„Sociální sítě jsou pro mě stěžejní. Děsím se chvíle, kde přestanou fungovat. I proto bych strašně ráda otevřela kamenný obchod, abych měla něco pevného,“ říká Markéta Jinochová Alias Myyna, která si před 5 lety otevřela ilustrované papírnictví.
Zatímco v 1. díle rozhovoru jsme se bavily hlavně o začátcích její značky By Myyna, přesunu z Fleru na Shoptet, naceňování zboží nebo vztahu se zákazníky, tentokrát jsme se zaměřili na hledání dodavatelů, výhody/ nevýhody samošéfování, rozesílání objednávek i o tom, jak je důležité míti sociální sítě.
Věděla jste, že chcete dělat něco takového už od dětství?
Vůbec ne. Vzpomínám si, že to začalo už na škole – šlo mi od všeho trošku a když jsem končila základku, vůbec jsem nevěděla, co budu dělat. Ráda jsem psala, malovala, byla jsem dobrá na češtinu, zeměpis. Šly mi humanitní obory, ale na gympl jsem neměla. V matematice jsem plavala naprosto neskutečným způsobem. Přestože je otčím matematik, do mě to nedostal. Takže jsem se nakonec hlásila na rodinnou školu, která už snad ani neexistuje. Naši mi pak našli ještě Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou. Tam jsem nakonec šla a nasměrovalo mě to. Na vejšku jsem se ale nedostala, takže jsem od 20 do zhruba 35 let dělala nespočet prací, které absolutně nesouvisely s mým vzděláním.
Co například?
Začala jsem prodavačkou, pokračovala recepční, krupiérkou a inspektorkou v casinu, taky jsem dělala admina webu v příspěvkové organizaci Ministerstva životního prostředí. Tam už se to začalo stáčet k něčemu kreativnějšímu, protože jsem se naučila html. A pak jsem pracovala jako kodérka html, css a grafička.
Všechno si děláte sama, což má své výhody, ale i nevýhody. Na jednoho člověka toho občas může být celkem dost. Jak to plánujete do budoucna?
Už se to přehouplo do fáze, kdy budu shánět pomocníka. Aktivně to začnu řešit příští rok v dubnu. A protože pracuju doma, budu zároveň hledat prostor, kde bychom se mohli pracovně scházet. Nerada bych tahala někoho k nám domu a kdo by taky chtěl do těch našich končin jezdit. (smích)
Jak moc jsou pro vás důležité sociální sítě?
Pro mě úplně klíčové. Já se dokonce děsím chvíle, kdy přestanou fungovat. I když můj muž říká, že to nehrozí. Ale nikdy nevíte. I proto bych strašně ráda otevřela kamenný obchod, abych měla něco pevného.
Název By Myyna je trochu komplikovaný. Sama jsem nevěděla, které písmenko mám zdvojovat.
Už jsem asi desetkrát přemýšlela, že se přejmenuju, protože si uvědomuju, že to není ideální název. Když mě někdo nezná, musím mu ho zopakovat třeba třikrát. Ale zároveň se to vžilo. Zákazníci a dokonce už i některé kamarádky mě oslovují Myyno. Takže je to pro mě taková srdcovka, ale pořád nejsem úplně přesvědčená o tom, že chci jít takhle dál.
Myyna je nějaká vaše přezdívka?
Ne, vzniklo to vtipně. Můj manžel byl na Nyxu – to je takové diskuzní fórum – a protože se jmenuje Jinoch, používal přezdívku Jyyna. Když jsem zakládala blog, nevěděla jsem, jak se pojmenovat, a tak jsem si řekla, že budu Myyna.
Jaká je vaše největší motivace?
Určitě to, že si svojí prací dokážu vydělat na svůj rozhodně ne laciný život. Cestujeme a navíc miluju hezké věci, takže jsem ráda, že jsem soběstačná. Velká motivace je pro mě i to, že můžu konkurovat běžným papírnictvím. To, že lidi nejdou tam, aby si vybrali jedno z obrovské nabídky blahopřání, ale koupí si ho u mě. Z toho mám velkou radost.
Sponzorujete příspěvky na Facebooku a Instagramu?
Samozřejmě, bez toho to už teď nejde.
Vaše produkty jsou hezké na pohled, pro Instagram jako dělané.
Asi ano. A navíc mě baví focení. Instagram mě naplňuje vizuálem, Facebook zase komunikací.
Chodí vám hodně objednávky ze sociálních sítí?
Chodí. Buď je to blog, Facebook nebo Instagram. Už si ani nepamatuju, že by ke mně přišel někdo napřímo.
S manželem pravidelně cestujete do exotických destinací. Nacházíte tam inspiraci?
Rozhodně, třeba z Nikaraguy jsem si přivezla lásku k ptactvu. Bylo tam hrozně moc druhů ptáků, krásných a barevných. Takže když jsem se vrátila, udělala jsem sérii akvarelů s ptáčky a exotickým ovocem, které jsme tam denně jedli, vzniklo první pexeso. Překvapilo mě, jak to ty lidi baví. Původně jsem si tím nebyla úplně jistá. Říkala jsem si, že pexes jsou mraky. A já navíc dělám jen 20 dvojic. Ale to se naopak ukázalo jako plus, protože jak je jich míň, baví to i děti. Při větším počtu už ztrácejí pozornost, takhle je toho pro ně tak akorát. Takže Nikaragua pro mě byla takový odpich.
Neprodáváte jen přes svůj e-shop. Kde jinde se dají sehnat vaše produkty? V papírnictvích?
Tam paradoxně ne, pro papírnictví jsem drahá. Jsou to spíš menší designové obchody a různé hračkárny.
Chcete to rozšiřovat?
Určitě. Protože většinu věcí, minimálně základ, si nechávám dělat v tiskárnách. A tam platí, že čím větší objem, tím lepší cena. Je pro mě lepší, když mi s odběry někdo pomůže.
Co je pro vaši tvorbu specifické?
Řekla bych, že jsem hodně barevná. Přestože sama na sobě barvy nemám ráda a nenosím vzory, na papíře je miluju.
Jaká je vaše cílovka?
I když se může na první pohled zdát, že to jsou děti, nejsou. Až postupem času jsem zjistila, že dělám hlavně pro matky a ženy obecně. Často mi píšou, že pořád kupují něco dětem a že jsou strašně rády, že si tentokrát mohly koupit něco pro sebe. To je to, na čem to stavím. Cílím to na ty ženy, aby si udělaly radost.
Jak dlouho vám trvalo, než jste svou cílovku odhalila?
Hodně dlouho. Než jsem tu informaci zjistila ve statistikách na Facebooku – že jsou to ženy od 24 do 36 let. Že jsou to matky, vysokoškolačky a většinou ženy na mateřské.
Jak jste hledala tiskárnu?
Začínala jsem s jednou. A dalo mi pěkně zabrat ji najít. Sehnat profesionální tiskárnu, která vám bude ochotná dělat v malonákladu, to je takový malý zázrak. Spolupracuju s ní do dneška, už to bude 6 let. Od minulého roku mám ještě další dvě tiskárny, protože jsem zjistila, že ta moje hlavní neumí všechno tak, jak bych si představovala. Každá z tiskáren je dobrá na něco konkrétního, takže jsem se to rozhodla rozmělnit.
A kdo vám dodává papír?
S papírem víc pracuju až od letoška. Na Fleru jsem začínala na levném křídovém papíře, protože jsem potřebovala, aby produkty nebyly tak drahé. Teď už jsem se konečně odvážila jít do lepšího papíru. Postrčila mě k tomu papírenská značka Fedrigoni, která má v Praze showroom. Všimli si mě na Meat Design Ostrava. Hrozně mě to baví, ta práce s materiálem. Teď jsem navíc začala spolupracovat s knihařem, který mi na výrobky razí logo. Vypadá to moc hezky.
Jak vás baví rozesílání objednávek?
Strašně moc. Vždycky si je hezky zabalím, dám na ně nálepky a napíšu kartičky, že děkuju.
A jak je to s chozením na poštu? To už většinou tak zábavné není.
Když jsem chodila na poštu, bylo to peklo. Strašný. (smích) Tohle období trvalo několik let. Teď ale chodím na Zásilkovnu a jsem opravdu spokojená.
Využíváte i PPL a podobné dopravce?
Ne, na ty nedosáhnu. Bylo by to dost drahé a já to pořád musím brát z pohledu zákazníka a produktu. Když si u mě někdo objedná 2 sešity, těžko bude spokojený s poštovným 130 Kč. Takže jsem si prošla všechny možnosti a chtěla se dostat pod 100 Kč. V úvahu přicházela jen Česká pošta a Zásilkovna. A Zásilkovna jasně zvítězila. Výhodou je i to, že tam nestojím žádnou frontu a navíc mají geniální službu, že svážejí Českou poštu a DPDčko. To je pro mě klíčové.
Je někdo, s kým se radíte ohledně svých produktů?
Popravdě ani moc ne. Jsem hrozný solitér. Radím se jen, když třeba vybírám dekor pro produkt. Mám takovou skupinku kamarádek a těch se zeptám. Ale jinak ne.
Co vám ze všech činností kolem e-shopu dává nejvíc zabrat?
Určitě marketing. Jestli jsem to všechno dobře pochopila, nemám šanci chytit se na Googlu, Skliku a podobných záležitostech, protože klíčové slovo papírnictví a přidružené věci jsou strašně konkurenční – to bych se nedoplatila. Takže jedu především sociální sítě. Hlavní jsou pro mě Instagram a Facebook, jenže to znamená být na nich denně a dělat to opravdu poctivě. Jasně vidím, že když pár dní vynechám, jde sledovanost dolů. Zkrátka se musím pořád připomínat.
Napsat komentář