Už třináct let jim úspěšně šlape marketingová agentura. Za pandemie covidu ale tři kamarádky Martina, Květa a Alice spustily svůj další projekt. Jak samy říkají, srdeční. Za zrodem firmy Chlupáči stála Martiny nemocná fenka Bublina, která po chemoterapii nemohla jíst skoro nic, co se na trhu prodávalo. Tak se tyhle milovnice zvířat rozhodly, že vymyslí, jak podobně nemocným chlupáčům pomáhat.
„Když jsme zakládaly e-shop, počítaly jsme s tím, že pošleme pět balíčků měsíčně podobným případům, jako jsme my. Pak jsme ale přišly na to, že takhle nemocných zvířat je daleko víc,” vzpomíná na začátky podnikání Alice. Na svém e-shopu Chlupáči.cz tak prodávají pamlsky pro psy s ledvinovou dietou, krmivo pro psí seniory nebo prášek pro kočičí nejedlíky. A zároveň patří k firmám, které rozhodně netlačí na růst. „Radši pojedeme menší objemy, ale pořád budeme vědět, kdo jsou naši zákazníci. A ti zákazníci zároveň vědí, kdo jsme my. A že nám můžou věřit,” říká Martina.
V našem rozhovoru jsme si povídaly o tom, proč jejich e-shop ležel rok a půl v šuplíku, o specifických produktovkách, rozesílání balíčků nebo důvodech, proč ani na vteřinu neuvažovaly o vlastním e-shopovém řešení.
Proč jste začaly podnikat? Jaký byl ten prvotní impuls?
Martina: Stála za tím moje první fenka Bublina, která měla rakovinu a byla po chemoterapii. Když jí začaly selhávat ledviny a játra, zjistily jsme, že nabídka pamlsků a krmiv, které jsou pro ni vhodné, se strašně zúžila. Takže jsme do toho vlítly spíš omylem, z potřeby poskytnout něco pro naše vlastní chlupáče.
Alice: Když jsme zakládaly e-shop, počítaly jsme s tím, že pošleme pět balíčků měsíčně podobným případům, jako jsme my. Ale pak jsme přišly na to, že takhle nemocných zvířat je daleko víc.
Květa: A teď máme sice radost, že je objednávek tolik, ale na druhou stranu víme, že je posíláme zvířatům, která mají velké zdravotní problémy. Ale taky víme, že jim aspoň zpříjemníme život.
Váš e-shop tedy vznikl jako řada ostatních – že jste řešily svůj problém. Jak moc vás překvapilo, že se týká i tolika ostatních lidí?
Martina: Strašně.
Květa: Člověka to nenapadne, ale nemocných zvířat je víc, než bychom si přáli a mysleli. Když si pořizujete chlupáče, většinou jde o mladého zdravého pejska nebo kočičku. Ale minimálně druhá polovina života nebo jeho závěr už takhle veselý často nebývá. Bohužel. A ti lidé to pak musí řešit.
Kdy jste spouštěly e-shop?
Martina: V roce 2021, ale měly jsme ho připravený už dlouho dopředu. Jenže jak odešla moje fenka Bublina, najednou se vytratila síla ho dokončit. Takže nám e-shop ležel dlouho v šuplíku. Ono udělat ten první krok pro nás bylo strašně těžké i z jiného důvodu. Online prostředí dobře známe a měly jsme k němu obrovský respekt. Třináct let máme marketingovou agenturu. To, co teď samy děláme na Chlupáčích, už roky radíme klientům.
Alice: I proto jsme si pořád říkaly, že náš e-shop ještě není dost dobrý. Že pořád není dokonalý. A trpíme tím dodneška. Ale ono je lepší dát ty věci aspoň v nějaké formě ven, stoupnout si do té první řady a zkusit to. Protože nic nikdy nebude dokonalé.
Jak jste na tom s plánováním? Máte plán, podle kterého jedete?
Martina: E-shop jsme rozjížděly v době covidu. Náš plán vznikal, ještě než to všechno vypuklo, takže jsme ho poctivě připravily a pak mohly akorát tak hodit do koše. V lednu 2022 jsme si udělaly druhý plán. To bylo období, kdy se trh strašně oživil. Všichni říkali – super, konečně skončil covid, teď to bude skvělý! Ale Putin řekl ne, tak jsme ten další plán zase vzaly a hodily do koše. Poslední tři roky ukázaly, že zákony fyziky vůbec nemusí fungovat. My máme hlavní vizi. Víme, co chceme dělat, s kým to chceme dělat, v jakém objemu to chceme dělat a v jaké kvalitě to chceme dělat. To je hlavní strategie.
Květa: Plán je jedna věc, ale vize je mnohem důležitější. Člověk by měl vědět, co je jeho další cíl. Můžete mít plán, jak k němu dojít. Určitě. Ale musíte počítat i s tím, že třeba nevyjde.
Alice: A musíte být na to připraveni. Vím, že to spoustu lidí dokáže srazit na kolena. Nám taky nevyšlo hafo věcí, které jsme si malovaly. Ale je potřeba se přizpůsobovat, a hlavně se z toho nehroutit.
Proč jste si pro váš e-shop vybraly Shoptet? Zvažovaly jste i jiné řešení?
Martina: Vůbec. Ani na vteřinu. My jsme stoprocentně věděly, že chceme českou platformu s krabicovým řešením. Protože když máme nějaký technický problém, tak chceme zvednout telefon a řešit ho s někým, kdo mluví stejnou řečí. Už tak je v těchto věcech někdy těžké se přesně pochopit.
Alice: My sice anglicky umíme, tak tohle jsou technické věci, které běžná angličtina úplně nepokrývá.
Martina: Proto pro nás WordPress a další platformy nebyly relevantní parťák. Navíc Shoptet byl už ty dva, tři roky zpátky zavedená platforma zaměřená na české zákazníky. Málokdo znal českého zákazníka tak jako Shoptet. A další zásadní věc je napojení na další služby. Jakmile jsme se bavily s Comgate nebo s dopravci a řekly, že jedeme přes Shoptet, tak následovalo jen: „Super, za minutu máme hotovo.“ Třeba taková Zásilkovna znamená něco v Česku nebo v okolních státech, ale chápu, že Amíkům na Floridě by to nic neřeklo, a kdybychom to tam chtěly propojit, koukali by na nás jako na blázny. Shoptet je prostě výborná otvíračka dveří do všech doplňujících prostředí.
O vlastním řešení jste neuvažovaly?
Martina: Ani náhodou. Tím, že jsme z online prostředí, tak víme, kolik takovéhle věci stojí. Tady se bavíme o vyšších stovkách tisíc, a to nemluvím o dalších úpravách, které následují. Nám se od Shoptetu denně valí nabídky na doplňky a vylepšení v řádu stovek korun. To je nesrovnatelné.
Alice: Za cenu měsíčního balíčku od Shoptetu vás klasický programátor ani nepozdraví. (smích)
Někteří lidé nechtějí Shoptet, protože je láká mít unikátní e-shop. Ale přijde mi, že vy jste si s tím hezky vyhrály a máte dost osobitý vzhled.
Martina: Já si myslím, že unikátní řešení v České republice může mít Alza nebo Mall a tím to končí. Kdo další si to může dovolit, aby se mu to vyplatilo? Proč vymýšlet kolo, když už je hotové? My jsme vzaly šablonu, která už byla hotová, a jenom jsme ji fotkami a rozložením upravily tak, aby vypadala individuálně. Pomohl nám i náš extrémně šikovný kodér, který udělal pár úprav, aby e-shop pořád dobře šlapal. Ale jak říkám, nevymýšlely jsme kolo. To nám ušetřilo hodně peněz, času a nervů.
Které tři doplňky a funkcionality vám nejvíc usnadňují život?
Květa: Kdybychom měly jmenovat jenom tři, budou to určitě Balíkobot, Pokročilé SEO a Hodnocení zákazníků.
Martina: My tím, že máme druhou nejvyšší úroveň předplatného, máme spoustu věcí automaticky. Takže já až teď zjišťuju, že není běžné mít například Skladové hospodářství. Každopádně to, co platíme měsíčně, naprosto neodpovídá tomu, co všechno za to máme. My opravdu patříme k velkým zastáncům Shoptetu v tom, že poměr cena a kvalita je úplně nepoměřitelná.
Na e-shopu máte hodně specifické produktovky.
Martina: My jsme od začátku věděly, že si chceme všechno fotit samy a nechceme klasické produktovky. Protože, když to řeknu blbě, sušené plíce nejsou moc sexy. A co mě vždycky štvalo u e-shopů – nikdy jsem z produktovek nepoznala, jak jsou ty věci velké. Takže jsme si řekly, že chceme do fotek vždycky dostat prvek zvířete. Když máte na té fotce spolu s produktem i psa, kočku nebo naše ruce, tak už si tu velikost domyslíte.
Produkty pro vás vytváří české švadlenky i řemeslníci, sušenky vám peče veterinářka. Jak navazujete spolupráce?
Martina: My víme, co chceme, ale neumíme to vyrábět, takže si vždycky hledáme silné parťáky. A tím, že děláme věci pro nemocná zvířata, tak například veterináři byli potřeba i jako určití garanti. Aby lidé věděli, že jsme si ty informace nevycucaly z prstu.
Hračky pro vás navrhuje i Alice.
Květa: Přesně tak. Ali je z nás nejšikovnější. Vždycky přijede do Prahy a vytáhne z tašky nový pelíšek, který navrhla a hned i ušila. My na to jenom koukáme a trochu ji podezíráme, že ho koupila. (smích) Ale není to pravda. Ona je opravdu tak šikovná.
Jak jste ukázaly na svém Instagramu, zásadní součástí vaší práce je razítkování. Kolik razítek denně uděláte?
Martina: Zakázaly jsme si to počítat, protože kdybychom to věděly…
Květa: Ona to není zrovna nejkreativnější činnost našeho podnikání. Nechtěly jsme si tím zpestřovat všechny dny, takže jsme zavedly razítkovací dny. To razítkujeme desítky a desítky krabic, sáčků a všeho ostatního. Pak nás dva dny hrozně bolí rameno, záda a máme černé prsty.
Alice: Bereme to tak, že tím, jak je to nedokonale potištěné, je zároveň i vidět, že na to někdo sáhnul rukou. A tuhle naši stopu tam pořád chceme zachovat. Chceme, aby ten, kdo balíček otevře, věděl, že za ním stál člověk, a ne robot. Chodí nám spousta nabídek na externí sklady, kde by nám zásilky balili. Ale my to s díky odmítáme, protože já mám pocit, že to naše vnímání nikdo nenahradí.
Květa: Navíc jsme docela puntičkářky a hračičky, takže všechno musí být opravdu hezky zabalené. Věříme možná tak dvěma lidem, kteří by to zabalili tak, jak chceme my.
A v tomhle objemu, který děláte, se to ještě dá zvládnout.
Martina: Přesně tak. My na ten růst záměrně netlačíme. Chceme, aby tam byl pořád ten náš otisk. Radši pojedeme menší objemy, ale pořád budeme vědět, kdo jsou naši zákazníci. A ti zákazníci zároveň vědí, kdo jsme my. A že nám můžou věřit.
V e-shopu máte spoustu produktů. Od pamlsků, krmení a hraček pro psy, škrabadel pro kočky přes věci pro páníčky až po krmítka pro ptáky. Co je nejprodávanější?
Květa: Je až neskutečné, jak se nám to za tu krátkou dobu proměnilo. Začínaly jsme za covidu a to se nejvíc prodávaly hračky, pak se rozjely i věci pro dvounožce. Ale následně přišla válka na Ukrajině a tohle všechno prakticky ze dne na den skončilo. Jak se proměnily priority lidí, proměnil se i prodej zboží. Hračky pro psy najednou nebyly tak důležité jako samotné krmení.
Martina: Tohle pocítili i naši parťáci na trhu. Když nepočítám e-shopy typu Spokojený pes, tak jsme všichni malí hráči a známe se. Většinu e-shopů s takovými těmi postradatelnými věcmi ta krize dost semlela. Nás to naštěstí díky té, dá se říct, nezbytné části sortimentu zas až tolik nezasáhlo. Sice se přestaly prodávat hračky a šátečky, ale ty se nám na skladu nezkazí. Teď jsou u nás zdaleka nejprodávanější pamlsky a krmení pro seniory a nemocné.
Takže se z okrajového zboží najednou stalo to hlavní. Musely jste nějak měnit strategii?
Květa: Nám se spíš ta strategie víc naplnila. Už od začátku jsme nejvíc chtěly prodávat právě tyhle produkty. Ale byly jsme mladý e-shop a důvěra zákazníků v nás se budovala postupně.
Neláká vás otevření kamenné prodejny? Hodně e-shopů téhle synergie využívá.
Martina: To je pravda. Ale my jsme strašný introverti a nedovedu si představit, že bychom byly někde v kamenné prodejně. (smích)
Čekala bych, že zrovna vaše cílovka, kterou asi z velké části tvoří senioři se svými staršími pejsky a kočkami, by to ocenila.
Martina: To ano, ale právě ti starší lidi, kteří třeba neumí ovládat platební brány, nám často volají. A když jsou z Prahy, tak jim objednávku třeba i dovezeme, protože jsme ekonomicky nevzdělaný. (smích) Teda spíš proto, že nám na tom záleží a že jim chceme udělat radost.
Co vás na tom všem nejvíc baví a naplňuje?
Martina: Třeba to, když se nám povede rozjíst nemocného psa. To je velká satisfakce a jeden z hlavních důvodů, proč to děláme. Samy víme, jak náročné je, když zvíře kolabuje a jídla se ani nedotkne, nic mu nechutná. Taky víme, jak je to úžasný pocit, když zase konečně začne jíst. Pes, co jí a má hezký bobek, to je pro mě jako pro pejskaře největší štěstí na světě. A proto to děláme.
Zároveň to ale pro vás musí být hrozně těžké. Když kolem sebe vidíte všechny ty příběhy, které nekončí dobře… Jak se s tím vyrovnáváte?
Martina: To se vždycky otevřou staré rány. Samy to máme za sebou, taky jsme si tím prošly. Jedna moje kamarádka říká, že s každým zvířetem si pořizuješ neštěstí. Protože víš, že odejde dřív než ty. To je prostě dané. Nás to naučilo vážit si každého dne. Tím, že jsme si vždycky pořizovaly seniorní zvířata, vnímáme ten čas úplně jinak. Mnohem rychleji. A od toho se odvíjejí i naše priority. Když se rozhoduješ, jestli se svým psem půjdeš na dvě hodiny ven nebo se radši budeš koukat na televizi, tak najednou víš, že chceš jít ven, protože ten čas je strašně omezený. Jednou jsem čekala na veterině a pustily jsme se do řeči s paní, která seděla vedle. Taky měla staršího psa a říkala mi: „Je to super, mám ho rok. Celý rok jsem mu mohla dát.“ Najednou mi ukázala, že jde ten čas vnímat i obráceně. Člověk by si normálně řekl – byl se mnou jenom rok, jenže ona to brala naopak. Je to přesně jako ta sklenice z půlky prázdná a z půlky plná.
Sama teď máš Sušenku, které je 14,5. Nedávno s tebou vylezla na Sněžku.
Martina: Ona je bláznivá střela. Brali jsme si ji jako dvanáctiletou a já měla pocit, že to bude gaučák. Ale ani náhodou. Vždycky říkám, že když tomu zvířeti nepovíš, kolik mu je, tak to neví. Nebo že je nemocné. Ptala jsem se našeho veterináře onkologa, jak je možný, že zvířata snášejí rakovinu mnohem líp než lidi. A on řekl: „To je tím, že o tom nevědí.“
Co považujete za svůj největší úspěch, co se týká podnikání?
Martina: To, že chodíme do práce, která nás strašně baví a která se nám hrozně moc vrací na zpětných vazbách. Už to je pro nás obrovský úspěch. I když pokud by na to někdo pohlížel výhradně z ekonomického hlediska, viděl by to jinak. Jasně, nevyděláváme desítky milionů… Ale to pro nás není cíl. My na ta čísla tolik nekoukáme. Když to řeknu blbě, prachy si do hrobu nikdo nevezme. Naše zvířata nás naučila radovat se z maličkostí. A žít víc tady a teď. Nepotřebuju větší auto, než má moje sousedka.
Květa: Pokud člověk zakládá e-shop s tím, že je to dobrý segment na trhu, a tak si urve dva, tři miliony a bude spokojený, většinou to není motivace, která vede k úspěchu.
Martina: Přesně, pokud jde někdo podnikat s tím, že chce vydělat hodně peněz a dělá něco, o čem skoro nic neví a nemá k tomu vztah… To přece nejde dělat. I kdyby pracoval jenom 8 hodin denně, tak je to strašně vyčerpávající. A to platí obecně o každé práci. Pro někoho je to možná cesta, ale pro nás ne. Tím, že prací trávíme 12 až 14 hodin denně, musí nás to bavit.
Proč si myslíte, že v tak velké konkurenci uspěl právě váš e-shop.
Martina: Protože je autentický. Všechno, co de děláme, je pravdivé. Není to o tom, že bychom si řekly, že segment psů s rakovinou je velký, pojďme pro ně něco vyrábět. My jsme šly úplně obráceně. My jsme ten problém měly a snažily se ho pokrýt. Úspěch znamená pro každého něco jiného. Ale pro nás je to to, že jsme našly podobně smýšlející lidi se stejnými problémy a že jim dokážeme pomoct.
Napsat komentář