkostmi a jednou z největších byl boj se skladem.
Filip: To byla přesně ta situace, která rozhodí všechny zajeté procesy a znemožní běžný chod firmy. Když jsme najednou museli opustit sklad, neměli jsme kam přemístit x regálů s produkty. Byl to stres, ale když se nám ho povedlo vyřešit, bylo to jako výhra jackpotu. A to samé se nám pak stalo ještě jednou. To jsem už zoufale chodil v Hradci po ulicích a koukal na baráky, jestli někde není cedulka, že pronajímají prostory. Jednu takovou jsem viděl, zavolal tam a dodneška tam ten sklad máme.
Skladovat produkty na koleji pod postelí už by asi nešlo, co?
Matěj: Takhle jsme začínali. (smích) To jsem jenom zvednul postel, kde jsem měl vyskládané fonendoskopy, jeden vzal a pak s ním šel 15 minut na poštu ho poslat. Když si pak na kolejích někdo založil pobočku Zásilkovny, tak jsem zajásal.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Filip: Za mě je největší úspěch, že jsme to nevzdali. Za sedm let jsme z našeho podnikání neviděli ani korunu, všechno necháváme ve firmě a budujeme ji. Takže je to vlastním způsobem velké odříkání. Ale je to zkrátka nadšení do nějakého svého projektu, já vždycky říkám, svého dítěte. Do něčeho, co člověk miluje, protože si to sám upatlal na písku jako bábovičku.
Matěj: Já jsem v poslední době nadšený z toho, že se nám konečně daří prodávat vlastní produkty. A hlavně oblečení, které jsme chtěli dělat ze všeho nejvíc. Ještě dva roky zpátky jsme na tom byli tak, že oblečení tvořilo 15, 20 % prodejů. A teď je to skoro polovina.
Jana: Já jako úspěch vnímám to, že se nám povedlo změnit přemýšlení českých zdravotníků. Když jsem v práci a jdu do jídelny, po cestě potkávám spoustu lidí, kteří mají barevné oblečení, celkově jsou hezky oblečení… A z toho mám opravdu radost.
A jaký je to pocit, když jdete po nemocnici a vidíte doktora nebo sestřičku ve vašem oblečení?
Matěj: Skvělý! Já jak jezdím ještě na záchrance, nedávno jsem přivezl k nám do nemocnice pacienta a předával ho doktorce, která měla moje EKG tričko. Vzpomněl jsem si, jak jsem ho kreslil na svém tabletu… Byl to krásný pocit.
Filip: Já se s tím setkávám i u svých studentů. Učím ortopedii na lékařské fakultě, a když mi na praktiku přijde osm mediků a z toho čtyři mají fonendoskop od nás, tak z toho mám fakt dobrý pocit. Je to asi i důvod, proč člověk podniká, protože vidí, že dělá něco smysluplného a že je o jeho produkty zájem.
Jana: U nás na oddělení oblékly v létě všechny lékařky z mého lékařského pokoje naše šaty, z toho jsem měla hodně velkou radost.
Matěj: On je fakt hezký pocit, když můžete něčím přispět. Vyrobit něco, co ostatním pomůže. Já vždycky říkám, že česká medicína je postavená na lidech, že máme jednu z nejlepších úrovní medicíny na světě a všechno to odmakají ti lidé. Teď to bylo vidět i na diskuzi s přesčasy. Kdyby doktoři přestali sloužit přesčasy, byl by to opravdu velký problém. A my můžeme přispět tou svojí troškou do mlýna, pomoct doktorům a zdravotníkům, aby se v práci, kde tráví spoustu času, cítili o trošku líp a aby jim to šlo líp od ruky.
Kde vidíte svoji firmu za 10 let?
Filip: Určitě chceme mít kompletní nabídku oblečení, které zdravotníci potřebují. Pořád víme o produktech, které nám v portfoliu chybí. A dalším bodem je expanze. Věřím, že za deset let budeme dodávat produkty do celé Evropy – do Anglie, Španělska, Itálie, Rumunska, Maďarska… A samozřejmě taky to, že lidi budou mít naše produkty rádi a budou se z nich těšit. To je to nejdůležitější.
Jana: Já bych moc ráda, abychom přispívali nejenom našimi produkty, ale i vzděláváním. Abychom medikům vysvětlovali, jak fungují fonendoskopy a jak je používat. Spousta studentů totiž neví, jak si je dát do uší, aby opravdu slyšeli. A taky bych si přála, aby náš brand znali zdravotníci v České republice. Aby bylo zažité, že když si chcete koupit zdravotnické oblečení, sáhnete po tom našem.
Matěj: Já navážu na Janičku, taky bych se rád věnoval vzdělávání. A nejen tomu odbornému, ale rád bych se zaměřil i na vystupování a komunikaci s pacienty, o které už jsme se bavili. Tady totiž nejde jen o doktory a sestřičky, ale i záchranáře, sanitáře… Mnohokrát jsou sanitáři těmi, kdo s pacienty mluví nejvíc, protože je vezou na vyšetření a čekají tam spolu. Pokud s nimi budou umět navázat dobrý vztah, ulehčí to pacientům ty náročné chvíle. Může to mít obrovský efekt. A poslední věc – taky bych moc rád, kdybychom naučili zdravotní sestřičky používat fonendoskop, jako je to třeba v Americe. Tady je používají jenom lékaři a my to chceme v rámci kampaně „Sestry mají také uši“ změnit. Když ho budou umět ovládat aspoň na nějaké základní úrovni, jako je poslech plic nebo základních šelestů srdce, může to posunout naše zdravotnictví zase o kus dál a částečně i vyřešit problém nedostatku lékařů.
Napsat komentář