Jiří Tkadlčík: Merchandise má dneska kdekdo. Tričko za 200 u nás neseženete, máme jen kvalitní věci

()

„S merchandise jsme začínali čtyři roky zpátky a bylo to super. Teď je ale trh přesycený. Nechci nikoho urážet, ale merch má dneska kdekdo, aniž by něco uměl. Spousta lidí chce navíc tričko za dvě stovky a to u nás neseženete. Máme kvalitní a tím pádem i dražší věci,“ říká strongman Jiří Tkadlčík.

Jiří Tkadlčík loni vyhrál World’s Ultimate Strongman Championship a stal se tak držitelem titulu Nejsilnější muž světa v kategorii do 105 kg. Přestože vyhrává závody jako na běžícím páse a občas si vyšlápne i na nějaký ten světový rekord, svou sportovní kariéru si musí financovat sám. Kolem strongman sportu se totiž zatím netočí žádný velký byznys. A tak dělá osobní tréninky, přednášky, exhibice a má i úspěšný e-shop.

V 1. části rozhovoru jsme probírali hledání motivace, budování brandu nebo to, jak se všechno včetně své cukrovky snaží brát pozitivně. Tentokrát jsme s ním a jeho ženou Valerií, která se mu stará o e-shop i marketing, pobavili hlavně o merchandise, spolupráci s firmami nebo cestovatelském cíli.

Spolu s vítězstvími se vám otevřely dveře k různým spolupracím, což je občas citlivé téma. Podle čeho si vybíráte, jestli do toho jít, nebo ne?
Jirka: V první řadě se snažím, aby mi ten produkt seděl. Plus si s těmi partnery musím sednout i lidsky. Že by mi někdo dal obálku a řekl: „Dělej tohle a tohle.“ Takhle to u mě nefunguje. Většinu produktů sám využívám a využíval jsem je ještě předtím, než začala spolupráce. Jako to bylo třeba s výživou Czech Virus – ta je podle mě jedna z nejlepších na trhu. S kluky jsme se před třemi roky sešli a řekli si, co a jak. Začínali jsme bartery za výrobky a pak se to rozjelo. Nedám na ně dopustit a když mě lanaří konkurenční značky, musím se smát.

Spolupráce nejsou jen o penězích. Rád dělám s někým, koho bych podpořil i sám od sebe

Jak vás lanaří?
Jirka: Přijdou s tím, že mi zaplatí víc. Jenže ono to není jen o penězích. Já hlavně rád dělám s někým, koho bych podpořil i sám od sebe. Přesně tak to bylo i se značkou Tiger. Jejich energiťák jsem pil dlouho předtím, než za mnou přišli. Takže to bylo takové přirozené. A spolupráce je super, dávají mi perfektní zázemí a dělají skvělé výzvy.
Valerie: A podobné to bylo i s Renovality. Jirka strašně dlouho bojoval s křečemi při trénincích i závodech. Nic mu nepomáhalo. Až pak jsme narazili na tuhle rodinnou firmu, která dělá hořčík vstřebatelný přes kůži. Díky tomu i vyhrál závod, protože neměl křeče.
Jirka: Je to tak. Se spolupracemi to mám zatím tak, že vždycky přijdou tak nějak samy. Ale na začátku to tak nebylo. Zrovna dneska při cestě sem jsem na to vzpomínal. Jak jsme hledali sponzory, oslovovali je a vždycky pak byli naštvaní, že nám to nevyšlo. Ale stačilo si počkat.

Před čtyřmi lety vaši ženu napadlo dělat merchandise. Spousta youtuberů z něj má dnes slušné peníze. Jak to jede vám?
Jirka: Docela dobře. Když jsme to chytli ze začátku, ty čtyři roky zpátky, bylo to super. Ale teď je trh přesycený. Nechci nikoho urážet, ale dneska má merch kdekdo, aniž by něco uměl. A tím se to publikum strašně tříští. Spousta lidí chce navíc tričko za dvě stovky a to u nás neseženete. Máme kvalitní a tím pádem i dražší věci.

Merch osobně navrhujete.
Jirka: Je to tak, ale nejsem na to sám. Naštěstí mám výborného designéra, moje žena je v tom opravdu šikovná. Řeknu jí, jak bych to chtěl udělat a propojíme to s jejími nápady.

A pak oblečení testujete.
Jirka: Přesně tak. Když je oblečení hotové, vyzkoušíme ho na tréninku a pak dolaďujeme detaily. Když se například tričko někde odírá, zkusíme ho udělat jinak. Je to taková metoda pokus omyl. Ale myslím, že naše věci vypadají dobře a co je důležité, dobře se v nich trénuje. Sem tam se nám povede udělat i něco, co zaujme širší veřejnost. Třeba nedávno taková děrovaná trička. Jsou super a občas z nich vykoukne bradavka. (smích)

Potkáváte často lidi ve vašem oblečení?
Jirka: Dost často. Hlavně ve větších městech jako je Praha nebo Brno, ale občas i u nás v Přerově.

Jaký je to pocit?
Jirka: Skvělý. Vždycky se ty lidi snažím pozdravit. Je hrozně příjemné, když potkáte svého fanouška. Člověka, který vás nějakým způsobem podpořil. Plus se spousta lidí v našich tričkách označuje na Instagramu, na Facebooku… Z toho máme samozřejmě taky radost. A co mě dostalo – nedávno byly v Praze závody a ze zhruba šedesáti soutěžících mělo pětadvacet naše trička.

Leoš Mareš umí dělat reklamu s citem a navíc je u toho vtipný

Jak jste na tom s marketingem, řešíte ho hodně?
Jirka: Řešíme, dneska už to bez něj nejde. Podle mě je důležité dobře plánovat. Mít některé věci připravené a nestřílet jen od oka. Neříkám, že máme nachystané facebookové posty na 365 dní v roce, ale nějaký plán máme. Víme, kdy jsou závody a kdy se marketing točí hlavně kolem nich. Pak jsou dobročinné akce, semináře…
Valerie: Zároveň je důležité dělat marketing citlivě. Dneska už drtivá většina lidí pozná reklamu a když je jí moc, tak už je to nebaví. Aby se baba fotila ve vaně, na které je položený protein… To prostě nefunguje. Třeba Leoš Mareš tohle umí výborně, udělá reklamu s citem a navíc je u toho vtipný. Takhle by to podle mě mělo vypadat.

Marketing si děláte sami. Nepřemýšleli jste o tom, že byste si najali nějakou agenturu?
Valerie: Ne. Když dáte marketing do ruky někomu, kdo samotnou firmu nebo člověka nezná, ztrácíte tím autenticitu. Takže u nás veškerou reklamu dělám já, a to už čtyři roky. Funguje to jenom díky tomu, že Jirku dobře znám a vím, co chce a jak by to mělo vypadat.

Pojďmě ještě k vašemu e-shopu. Zajímá mě, kdo odesílá balíky?
Valerie: Já. Mám na starost všechno kolem e-shopu.
Jirka: A že toho není zrovna málo. Obzvlášť v obdobích, kdy se to navalí. Jako jsou třeba Vánoce.
Valerie: To pak chodíte spát ve dvě ráno a vstáváte ve čtyři. Je to krušné, pak to pár týdnů dospávám…

Spoustu snů a cílů jste si splnil, jedním z těch dalších je procestovat sto zemí světa. Na jakém čísle jste teď?
Jirka: Kolem 32, takže jsem zhruba ve třetině. Samozřejmě bych to mohl dělat efektivněji, ale není to pro mě jen odškrtnutí čísla. Snažím se ty země zároveň i co nejvíc poznat a vzít si z nich to nejlepší. Dvakrát jsem byl v Austrálii, lidi jsou tam daleko přátelštější a vřelejší. Když se pak vrátím do Česka, taky se tak chovám. Ale vydrží mi to tak dva, tři měsíce a pak mě semele ta naše nálada, což je škoda. Je mi líto, že v sobě tohle nemáme. Ale to bychom museli přenastavit náš mindset.

Jak se vám článek líbí?

Pro hodnocení klikněte na hvězdičku

Průměrné hodnocení / 5. Počet hodnocení:

Zatím žádné hodnocení. Buďte první!

Navigace pro příspěvek

  1. Jarda napsal:

    Podíval jsem se na eshop.
    http://www.jiritkadlcik.cz/panske/jon-pall/
    Obyčejné tričko Adler, na které tiskne polovina českých trikoshopů.
    Nechtějte vědět, kolik takových triček bez potisku za 200 Kč u Adleru pořídíte :)

Napsat komentář: Jarda Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním zprávy souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů