Fit-day: Riskli to, koupili továrnu a teď dodávají zdravé snídaně do 20 zemí světa

Manželé Jitka a Jakub Molnárovi se před pár lety rozhodli změnit svůj životní styl. Na trhu jim ale chyběly zdravé proteinové snídaně, a tak si je začali vyrábět sami doma v kuchyni. Když viděli, že jim prospívají, rozhodli se jít s nimi do světa a začít podnikat.

Svou firmu pojmenovali Fit-day a už od začátku měli jasno v tom, že chtějí prodávat v cizině. U nás tehdy rostlinné proteiny nikdo neznal a soutěžit s párkem v rohlíku se jim nechtělo. Svému nápadu věřili a šli do toho po hlavě – hned na začátku si vzali vysoký úvěr, koupili továrnu a risk se jim vyplatil.

Vaše podnikání vlastně odstartovala změna vašeho životního stylu.
Jakub: Je to tak. S Jitkou jsme před těmi zhruba 5 lety začali hodně řešit, co jíme. Přestali jsme kupovat olej, cukr, mouku a další suroviny, které vlastně ani není potřeba jíst, protože neobsahují nic, co by nebylo v běžné stravě. Připravovali jsme si speciální krekry, sušenky a podobné věci, cukr nahrazovali melasou…

A pak jste se zaměřili na proteiny.
Jakub: Zjistili jsme, že k snídani je nejlepší takový invazivní šok pro tělo a není zrovna dobré dělat ho cukrem, ale proteinem. Tělo pak dobře spaluje přebytečné cukry a tuky. Celé to paradoxně začalo na dovolené ve Španělsku, kam jsme si z Anglie nechali dovézt různé vzorky rostlinných proteinů. V Česku tehdy ještě nebyly k dostání. Po návratu jsme si sami začali míchat proteinové nápoje a hodně nám to svědčilo. U mě to bylo vidět na postavě a Jitka se cítila dobře. Tak jsme se do toho vrhli pořádně a z hrachovo-rýžového proteinu připravovali různé variace s ovocem a zeleninou.

Kdy přišel impuls, že s tím půjdete do světa?
Jakub: Přišlo to nečekaně. Byli jsme s Jitkou na běžném nákupu v obchodě a já v jednu chvíli uviděl prázdný regál. Zastavil jsem se u něj a začalo mi to šrotovat v hlavě. Když se mě pak Jitka ptala, proč tam tak stojím a nejdu dál, řekl jsem jí, že bych chtěl jednou přijít do obchodu s někým z rodiny, ukázat na plný regál našich produktů a říct mu – tohle je naše značka, kterou jsme s Jitkou vytvořili. Prostě jsem to chtěl posunout dál.

Jak vás napadl název Fit-day?
Jakub: To bylo hodně vtipné. Čistil jsem si večer zuby, Jitka už spala, ale najednou ji z ložnice slyším, jak na mě volá. Tak jsem tam přišel, ona si zničehonic sedla a řekla Fit-day. Pak si zase lehla a spala. Já pořádně ani nevěděl, o co jde. Ale zapsal jsem si to a pak jsme to druhý den ráno dořešili.

Naše výrobky nenastavujeme žádnými sladidly ani chemií

Jak dlouho trval vývoj produktu?
Jakub: Zhruba rok a půl. Během příprav jsme poznali jednoho zajímavého člověka, profesora na bostonské univerzitě, který se zkoumal vývoj bílkovin v organismu. Dal nám kontakt do Olomouce na vědecké centrum, kde se zabývají molekulární strukturou aminokyselin. Vstřelí látku do časového tunelu, rozeberou ji na molekuly, pak ji poskládají a v počítači zjistí, co dělá v těle. On takhle prozkoumal naše výrobky a zjistil, že jsou z 96 % vstřebatelné do lidského organismu. Což je úžasné číslo a je to i tím, že naše výrobky nenastavujeme žádnými sladidly, chemií a dalšími věcmi. Nepřidáváme do nich nic, co by tam nemělo být.

Výjimkou jsou proteinové smoothie.
Jakub: Ano, v těch je 50-60% podíl ovoce, takže tělu dodají sacharidy, ale pořád je v nich dostatek proteinů na to, aby ty sacharidy spálily. Je to vyvážené.

Zaujalo mě, že jste se podrobil testu, kdy jste 2 měsíce nejedl nic jiného než produkty Fit-day.
Jakub: Já jsem měl tehdy velkou nadváhu. Zadělal jsem si na ni svým životním stylem – nejdřív jsem při studiích bydlel sám v Praze a pak jsem začal pracovat v Ostravě v bance, kde to nebylo o moc lepší. Často jsem se stravoval ve fastfoodech, k tomu občas v pátek pivo… Dotáhl jsem to na 97 kilo. Už dřív jsem četl o Dukanově dietě, která je založená na tom, že kombinujete konzumaci proteinů a zeleniny. Trochu jsem si ji poupravil a použil k tomu ty naše proteiny.

Je dobré, když si člověk vlastní produkt vyzkouší sám na sobě

Je to dost radikální. Nebál jste se, co to s vámi udělá?
Jakub: Je to radikální, i proto jsem pro jistotu zašel za kamarádem doktorem, aby mě průběžně sledoval. Bylo mi jasné, že je to extrémní zatížení pro ledviny, protože absorbovat každý den tolik proteinu není jen tak. Ale po 2 měsících jsem měl skvělé výsledky. Z 97 kil jsem zhubl na 73. Ale nebylo to jen o váze. Předtím jsem měl hrozně vysoký cholesterol a taky se mi upravila hladina cukru v krvi a snížil se mi obsah tuku.
Jitka: Podle mě je dobré, když si člověk vlastní produkt vyzkouší sám na sobě – pak může říkat lidem, že funguje.
Jakub: A co je zajímavý, od té doby jsem neměl jinou snídani než čokoládový protein. Vydrželo mi to dodneška.

Založte si nezávazně vlastní testovací e-shop na Shoptetu

Nevyplňujte toto pole:

To vám to ještě neleze ušima?
Jakub: Vůbec, ani nemám potřebu jíst něco jiného. Ono je to taky o zvyku. Naše produkty nejsou o nějaké úžasné chuti, pro někoho jsou ze začátku až nepoživatelné. To proto, že do nich nedodáváme žádná aromata, chemii, nic takového. Jenže ten produkt není o tom, že by měl lidem chutnat, ale aby tělu dodal palivo. To je potřeba brát v potaz.

Vraťme se ještě na začátek vašeho podnikání. Co pro vás bylo nejtěžší?
Jakub: Začali jsme podnikat trochu netradičně – a to tak, že jsme koupili továrnu. Takže nejtěžší pro nás bylo vzít si vysoké úvěry. Měli jsme stres z toho, že si bereme hodně peněz a budeme je muset splatit. Báli jsme se, že se to třeba nerozjede, ale já jsem byl tak nějak přesvědčenej, že je to dobrej nápad a že když člověk dělá něco vytrvale, pořádně a nešidí to, tak se úspěch dostaví.
Jitka: Dost těžké bylo i to, že si člověk na všechno musel přijít sám. Ve škole vám totiž o tomhle nic neřeknou.

Vy jste vlastně začínali brzy po dostudování.
Jitka: Já jsem do toho naskočila už během studia.
Jakub: Já vystudoval bankovnictví, což s potravinami nemá vůbec nic společného. Pak jsem chvilku dělal v bance, ale brzy jsem zjistil, že mě to nebaví a rád bych se věnoval něčemu jinému. Jitka věděla už na škole, že chce být svým pánem.

Pojďme ještě k té vaší továrně. Přijde mi to jako dost velký risk, kupovat ji hned na začátku podnikání, když nevíte, jestli se to rozjede.
Jakub: Je to risk. Ale už když jsme začínali, věděli jsme, že to nechceme dělat jen pro kamarády a známé a pak – kdyby se třeba jednou výroba rozrostla – zase hledat nový prostor. Takže jsme si řekli, že do toho skočíme po hlavě. Nejdřív jsme koukali po různých pronájmech, ale byla to hrůza – nájmy byly vysoké a prostory malé.

Takže jste se rozhodli, že radši koupíte vlastní továrnu.
Jakub: Přesně tak. I když na začátku to ještě úplně továrna nebyla. V inzerátech jsem narazil na jedno místo v Hlubočkách kousek za Olomoucí. Když jsme tam zajeli, šokovalo nás, jak to tam vypadalo. Byla to opravdu ruina, ale co bylo zásadní, měla pevné zdi, protože to dřív byla elektrárna. Takže jsme ji koupili a postupně ji dáváme dohromady.

Co na tom bylo nejtěžší?
Jakub: Určitě to, abychom splnili všechny normy v rámci hygieny a hasičů. Kontrola ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce se na místo přišla podívat ještě předtím, než jsme ho začali přestavovat. Když pak ti lidi dorazili po roce a půl, absolutně nechápali, jakým způsobem jsme to tam proměnili.

Ještě loni jste říkal, že máte pod dohledem každý gram suroviny. Vstával jste v pět, abyste stíhal být na šestou v továrně, kdy začínala směna.
Jakub: A pořád je to podobné. I když tedy teď už vstávám v šest a výrobu má na starost vedoucí výroby, ale pořád ještě chodím proces kontrolovat a taky se do něj občas zapojím. Je to super změna, když už vás nebaví práce u počítače.

Prodávat v zahraničí byl jeden z našich hlavních cílů

Od začátku jste věděli, že se chcete zaměřit hlavně na zahraničí?
Jakub: Prodávat v zahraničí byl jeden z našich hlavních cílů. Pro někoho to možná zní divně, že jsme ještě ani neprodávali v Česku a už chtěli do světa… Ale mělo to svůj důvod. Rostlinné proteiny už tehdy fungovaly v Americe, Velké Británii, Francii, Skandinávii a na okraji Španělska. U nás je ale nikdo neznal.

To je ale v něčem výhoda, například byste neměli žádnou konkurenci. Nepřemýšleli jste o tom, že byste se tu ujali postu průkopníků?
Jakub: Tahle pozice je dost náročná. Je to zdlouhavý proces a nám se moc nechtělo soutěžit s párkem v rohlíku nebo houskou s vlašákem. Ty tehdy u spousty lidí neměly konkurenci. Teď už se tu ale konečně situace proměňuje a hodně Čechů se daleko víc začalo zajímat o zdravou stravu.

Je fakt, že prodávat v zahraničí je výhodnější i kvůli kupní síle.
Jakub: Je to tak. My si jako první domluvili schůzku u největšího distributora zdravé výživy ve Velké Británii. Přijeli jsme tam a vyšlo to. Plácli jsme si. Takže jsme začali prodávat nejdřív ve Velké Británii, pak Skandinávii, Španělsku a až pak přišlo na řadu Česko a Slovensko.

Přečtěte si i 2. část povídání o jednání s českými i zahraničními distributory, hledání dodavatelů, spouštění e-shopu nebo marketingu.

Facebook
Twitter

Mohlo by vás zajímat:

Navigace pro příspěvek

6 komentářů

  1. Jaromír Wild napsal:

    Velmi zajímavé informace

    1. Iva M. napsal:

      To jsme rádi, díky :-)

  2. Eva doubravova napsal:

    Mám zájem o tuto vaši nabídku

    1. Iva M. napsal:

      Hezký den Evo, nabídku Fit-day najdete tady: https://www.chytrasnidane.cz :-)

  3. Lenka napsal:

    Dobrý den,
    Může se to jist celý den na dietu? Nebo jen ráno?

    1. Iva M. napsal:

      Dobrý den, Lenko, co se týká dalších inforemací k Fit-Day, mrkněte na jejich blog, mají tam spoustu zajímavých článků :-) https://www.fit-day.cz/blog-a-recepty/strana-7/

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vložením zprávy souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů