Markéta z MANKAI Paper: Po rebrandingu, otevření prodejny, auditu a stavění týmu chci zas víc malovat

S Markétou Jinochovou alias Myynou jsme poprvé dělali rozhovor před 2 lety. Za tu dobu se její „rozkvetlé“ papírnictví rozrostlo a zakladatelka MANKAI Paper si splnila spoustu svých snů. Jak vidí své podnikání dnes? Nahlédněte do zákulisí budování malé české značky s tisícovkami fanoušků.

Se sympatickou Markétou jsme se poprvé osobně potkali v roce 2018, kdy jsme si popovídali o jejím e-shopu, který si vystřihla ze Shoptetu: Práce kodérky ji nenaplňovala, tak se vrátila ke kreslení a otevřela ilustrované papírnictví. Tehdy se svěřila například s tím, že je jejím snem otevřít si kamenné papírnictví v Praze. A protože se jí povedlo tento cíl realizovat (a nejen on!), sešli jsme se znovu a vznikl navazující rozhovor. Přečtěte si, na co je Markéta opatrná v rámci růstu a co pro ni znamená štěstí v podnikání.

V roce 2013 jste začínala jako By Myyna a o 5 let později jste se přejmenovala na Mankai Paper. Proč k tomu došlo?

Protože už mi to jméno nepřišlo tak vhodný, mělo to takový ten vibe jedný osůbky, co si něco kutí ve volném čase. Rozšířil se mi sortiment a už jsem nechtěla mít v názvu nic tak osobního. Chtěla jsem to zaštítit něčím neutrálním i pro případ, že by se začalo víc dařit, rozrostl se tým a podobně. Což se stalo a byla jsem ráda, že jsem ten rebranding udělala dřív, než bychom byli větší, protože pak by to pro nás bylo zase složitější.

Prošla jste i auditem značky, jak to probíhalo?

Audit byl zaměřený marketingově a proběhl od dubna do srpna 2021. Byla to pro mne úplně nová věc. Tušila jsem už dlouho, že nevyužívám všechno v marketingu na 100 %, a chtěla jsem s tím něco udělat. Koupila jsem si knížku Jak na sítě od Michelle Losekoot, začala jsem ji číst a říkala jsem si, to budu řešit sama do nekonečna. (smích) A tak jsem odvážně napsala rovnou autorce a vyšlo to. Všechno to pěkně klaplo a zapadlo do sebe, s auditem mi pomohla přímo ona. A bylo to tak lepší. Potřebovala jsem vším provést krok za krokem. Jako šéfka teď mám spoustu povinností a úkolů a bylo pro mě mnohem jednodušší si na to někoho najmout, než abych to sama louskala po večerech. 

Externí člověk často pomůže získat nadhled, bylo to tak i u vás?

Ano, já jsem pořád zapykaná ve své autorské bublině, protože ty věci tvořím, a odstup mi samozřejmě chybí. 

Zalíbilo se mi „mankai“, což japonsky znamená rozkvetlý

Když se vrátím ke změně jména, s tou vám také někdo pomáhal?

Oslovila jsem Lovebrand a ti se mnou udělali brainstorming. Ale na jméno jsem si přišla nakonec já. Prošli se mnou možnosti, dali mi know-how, jak se to dělá a nechali to na mě. Měla jsem od nich nějaké nápady a zkoušela jsem to sama. Po týdnu jsem přišla na MANKAI Paper, prostě se mi líbilo to slovo „mankai“ („rozkvetlý“, z japonštiny). 

Ztotožnila jste se s novým názvem?

Chvíli mi to trvalo, protože mi úřadovalo ego a říkalo mi: „Teď už to nejsi ty“. Aktuálně už s tím ale nemám problém a naopak se mi to líbí čím dál tím víc. A nemám pocit, že by to byl špatný krok. Za mě dobrý. (úsměv)

Neměla jste kolem toho nějaké strachy? Co řeknou zákazníci, jak se to chytne a podobně?

Určitě jo. Ale nikdy jsem nebyla člověk, který se bojí skákat do neznáma. Spíš mám opačný problém, že kolikrát skočím dřív, než přemýšlím. Říkala jsem si, teď už to možná nebude takový to známe vás osobně, vy jste ta Myyna. Lidem se ale pořád připomínám, na Instagramu jsem to já a pro blog píšu většinou já, pořád s lidmi komunikuju osobně, takže je to fajn. Nestala se žádná katastrofa. Otázka je, co by se přihodilo, kdybych se sama úplně stáhla a už bych nebyla nikde vidět a všechny věci by řešil někdo jinej. Myslím si, že v tuhle chvíli je ale základna už tak silná, že by to možná i prošlo.

Řešila jste ohledně rebrandingu i další věci, například ztrátu pozic ve vyhledávačích a podobně?

Nevím, možná k tomu došlo, ale já jsem to nezjišťovala. Nemám na to čas. (smích) Když to zpětně hodnotím, tak rebranding byl dobrý krok a jsem ráda, že jsem se pro něj rozhodla.

Je pravda, že vaši klienti si vás prostě najdou, jsou to věrní fanoušci.

Základna Mankai jsou organicky nabytí zákazníci. Nic z toho není instantní, všichni přišli přirozeně. Je pravda, že budování tímto způsobem trvalo strašně dlouho, mohlo to být rychlejší, ale pak by ty lidi nemuseli být tak loajální. Já nikam nespěchám a nepotřebuju budovat imperium. Chci, aby to bylo pořád pohodové a měli jsme spoustu krásného zboží, každý rok se snažím o nové produkty. Kdybych si nabrala úvěry a tlačila to kvůli obratu, bylo by to k ničemu. Nemám žádné dluhy a tím pádem mám na tvorbu čas, což je obrovská výhoda. 

Vaši zákazníci vás znají ze sociálních sítí, z blogu… Máte ještě nějaký další kanál, odkud k vám chodí?

Poslední rok dva je Facebook takový zvláštní. Prodeje přes tuto síť jsou dobrý a základna lidí tam je, ale strašně málo reagují, moc se jim nechce vystrkovat růžky. Dobře reagují akorát na příspěvky ohledně výtvarna, to se najednou slétnou a komentujou a baví je to. Z mého pohledu je celkově zábavnější Instagram. Existují i další možnosti, ale směřuju maximálně k oslovování zákazníků přes Google Ads. To je naplánované na leden 2022. Ale uvidíme, moc nevím, co od toho čekat. Budget nějak moc nepřeháním, takže nevím, co to přinese.

S novým jménem přišel nakonec i tým, o kterém jste se už lehce zmínila. Kolik členů čítá? 

Byli jsme čtyři a je to vlastně až moc. A tak i pod vlivem dalších okolností od nového roku zůstáváme v týmu na plný úvazek dvě Markéty a částečně Bára v obchodu. Kamenný obchod bude ze začátku roku trošku upozadněný a chci se víc soustředit na e-shop a nové zboží. 

Pozice šéfové je pro mě škola, neumím totiž chválit sebe, natož ostatní

Jak jste si zvykala na novou roli vedoucí?

Nevím, co by řekly holky, ale musím říct, že pro mě to byla škola života, protože neumím chválit. A to ani sebe, natož někoho jinýho. A teď je ze mne najednou nejen šéf, ale i psycholog. Zaměstnanci mají nějaké city, blbý dny, dobrý dny a já to musím vybalancovat. Jsem strašně cholerická, nebylo to lehký. Ale myslím si, že se učím a že už chválím a starám se o ně. Snažím se být taková trochu maminka, ale ze začátku to tak nebylo. Myslím, že první kolegyně si se mnou zažila trochu peklíčko, ale je silná, tak to snesla. Dala to a řekla mi, že už to začíná být dobrý. (smích)

Takže byste chtěla být hlavně ta hodná šéfová?

Musí to být půl na půl. Jsem totiž perfekcionista, a moje výrobky a značka jsou postavené na mě, tak holt musím být přísná. Musí se udržovat takzvaná štábní kultura a věci musí běhat jak na drátkách. Ale na druhou stranu chci, aby byla v práci pohoda a aby se holky měly dobře a nebály se všechno říkat na rovinu. 

Plánujete tým časem rozšířit?

V lednu a v únoru bude nejspíš kamenný obchod zavřený, dám si čas na vydechnutí, e-shop ale pojede. V březnu možná někoho zaučím, aby mohl být u mě v krámě. S větším týmem se ukázalo, že to logicky chce vyšší náklady, takže najednou jsem byla jako křeček v kolečku. Vydělávalo se víc, ale peněz zbývalo míň. A to už je ta chvíle, kdy je na pořadu dne přemýšlet o nějakém úvěru kvůli cash flow. Ale ještě jsem k tomu nedospěla a ani to tak vlastně nechci, vyhovuje mi maličký tým. Zjistila jsem díky tomu, že netoužím po tom, aby Mankai Paper bylo nějaké velké impérium, nechci hodně obchodů, bohatě stačí ten jeden. A tak si myslím, že i tým bude stačit malý. 

Máte kamenný obchod Heřmanku, jejíž poetický název vznikl podle ulice, kde se nachází. Jak jste na prostor narazila?

Ve svém životě funguju tak, že se snažím reagovat na to, co se mi děje. Před dvěma lety jsem se nedostala na prodejní akci, kam jsem pravidelně jezdila. Moje ego bylo zraněný  a tak jsem se rozhodla, že chci kamenný obchod, abych se nemusela už nikde doprošovat. Intenzivně jsem šněrovala Letnou, hledala inzeráty asi měsíc a půl, zvonila jsem na zvonky domů s prázdnými prostory. Jednoho říjnového dopoledne jsem našla zanedbaný vchod do obchodu, který evidentně nebyl dlouho otevřený. A koncem října už byla podepsaná smlouva. Majitelé neměli potřebu to pronajímat, přestože je často kontaktovaly různé firmy, bistra a restaurace. Nakonec se jim ale můj koncept líbil, tak do toho šli.

Kamenný obchod jsem otevřela těsně před 1. zavírací vlnou covidu

Měla jste štěstí, které se ale nakonec trochu zvrtlo, protože v Česku začal covid.

Otevřela jsem těsně před úplně první zavírací vlnou. Pak jsme museli být zavření celkem čtyřikrát. Za tu dobu, co mám Heřmanku, jsem nezažila normální rok. Kdybych se měla opřít o statistiky prodejů, tak jsou k ničemu, protože za poslední dva roky se pořád něco děje. Vůbec nevím, jestli by se vydělávalo víc, kdyby nebyl covid. Takže těžko říct, jestli je to dobrý místo. 

V rozhovoru z roku 2018 jste říkala, že otevřít kamenný obchod je jedním z vašich snů. Možná to bylo ale spíš takové hořkosladké vítězství.

Splnila jsem si sen, ale ráda bych, kdyby to bylo za jiných okolností. Nemohla jsem vědět, jaký to nakonec bude. Tisíckrát jsem si vyčetla, že jsem žádný obchod neměla otevírat. (smích) Takových nervů a bezesných nocí mě to stálo, že bych si ještě bývala počkala, kdybych to věděla.

Chodí si lidi do Heřmanky vyzvedávat objednávky nebo to jsou zákazníci z ulice?

Vůbec jsem netlačila žádný reklamy a otevřela jsem to na punk. Prodejna byla ze začátku spíš sklad, balila jsem tu objednávky, ale měli jsme otevřeno, a tak občas přišel nějaký zvědavec z ulice. Lidi začali víc chodit, když se trošku otřepali z covidovýho šoku a z toho, že v podstatě přišli o svobodu. Spousta jich začala podporovat malé značky a já jsem nevycházela z údivu. Rok 2020 byl neuvěřitelný, co se týče obratu. 

Přišla vlna solidarity, lidé se snažili pomoci druhým…

Ten větší boj přišel v roce 2021. Už jsme z toho vyčerpaní, nejde pořád vymýšlet něco nového a sypat z rukávu příběhy, které budou trhat srdce lidem s úplně jinými starostmi. Předloni jsme si mysleli, že teď už bude dávno po všem, ale uplynulý rok byl vlastně mnohem náročnější. I Vánoce byly takové, loni byly lepší a vidím to i na sobě, taky jsem z toho všeho unavená.

Co je pro vás tedy teď zásadní, prodejna nebo online obchod?

E-shop nás živí. Kamenná prodejna si na sebe vydělá, ale nic moc navíc. Ta ulice je klidná, kdybychom byli na hlavní, tak by to bylo asi o něčem jiném, ale už by to nebyla taková pohoda. Je to něco za něco. 

Jak vám slouží Shoptet?

Výborně. V roce 2021 jsem udělala upgrade na druhou nejdražší verzi, což je Profi, protože jsme na jaře překročili 500 položek. Jsem velmi spokojená a líbí se mi vaše webináře. Koukám, co se děje, a některé rady jsou pro mě hodně přínosné. Shoptet Poradnu nesleduju pravidelně, Facebook mi ji už tolik neukazuje, ale když mě něco zajímá, tak si to tam cíleně vyhledám. V té komunitě jsou i zajímaví lidi, baví mě pár person jako třeba Žufánek, líbí se mi jeho přístup k podnikání a to, že má zdravý rozum. 

Je něco, co byste aktuálně na svém e-shopu MANKAI Paper ráda vylepšila?

Pořád se strašně odhodlávám ke změně šablony, mám Soul, ale pro tu už se nedělají žádné novinky. Nemůžu se k tomu dokopat, bojím se toho, protože jako bývalý webový grafik jsem si v designu nadělala spoustu drobností navíc a ty mi teď spadnou na hlavu. (smích) Potřebovala bych i větší obrázky v náhledech produktů.

Kolekce Půlnoční zahrada (photo by Myyna)

Produktové fotky jsou obecně občas kámen úrazu. Jak je to u vás?

Mě to moc baví, první foťák jsem dostala v osmi letech a fotím celý život. Ale musím přiznat, že mi dlouho trvalo přijít na to, jak fotit papír. Je to plochý a bílý a strašný. (smích) Víc jsem do toho začala pronikat až poslední rok a už jsem skoro 100% spokojená. Je to hodně o světlech, úhlu a barvách jako vlastně celé umění fotografie. Na to si člověk musí přijít. Mám vzory v papírenských značkách, studovala jsem jejich produktovky, jak to asi fotili, a snažila jsem udělat něco podobného, ale aby to mělo můj rukopis. Hraju si třeba hodně s barevnými pozadími.

Covid možná pomohl rozšířit povědomí o tom, že je tu obrovské množství šikovných lidí

Na chvíli se ještě vrátím ke covidu. Jak hodnotíte jeho vliv na podnikání?

Kdyby nebyl covid, nevznikla by třeba spousta iniciativ na podporu malých značek. Určitě tady byly i dřív, ale nebylo to tak silný jako v roce 2020, to vidím jako pozitivní. Nejsem si úplně jistá, jestli to zasáhlo i lidi mimo bublinu, která by bývala stejně ty značky podporovala. Doufám ale že jo, protože bych chtěla, aby dostávali šanci víc. Covid možná pomohl povědomí o tom, že je tu obrovské množství šikovných lidí, o kterých vlastně nikdo moc neví. 

V poslední době se mluví o krizi ohledně papíru jako materiálu.

Týká se to například papírové drti, ze které se vyrábí kartony nebo papírové výztuže, které se u našeho zboží používají třeba do pořadačů, šanonů, desek a podobně. Četla jsem na blogu firmy, odkud beru obalové materiály, že jsou jejich obaly dražší kvůli drti, která se dělá v Číně, ale tam se teď specializují na hygienické prostředky a zdravotní materiál. Tím pádem drti není dost, a proto šly ceny nahoru. Zdražení papíru může být i  kvůli dopravě, protože skoro celý minulý rok nelétala letadla a lodí je to zdlouhavý. Těžko říct. 

Většina e-shopařů se nejvíce zapotí během předvánočního období. Jsou Vánoce i pro vás vrchol sezony?

Obratově určitě jo, i když překvapivě byl teď nejsilnější červen. Vůbec nevím, jak se to stalo. (smích) Neběžely žádné velké reklamy, ale byl to fičák. Ale strašně frčely učitelské balíčky, takže asi kvůli tomu. Měli jsme rekordní obrat i v kamenné prodejně.

Netajíte se tím, že během Vánoc spíš většinou cestujete.

Tentokrát jsem byla mezi svátky v obchodě, což jsem nikdy dříve nezkusila. My Vánoce neslavíme, jsme s manželem jen my dva. První roky jsme to zkoušeli a bylo to divný. (smích) Vánoce jsou o dětech, jejich těšení se na dárečky a na Ježíška. Ve dvou nám to nepřišlo úplně ono a dárky si dáváme spíš během roku. Ale vždycky máme salát a kapra, to držíme. (smích) Jinak jsou naše covidové Vánoce velmi klidné, u filmů a pohádek, s cukrovím od maminek. Před koronou jsme po nevydařených pokusech o klasické Vánoce radši cestovali. 

S cestováním to ale kvůli covidu bylo poslední dva roky dost komplikované.

Na dýl jsme byli pryč před dvěma lety na Martiniku. Jinak jsme po roce a půl vycestovali poprvé teď v září do Belgie na víkend. Hodně jsme kvůli covidu změnili životní rytmus, dřív se nestalo, že bychom byli celý rok doma. Všechny svoje výdělky jsme většinou utráceli za cestování. Na únor bychom ale chtěli odjet, tak doufáme, že nám to vyjde.

Cestují do cizích zemí i vaše produkty, máte zákazníky v zahraničí?

Občas, ale spíš míň, když nepočítám Slovensko. Asi je to kvůli tomu, že teď nekomunikuju v angličtině. Ale v létě jsem posílala balíček do Spojených států.

Jaké máte plány na rok 2022?

Chci určitě rozšířit portfolio výrobků, na tom už pracuju, musím to řešit s předstihem. Něco plánuji s jednou švédskou firmou a na to se strašně těším. Další velké plány nemám, spíš se soustředím na svůj sortiment. Kdybych se zaměřila na dění v Heřmance, jako jsou akce pro veřejnost, mohou to nakonec ovlivnit vnější covidové události. Tak se raději soustředím na svoje zboží, to mi nikdo nevezme. Máme obrovskou výhodu, že jsme malinký a můžeme tak reagovat ze dne na den, což velké firmy nemohou. Mě to vyhovuje a chtěla bych to pořád mít jako největší benefit mého podnikání. Že si můžu jeden den říct, že zítra něco připravím, a ono se to stane. To mě baví a tak chci dál pracovat covidu navzdory.

Přečtěte si článek z blogu ilustrovaného papírnictví: Jak vznikají vzory pro MANKAI Paper (photo by Myyna)

Budete pracovat na nové kolekci nebo produktech?

Zatím budou nové produkty, ale ještě se starými vzory. Nové vzory musím pochopitelně nejdřív namalovat a to zabere nějaký čas, potřebuji aspoň  měsíc klidu na práci. Takže se upírám na leden, kdy se nebudu starat o kamenný obchod, který bude zavřený, a chci pracovat na nových vzorech. V druhé polovině roku 2022 by tak mohlo být něco s novými vzory. 

Poslední rok ze mě byla víc podnikatelka než výtvarnice

Je pravda, že nejdříve kreslíte na papír, pak ilustrace převádíte do digitálu, upravujete je a skladáte do vzoru. Ten proces musí asi zabrat dost času.

Jeden z mých vzorů je tak oblíbený, že s ním pořád vzniká nové zboží, i když je mu už pět let. Není pro mne jednoduchý vymyslet něco novýho. Jsem ten typ, který potřebuje klídek a nacítit se na to. Ale jakmile musím řešit podnikatelské záležitosti, kamenný obchod a personál, tak moc kreativní nejsem. Poslední rok jsem toho namalovala snad nejmíň v životě. Byla ze mě víc podnikatelka než výtvarnice.

Od minulého rozhovoru jste stihla otevřít kamenný obchod, udělat rebranding a marketingový audit, vytvořit tým. To je spousta splněných snů a posunů v podnikání. Jakou máte vizi do budoucna teď?

Poslední rok jsem zjistila, že to, co jsem si myslela, že chci, vlastně nechci. A vědomě jsem zatáhla za brzdu. Přišla jsem na to, že moje vize je spíš dělat lidem radost a mít kolem sebe pohodu a rozhodně nedělat ze své malé značky velkou. Takže můj cíl je rozšiřovat portfolio zboží a držet značku malou, ale stále krásnou a luxusní. Zkusila jsem si, jaké to je zvětšovat a zvětšovat. Teď musím ten nepořádek trochu uklidit. (úsměv)

Člověk se nemusí neustále nutit posouvat své hranice a tlačit to na sílu, pokud to tak necítí.

Určitě. Musela jsem si ujasnit, zda jít do úvěrů. U velikosti, do jaké se to řítilo poslední rok, by to bylo nevyhnutelný. Radši budu vydělané peníze investovat do rozvoje pomalu a hýčkat si dva, maximálně tři zaměstnance. Chci, aby to pořád zůstalo tak kvalitní, než abych se dostala do šíleného kolotoče, kdy budu vydělávat na splacení úvěrů, na další zaměstnance a brigádníky. Ale ve finále radost z práce mít nebudu. Naštěstí mám dvě úžasné mentorky, pro mě velké paní podnikatelky, a ty mi v tomhle rozumí a podporují mě. Jsem za jejich rady strašně vděčná. Ráda čerpám inspiraci a moudra od zkušených. 

Nemám za cíl otevírat víc obchodů a mít víc zaměstnanců. Ke štěstí mi stačí, jak to je. Díky tomu budu mít čas zase pořádně malovat.

Navigace pro příspěvek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Odesláním zprávy souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů