„Musí to být i trochu p*del,“ říká ke svému e-shopu Mňága a Žďorp. Prodává šampon, čokoládu i pastelky

Na jejich hitech jako Hodinový hotel, Ne, teď ne nebo Nejlíp jim bylo vyrostla nejedna generace. Ale i po 35 letech na scéně umí Mňága a Žďorp překvapit. Ať už si zajede natočit album do Číny nebo fanoušky při koronakrizi rozptýlí koncertem z brněnského mrakodrapu. Jedním velkým překvapením je i její e-shop.

„Strašně mě baví vyrábět netradiční produkty – takové, které nemá nikdo jiný. Člověk sice vždycky trochu riskuje, že se netrefí do vkusu a že pak tyhle věci zbydou na skladě, ale co už. Ať je taky trochu prdel,” říká se smíchem basák Petr „Neky“ Nekuža. Spolu s ním, zpěvákem Petrem Fialou a kytaristou Martinem Knorem jsme si povídali nejen o jejich shoptetím e-shopu, ale i o pestré 35leté kariéře.

Letos slavíte 35 let na scéně, to už je slušná dávka. Můžete tu pětatřicítku kapely nějak trefně shrnout?
Petr: Jo, je to úžasný. Ve snu by mě nenapadlo, že kapela tak dlouho vydrží. Za totáče jsme jen chtěli dát tomu kreténskýmu režimu najevo, že jsme tady taky a že máme svůj názor. Pak jsme se zkraje devadesátých let prosadili prvními dvěma deskami, v roce 1992 jsme se zprofesionalizovali a nastoupili takovou tu obvyklou dráhu kapel, kterým se daří jednou víc, jednou trochu míň, ale furt mají nějakou laťku, pod kterou nespadnou. Teda doufám. (smích) Prošli jsme si všema těma klišé, co se kapelám stávají – sex, drogy a rock’n’roll se tomu říká.
Neky: Zkrátka to byl fofr a je to pořád krásné. Máme to nejlepší povolání na světě. Ale samozřejmě byly i momenty, kdy jsme se rozhodli s některými členy rozejít. To se občas stane, ale zpětně to vypadá, že to byla dobrá rozhodnutí.
Petr: Vždycky šlo o to, že někdo podlehl svodům alkoholu nebo měl jiné představy o další existenci než zbytek kapely. Ale nikdy jsme nestáli na pokraji rozpadu.

Očekáváme to nejlepší a jsme připraveni na nejhorší

Každá kapela si holt musí projít i těžšími časy. Bylo by divné, kdyby to bylo všechno zalité sluncem…
Petr: Přesně. A u nás bylo v kapele vždycky tvrdé jádro, které drželo pohromadě. Takže jsme přežili i nějaké slabší roky a slabší desky. Ale i tehdy jsme měli podporu fanoušků a nikdy nás nenapadlo kapelu zabalit. Hráli jsme v Americe, v Číně i jinde po světě. Doma jsme vymetli snad každej klub. Takže fajn, jedeme dál, poslední roky se daří. Těšíme se na letošek i na další roky. Prostě očekáváme to nejlepší a jsme připraveni na nejhorší. (smích)

Jen málo kapel spolu vydrží takhle dlouho. Čím si vysvětlujete, že vám se to povedlo?
Petr: Je spousta faktorů. Asi nejdůležitější byla loajálnost ke kapele, která měla často přednost před osobními cíli.
Neky: Hlavně to musíš mít pořád rád a věřit tomu. Není jen tak, když něco funguje tak dlouho. Kapely se rozpadají proto, že se přestanou mít rády. Je to stejné jako ve vztahu – začnou se hádat, vzájemně se nerespektují a něco si závidí. Třeba peníze, individuální úspěch nebo ženské. Občas jde o prkotiny, jakože má někdo na albu málo svých písniček. Nebo se stane, že někdo osobně vyhoří, pak začne být dusno, tlak a je to v čudu. Ale my tohle neřešíme, asi se nám to vyhnulo.
Martin: A taky jsme se naučili snažit pochopit jeden druhého a tolerovat případné úlety.
Neky: Bereme se po těch letech vážně i s našimi chybami a nedokonalostmi. Jde nám o hudbu, jsme si tady všichni rovni. A i když nejsme nikdo špičkově hudebně vzdělaní, tak to nevadí, protože to funguje. Posluchač nepotřebuje virtuózní výkony, stačí opravdová upřímnost, radost z hudby a jistá originalita… Typický sound Mňágy je rozpoznatelný na první poslech. Mám takový pocit, že snad ani nikoho jiného nepřipomínáme, nikoho nekopírujeme, nesledujeme trendy… Děláme jen to, co se nám líbí a co nás baví, a máme to štěstí, že to někoho zajímá. Co chceš víc.

Vzpomínám, jak jste slavili 25. narozeniny a vaše hity tehdy přezpívaly známé kapely napříč žánry. Namátkou Tři sestry, Kryštof, Tata Bojs, Monkey Business, Vypsaná fiXa, Už jsme doma, Prago Union, Tomáš Klus, Michal Hrůza a spousta dalších. Někteří z nich vás uvádí jako svou inspiraci. To musí být taky příjemné, ne?
Neky: Rozhodně. Vždycky je hřejivé, když ti na fesťáku kolega z jiné kapely řekne, že na nás vyrostl a že díky nám začal hrát v kapele. Když tě pochválí kolega hudebník, je to úplně nejvíc. Neděje se to běžně.

Petře, jak se ti po těch 35 letech píšou texty?
Petr: Furt dobře. Někdy se snažím, aby se daly i zpívat, někdy je mi to fuk a důležitější než melodická linka je pro mě obsah. Upřímně řečeno mám docela po krk všech těch zpěváků, co sice zazpívají osmičárkové géčko, ale vnitřně neví, která bije. Taky jsem si uvědomil, že jsme kdysi vyletěli nahoru pouze a jen tím, že jsme si sami pro sebe vymysleli svoje písničky, takže není nic jednoduššího než v tom pokračovat dál a moc se nestarat o všechny dobrý rady, jak se to má dělat. Texty jsou pro mě úplně zásadní. Je to příležitost předat dál svou zkušenost, vyjádřit se k něčemu, sdílet, pobavit, rozesmát. Nejdřív sebe, pak kapelu a pak ty ostatní.

Zatímco v devadesátkách se desky úspěšně prodávaly, teď už se hudba většinou jen streamuje. Jaký je to pro vás jako pro kapelu?
Petr: Myslím, že základem pro každého, kdo chce vést dobrý a dobrodružný život, je nebát se změny a umět se vyrovnat s každou situací nebo se o to aspoň pokusit. Takže vždycky, když se něco vyse*e, je třeba adekvátně zareagovat, nebrečet a neskuhrat. Písničky píšu pořád stejně podle toho, co cítím. Hodně interpretů se snaží vyplodit jeden hitový singl, my děláme třičtvrtěhodinový alba a odehrajeme devadesát koncertů za rok, teda když zrovna nezuří covid.

Máme i bohatý e-shop, bez toho to nejde

I s těmi zamrzlými prodeji desek jste se ale vypořádali šikovně a poslední čtyři alba natočili díky crowdfundingu. Lidé si album koupí, dá se říct v předprodeji. Ve čtyřech kampaních vám fanoušci přispěli přes 2,8 milionu Kč. Tohle vám funguje skvěle.
Petr: Přesně tak. Je to vždycky měsíční kampaň, během které vybereme peníze na nahrávání a všechno kolem. Pak desku nahrajeme, vydáme a lidem rozešleme jak samotná alba, tak další odměny, které si vybrali. Po těch čtyřech kampaních už všichni vědí, že držíme slovo. Nevykašleme se ani na loudaly, kteří si nedojdou na poštu balíček vyzvednout a pošleme jim ho znovu. Je to věc důvěry.

Přijde mi, že v hudebním světě hraje čím dál důležitější roli merchandise.
Neky: Určitě. My ho vozíme na koncerty a máme i bohatý e-shop, bez toho to nejde. Je to služba pro fanoušky, děláme to rádi. Pořád je to ale něco na přilepšenou.
Petr: Merchandise je primárně služba pro lidi. Nejdůležitější jsou alba, knížky a videa na fleškách, prostě tvorba.
Neky: A taky koncerty. Nejšťastnější jsme, když je jich hodně.
Petr: Až pak jsou trička a další hromada drobností, které vymýšlí právě tady basák Neky, který je e-shopu boss.

Jak ses dostal k roli e-shopového bosse? Bylo to dobrovolné?
Neky: Jasně, nabídnul jsem se, že to budu dělat levněji a lépe než můj předchůdce. Měl jsem několik let skutečný obchůdek, vinotéku a suvenýry z Valašska, tak mi nechyběly základní maloobchodní zkušenosti. Cítil jsem se na to.

Pracovat se Shoptetem bylo skvělé rozhodnutí

Dřív jste měli místo regulérního e-shopu na webu formulář. Jaká to pro tebe byla změna, co se týká vyřizování objednávek?
Neky: Na ten pravěk už si ani nevzpomenu. Je to samozřejmě obrovský rozdíl a velký krok k lepšímu. Teď si najdu přesně to, co potřebuji. Ve všem je přehled, mám pohromadě produkty a zákazníky, pracuji se skladem, statistikami, obraty… Je tam toho tolik, co se dá využít. A všechno to mám na jedné stránce. Pracovat se Shoptetem bylo skvělé rozhodnutí. Teď jde všechno hladce.
Martin: Když si vzpomenu na náš původní „e-shop“, jehož jsem byl autorem a správcem, musím se smát. Šlo opravdu o poměrně jednoduchý webový formulář, který na náš server odeslal údaje o objednávce a kontakt na zákazníka, ale neuměl ani sečíst celkovou cenu objednávky a jedinou platební metodou byla dobírka. Kupodivu nám ten nejpunkovější e-shop českého internetu fanoušci dlouho tolerovali. Bylo ale jasné, že si s ním časem nevystačíme. Dneska už by to bez moderního e-shopu vůbec nešlo.

Jak po přechodu na Shoptet vypadaly prodeje, zvedly se?
Martin: Prodeje se samozřejmě zvýšily. Komfort nakupování a třeba možnosti placení přes platební brány udělaly svoje.

Na vašem e-shopu je opravdu pestrý merch. Vedle standardních věcí typu CDčka a trička v něm nechybí ani ručníky, pastelky, oříšky, čokolády, medovina nebo koupelová sůl. Kdo to má na svědomí?
Petr: Drtivá většina nápadů pochází od Nekyho.
Neky: Mě totiž strašně baví vyrábět netradiční produkty – takové, které nemá nikdo jiný. Člověk sice vždycky trochu riskuje, že se netrefí do vkusu a že pak tyhle věci zbydou na skladě, ale co už. Ať je taky trochu p*del. (smích)
Petr: Je to fakt úlet, když náš řidič Karel rozloží na koncertu stánek. Lidi to mají rádi a rádi si něco koupí, třeba jen labelo s logem.

Co jsem se bavila s Matějem Homolou, u Wohnoutů jsou bestsellerem trička a kalhotky s nápisem Chci Wohnout. Co se nejlíp prodává u vás?
Neky: Mezi nejprodávanější patří sprchový gel s názvem I sprcha může být cíl spolu se svým bratříčkem vlasovým šamponem Nechej si projít hlavou. Já mám rád recesi a fórky. Plus hodně dbám na originální obal. Lidi si musí říct – jé to je hezké, to je perfektní… Základem našeho merche jsou ale samozřejmě pořád hudební nosiče a trička, to je jasný.

Neky, kde necháváš dělat trička, brýle, čepice, kšiltovky, čokolády a další věci? Najít spolehlivého dodavatele bývá fuška.
Neky: V baráku, kde máme zkušebnu, je i Tričkárna Trikotrick. Právě tam teď dělám trička. Jsou to kámoši a navíc to mám po ruce. Potiskávají mi i čepice, ručníky, mikiny a další produkty. Kosmetiku nám zase dělá na zakázku kosmetická česká reklamní firma Mediabox. Čokolády a teď i naši novinku trojhránky s čokoládovou náplní, s rozkošným obalem, zase dělá výrobce firma TIBI sro. Všechno jsou to prověření výrobci a je na ně spolehnutí. Máme dobré přátelské vztahy už z dob, kdy jsem dělal maloobchod.

Kdy vlastně Mňága začala s prodejem merche?
Petr: V momentě, kdy vyšlo první album Made in Valmez. Vozili jsme ho a prodávali na koncertech. Hned poprvé jsme v Ostravě za hodinu prodali všech sto vinylů, které jsme měli s sebou.

Jaký merch si rádi kupujete vy?
Petr: Na každém velkém koncertě, kde jsem, si musím koupit tričko na památku. Normální obsese! Jinak vrážím hodně peněz do vinylů, které mě zrovna teď hodně baví.
Martin: Já jsem staromilec, takže kupuju hlavně CD s muzikou. A stejně jako Petr si občas přímo na koncertě nějakého mého oblíbence koupím tričko, které pak nosím na koncertech našich.

A ještě jedna otázka na tělo – za jaký merch jste utratili nejvíc peněz?
Petr: Bylo to v Americe v San José na hokeji, kdy jsem si ve fanshopu koupil dres Tomáše Hertla ze Sharks ve speciální retro edici za 250 dolarů nebo tak nějak. Bojím se, že ještě o kousek víc.

Na závěr mi ještě řekněte, na co z těch 35 let kariéry vzpomínáte nejradši?
Neky: Rád vzpomínám na báječná devadesátá léta, na naše první narvané sály, to jsme z toho byli vyjevení.
Petr: Jo začátky, kdy jsme všechno objevovali a zažili i pár úspěchů, byly skvělé. A pak časy, kdy se třeba narodily nějaké děti a vládla pohoda a radost. Posledních pár let je asi nejlepších. Je to čím dál víc dream job.

Navigace pro příspěvek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Odesláním zprávy souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů