Lenka Vacková díky svému projektu Textile Mountain zachraňuje kvalitní textilní metráž, která by jinak skončila na recyklaci nebo ještě hůř na skládce či ve spalovně. A tak se nevyužité látky ze zrušené výroby nebo třeba z exkluzivních návrhářských studií dostanou k tvůrcům, kteří jim vdechnou nový život. Přečtěte si náš rozhovor.
Se sympatickou Lenkou jsme si povídali o myšlence a provedení jejího projektu Textile Mountain, obecně o byznysu s módou nebo o kreativitě. Probrali jsme také to, jak jí Shoptet usnadňuje podnikání a co by ze svého pohledu poradila aspirujícím e-shopařům.
Lenko, prozradíte, jak vlastně vznikl název Textile Mountain?
Přišlo mi to takové nejvýstižnější. Všude jsou hory hadrů a je to i dobře zapamatovatelné. Nějak to samo vyplynulo. (úsměv)
Na svém e-shopu nabízíte přebytkovou metráž a galanterii, jak to vlastně funguje?
Spolupracujeme se společnostmi nebo i s jedinci, kteří nějakým způsobem zužitkovávají látky a galanterii, ale někdy z jejich produkce zůstávají materiály, které se nevyužijí, přestože je to kvalitní metráž. A než aby skončily někde zahrabané nebo na skládkách a ve spalovnách, tak je odkupujeme my a nabízíme dál k prodeji. Snažíme se vytvářet ekologickou variantu klasického obchodu s látkami.
Na vašich stránkách jsem četla, že odebíráte i z už zavřených podniků.
Je to fakt různé. Spolupracujeme i se studii a českými návrháři, kteří pořád tvoří. Ale odebíráme také ze skladů, které mají český metrový textil vyráběný ještě ve zkrachovalých továrnách původní výroby. Tam jsou k nalezení poklady, které se už jinde nedají dostat. Nebo nás k sobě zvou lidé, kteří něco zdědili a vyklízejí po babičce, která byla krejčová, a zbyl po ní materiál, který už oni sami nevyužijí a je jim líto ho vyhodit.
A ty pak spadají do kategorie látky s příběhem. Ne vždy jsou to ale celé role metráže. Berete od jednotlivců i menší kusy látek?
Je to případ od případu, když jsou to fakt malé kousky, tak je sice nevykoupíme, ale nabídneme, že je tu dáme do krabice a návštěvníci si je mohou vzít zdarma, pokud je využijí. Například pro šití hraček. (úsměv) Nebo se nám někdo ozve sám, jestli náhodou nemáme přebytky textilních odstřižků. Takže jsme je například posílali do dětského domova, kde z nich tvořili.
Dnes je většina lidí zvyklá si oblečení koupit, přesto není málo těch, kteří si také sami šijí.
Pro ty, kdo šijí, jsou starší látky cennější, protože jsou mnohdy kvalitnější. Když už do tvorby investuje svou práci a čas, tak raději pracuje s materiálem, o kterém ví, že se hned neošoupe. Běžně dostupné látky jsou pro dnešní konfekční módu dělané tak, aby moc nevydržely, aby aktuální modely brzo nahradily nové trendy a my utráceli víc peněz. Všechno si to jde ruku v ruce. Samozřejmě stále existují výrobci, kteří kladou důraz na kvalitu a etické zpracování, nicméně pak cena materiálu není tak nízká jako v řetězcích.
Je rychlá móda něco, co vás vedlo k vytvoření Textile Mountain? Jak váš projekt vznikl?
Studovala jsem oděvní návrhářství v Praze na UMPRUMce (Vysoká škola uměleckoprůmyslová). Původně jsem tam byla v ateliéru malby, a když jsem přešla na návrhářství, tak jsem to pozorovala víc s nadhledem a rozčilovalo mě, jak je móda marnivá. Nakonec mě to dovedlo sem. V rámci mé diplomky jsem navázala spolupráci s firmou v Klatovech, která recykluje textilní přebytky. Leckdy i kusy, které by se mohly ještě plnohodnotně využít k tvorbě, a tehdy mě napadl koncept Textile Mountain.
Stojí za to z nevyužitých látek šít a nedávat k recyklaci?
Určitě je to lepší, než kdyby skončily rozšmelcované na vlákna, a tento materiál by se se pak objevil někde na stavbě jako výplň nebo jako geotextilie. Na to je těchto látek opravdu škoda. Navíc je možné ušetřit spoustu energie na výrobu nových materiálů nebo na recyklaci.
Najdeme u vás látky české výroby, nebo z celého světa?
Hlavně jsou z české výroby, co se týká továren, ať už zavřených nebo ne. Když máme něco jiného, tak se snažíme zůstat v rozmezí Evropy. Prodáváme normální, základní materiály, a potom i ty, které jsou originálnější. Například jsme měli v nabídce metráž od Liběny Rochové, což je jedna z nejvlivnějších žen české módní scény.
Po takových kouscích se asi hned zapráší?
Většinou jsou brzo prodané. Naše cenotvorba závisí i na tom, za kolik se nám podaří materiály odkoupit. Ale zároveň se snažím, když se k nám dostanou nějaké autorské látky, aby byly stále cenově dostupné pro normální lidi.
Kdo je váš typický zákazník?
Je to velmi různorodé a z toho mám radost. Jsou to studenti, maminky na mateřské, ale chodí k nám třeba i divadelníci a filmaři. Žádnou typickou větší skupinu nemáme. Nemáme kapacitu brát všechny látky, abychom uspokojili poptávku všech. Vždycky dávám přednost přírodním materiálům před syntetickými, i když ty jsou taky důležité, třeba na sport jsou nenahraditelné.
Vybere si u vás i někdo, kdo má už v hlavě poměrně přesnou představu o hotovém kusu oděvu?
Myslím si, že jo. Lidé, kterým jde i o šetrnost k životnímu prostředí, většinou přemýšlí jinak. Často si nejdříve najdou materiál, a až pak z něj něco vymyslí, takže je to obrácený postup. Nejde o vidinu dokonalého kousku oblečení, je to i o určitých kompromisech. Ale když přijde zákazník nebo zákaznice a chce látku na kalhoty, tak najdeme něco, co bude blízko jeho představě.
Ve vašem sortimentu najdeme oděvní i čalounické a potahové látky.
Jednou jsme odkoupili jeden a půl tuny luxusních německých bytovek. Zatarasilo nám to celou jednu místnost a nemohli jsme se tam ani hnout. (smích) A tak jsme měli obrovskou várku látek, které běžně nejsou dostupné. Prodávají se jenom ve studiích a metr stojí 2,5 nebo klidně 5 tisíc. U nás si je člověk mohl koupit za zlomkovou cenu, takže to bylo krásný, a ten materiál byl fakt nádherný.
Jaký máte názor na fast fashion, kdy módní řetězce chrlí jednu kolekci za druhou?
Já se to snažím dělat jinak, protože s tím nesouhlasím. A je to taky o kvalitě, když člověk trochu rozumí řemeslu a textilu, tak je takové smutné se na to dívat. V dnešním světě je dobré řešení i second hand, kde si člověk koupí oblečení z druhé ruky.
Látky z druhé ruky, oblečení z druhé ruky, všechno to souvisí se snahou omezit odpad. Co si myslíte o konceptu zero waste (nulový odpad) a obecně o snaze o udržitelnost?
Je to takové dvousečné. Je skvělé, že to existuje, zároveň mi přijde, že spousta lidí tento koncept špatně chápe. Najednou vyměnili oblečení nebo věci, co měli, za nové kousky, ale to je vlastně jen další spotřeba. A tak se to míjí účinkem. Nejvíc, co může člověk udělat, je donosit to, co má, nebo nakupovat věci z druhé ruky a zbytečně neprodukovat nové. Je to vlastně skvělý marketing a funguje to na lidi, kteří mají potřebu nakupovat a zahlcovat se, ale najednou měli čistší svědomí, že jsou to ekologické věci, tak je to nemusí tolik pálit.
Ve svém showroomu v Praze pořádáte také šicí workshopy. Věnujete se vy sama nějakým ručním pracem?
Kurzy u nás dělá Bára Procházková, vytváří autorské střihy, které jsou jednoduché, aby si je mohl ušít úplně každý, i začátečník. Já ráda šiju a pletu, ale při práci kolem obchodu jsem se už dlouho k ničemu nedostala a strašně mi to chybí. Snažím se si to nějak přenastavit, abych pořád jenom neřešila e-maily a faktury. Když něco dělám rukama, tak mě to hodí do takového meditativního stavu, člověk najednou vypne hlavu, je sám se sebou a fakt si odpočine.
Proč jste se rozhodla si ke kamenné prodejně otevřít i e-shop?
Vlastně mi to přišlo jako nezbytné. Sice jsem přemýšlela, jestli se budou vůbec látky prodávat online, protože je to haptická věc, kterou si lidi chtějí osahat. Nakonec to fungovalo od první chvíle, nečekala jsem to. Myslela jsem si, že e-shop bude spíš takový doplněk a ono se to úplně převrátilo. Dokonce jsme měli štěstí, že jsme spustili e-shop měsíc před začátkem covidu, takže to bylo úplně jak na zavolanou.
Lidé často vnímají látky a galanterii jako něco, co se chodí vybírat „na živo“ do prodejny. Jak to vnímáte ze svého pohledu?
U nás převažuje e-shop, bez něj by to nešlo. Dokonce si myslím, že bychom kvůli covidu podnikání byli zavřeli, kdybych neměla e-shop. Živil nám kamennou prodejnu a díky tomu jsme to zvládli.
Proč jste si svůj e-shop ušila na Shoptetu?
Původně jsme ho postavili na WordPressu a to bylo šílené. Můj partner pracuje v IT, takže mi to napojoval na Zásilkovnu a podobně, ale to tam jen vyskakovaly různé chyby. Byli jsme z toho na nervy a hledali jsme jiné řešení, až jsme dospěli k Shoptetu. Ta úleva se nedá ani popsat! (smích)
V čem se vám Shoptet líbil?
Bylo pro nás důležité, že jsme mohli rovnou mít i Pokladní systém, že je to na jednom místě a že to nemusíme složitě kombinovat. Provozovat kamennou prodejnu má svá specifika, máme tam sklady a tak. Takže nám shoptetí systém přišel hezky vymyšlený a udělaný. Zároveň je lehce a intuitivně ovladatelný pro nás i pro naše brigádníky
Jak dlouho trvala příprava e-shopu až po ostré spuštění?
Zadali jsme to jednomu pánovi, který nám všechno přetáhl ze starého řešení na Shoptet. Zabralo to několik měsíců. Nejvíc jsme se zasekli na tom, jak to má celé vypadat, a když jsme to s grafikem vyřešili, tak už to bylo docela rychlé.
Kolik členů má tým, který se stará o váš e-shop?
Když nepočítám externí účetní nebo grafika, tak to děláme s přítelem sami. On mi pomáhá s těmi techničtějšími věcmi a jediní zaměstnanci, co mám a co jsou spíš brigádníci, obsluhují kamennou prodejnu a připravují objednávky z e-shopu. Já obstarávám veškerou administrativu.
Zvládáte to?
Už jsem si prošla vyhořením, kdy jsem si říkala, že s tím seknu. Myslím si, že to bylo i tím, že přišel covid a my jsme přemýšleli, z čeho zaplatíme nájem. Bylo to vidět, i když přišla válka na Ukrajině, najednou bylo nula objednávek. Prostě když je někdo živnostník, tak to není tak, že přijde z práce a odpočine si, ale že pořád něco řeší. Snažím se svou práci dělat dobře a stejně pořád tak trochu pochybuju a ptám se sama sebe, jestli to vůbec někoho zajímá.
Co si v takové chvíli říkáte?
Dospěla jsem k tomu, že online obchod budu chtít vždy zachovat, že případně zrušíme kamennou prodejnu, abychom snížili náklady, a nechali bychom si jen e-shop.
Je pravda, že poslední roky nás všechny hodně zkouší. Jaké funkce a doplňky vám nejvíc usnadňují práci s e-shopem?
Nejvíce mi pomáhá Hromadný import produktů, Parametrické filtry, Párování plateb, Maximální objednatelné množství, Věrnostní slevy, ale jak už jsem řekla, hlavně Pokladna, protože ze shoptetu obsluhujeme i kamenný obchod.
Naučila jste se něco díky svému podnikání?
Strašně moc, když si porovnám, kde jsem byla předtím. Když mě „vyplivla“ umělecká škola, tak jsem neuměla ani vystavit fakturu. Teď si přijdu taková použitelnější. (smích) Jsem za tyto zkušenosti strašně ráda. I když toho mám někdy plný zuby, tak mi to dává velkou průpravu.
Myslíte si, že lze nějak spojit kreativitu a podnikání?
Podle mě je to hlavně o tom, jak si to člověk v sobě nastaví. Jde o to si to zdravě vyvážit a to se teď učím nejvíc. Vybalancovat si prostor a čas pro kreativní tvorbu a pro práci.
Co vás na Textile Mountain nejvíc baví?
Že můžeme dávat život kvalitním materiálům, které by jinak byly zbytečně zničeny. Líbí se mi na tom také to, že kolem sebe tvoříme spřízněnou komunitu lidí. A je hrozně hezký vidět fotky hotových výrobků, které nám zákaznice nebo zákazníci posílají. Je to pro mě takové zadostiučinění.
Kde svůj projekt vidíte za pět let?
Nemám vysoké nároky, byla bych hlavně ráda, kdyby bylo Textile Mountain pořád naživu. (úsměv) Nepotřebuju, abychom závratně rostli, byla bych ráda, kdybychom fungovali a byli schopní pokrýt náklady a uživilo mě to. Nic dalšího nepotřebuju. Zároveň ale mám nové nápady, třeba sortiment rozšířit o materiály, které by byly ekologické nebo vyráběné v Čechách. Nebo bychom mohli prodávat také výrobky našich zákazníků, bylo by hezký komunitu víc propojit. To jsou další nápady, ale v první řadě se musíme víc ustálit, abychom měli pevné základy.
Co byste poradila někomu, kdo přemýšlí o tom, že by si e-shop taky otevřel?
Řekla bych mu, že bych se na jeho místě zamyslela nad tím, jestli to dává smysl. Jestli má zamýšlený koncept nějaký zajímavý přesah a není to jen další přeprodej věcí. Toho je tady už dost. Člověk s tím taky musí být spokojený a mít to rád, jinak to podle mě nemá cenu.
Napsat komentář