„Už od prvního člověka, který nám napsal, že si díky nám objevil rakovinu včas, mi to automaticky přeplo. A řekla jsem si, že to, co se mi stalo, se prostě stát mělo. Já jsem přežila a díky mé zkušenosti přežil i někdo jiný,” říká zakladatelka nadace Loono Kateřina Vacková.
Nadace Loono už přes pět let učí lidi dbát na své zdraví a nezapomínat na prevenci. „Říkáme, že prevence je cool. Podle mě je to lepší, než lidi strašit ve stylu vyšetřujte se, nebo můžete umřít. Tím docílíte spíš toho, že se budou bát a radši se nevyšetří, aby náhodou něco nenašli,” říká Kateřina Vacková.
V 1. díle rozhovoru jsme se spolu bavily o tom, co bylo nejtěžší při zakládání nadace, trablích s Facebookem, osobitém merchandise i Loono e-shopu, který běží u nás na Shoptetu. Tentokrát došlo na postup při výrobě produktů, hledání dodavatelů, cílovku nebo „pekelné Vánoce“.
Impulsem k založení Loona byla vaše nemoc, ve dvaadvaceti vám diagnostikovali rakovinu vaječníků. Spoustu lidí by to položilo. Vy jste ale v jednom rozhovoru zmínila, že to váš život změnilo k lepšímu.
Má to několik rovin. První je ta, že jsem svůj život začala vnímat jinak. Uvědomila jsem si, že tu třeba nemusím být tak dlouho jako ostatní a to mi pomáhá při mnoha rozhodnutích. Když jsem váhala, jestli jet na Erasmus a tím pádem si prodloužit školu, řekla jsem “jedu”. Začíná to u cestování, zážitků, vztahů a končí tím, že si každý den uvědomujete, že je ten váš čas tady omezený. Nechci říct, že žijete, jako by každý den byl vaším posledním. To by bylo přehnané, protože jsou i dny, které jsou tak rychlé, že se ani nestihnete zastavit. Ale je to o tom, že svůj život prožíváte vědoměji.
A ty další roviny?
Druhá je Loono jako takové a tam bych ráda vypíchla jednu věc – a to lidi, které jsem měla tu čest poznat, ať už se jedná o naše školitele nebo lidi, kterým jsme pomohli zachránit život. Už od prvního člověka, který nám napsal, že si díky nám objevil rakovinu včas, mi to automaticky přeplo. A řekla jsem si, že to, co se mi stalo, se prostě stát mělo. Protože to někomu zachránilo život. Já jsem přežila a díky mé zkušenosti přežil i někdo jiný. Od té doby je to pro mě uzavřené a už se neptám – proč se to stalo zrovna mně. A ještě je tu třetí rovina – dostala jsem se na místa, kam bych se jako “obyčejný student medicíny” a lékař nikdy nedostala. Jsem součástí Aspen institutu střední Evropy, byla jsem součástí programu YTILI pro mladé lídry, měla jsem šanci učit se od světových lektorů a spoustu dalšího. Forbes mě zařadil do žebříčku 30 pod 30, což mi dalo příležitost podívat se na globální konference, jedna z nich mě dokonce nasměrovala na Harvard.
Některé projekty, které se zabývají citlivými, často zdravotními tématy, vsázejí na zastrašující formu. Vy jste se ale rozhodli jinak.
Ano. Říkáme, že prevence je cool. Podle mě je to lepší, než lidi strašit ve stylu vyšetřujte se, nebo můžete umřít. Tím docílíte spíš toho, že se budou bát a radši se nevyšetří, aby náhodou něco nenašli. Nebo že bychom ukazovali nemocné lidi jako například na krabičkách cigaret – ani to by pravděpodobně nezabralo. Čas od času ale rádi nasdílíme příběh lidí, které jsme inspirovali, aby po dlouhé době navštívili lékaře. To funguje, spousta lidí se v tom zhlédne a řekne si: „No jo, já jsem taky dlouho nebyl, asi bych měl zajít.“ S velkou radostí pak sdílíme příběhy lidí, kterým prevence zachránila život. Těch je dnes už nejméně 45. To nás žene kupředu.
Dělali jste kampaně k prevenci rakoviny varlat a prsu, kardiovaskulárním onemocněním a teď naposledy Dole dobrý, která je o tom, jak předcházet a včas rozpoznat sexuálně přenosná onemocnění. Jaká je vaše cílovka?
Máme tři cílovky. První je 15 až 19 let, tedy základky a střední školy. Tam hodně školíme prevenci rakoviny varlat, protože se týká mladých mužů mezi 15 a 35 lety, ale řešíme i rakovinu prsu, kůže nebo děložního čípku. Následuje skupina 19 až 35. S tou mluvíme i o prevenci neplodnosti, infarktu nebo mozkové mrtvici. A taky o sexualitě. Pak je cílovka 35+, na kterou cílí hlavně kampaň Žiješ srdcem a v rámci kampaně Dole dobrý pak zmiňujeme i zatím tabuizovaná témata jako je únik moči nebo poruchy erekce. Ke každé skupině komunikujeme trochu jinak, třeba na sociálních sítích je dost těžké to namixovat.
Část peněz na chod vaší organizace vám přináší prodej merchandise. Ve vašem e-shopu máte trička, plecháčky, plátěné tašky… Na který produkt jste nejvíc hrdá?
Velkou radost mám z plecháčků, u nich byly hodně velké výrobní trable. Nejdřív nám je přivezli s ostrými oušky, pak neseděla barva a tak dále. Ale já jsem si tehdy dokázala dupnout a celou várku dodavateli vrátit. A zpětně jsem za to hrozně ráda. Sice se tenkrát spuštění prodeje posunulo o tři týdny, ale bylo důležité dát najevo, že nechceme polovičaté zboží. Že chceme kvalitu, protože nás nikdo neomluví, že jsme neziskovka a máme hrnečky s ostrými uchy. Takže mě to naučilo si o tu kvalitu říct. Naučila jsem se vyjednávat, o kvalitě a penězích. Častokrát jezdím i do továren a vybírám materiály na trička. Chci si na ně sáhnout, opravdu mi záleží na tom, aby byla příjemná a zákazníci se k nám vrátili. Jsem na náš sortiment pyšná.
Jaký je postup při výrobě produktů?
Když se v týmu shodneme na konkrétním produktu, určíme, ke které kampani by měl být a kontaktujeme naši grafičku. Buď za ní přijdeme s konkrétní představou nebo jí necháme volnou ruku a ona nám pošle tři, čtyři návrhy. Pak už jen ladíme. Častokrát zveme ke spolupráci i externí ilustrátory. Například autorkou trička s prsama, prsáčku a sady nálepek je Alena Brunhilda Oswaldová. Samovyšetřovací Kamasutru a knírek na tričkách zase pro změnu kreslili celkem známí ilustrátoři Tomski&Polanski. Myslím, že se v našem merchandise hodně odráží to, že nás ty věci opravdu baví a podílíme se na nich všichni, celý tým. Kdyby to tak nebylo, pak by produkty a celý e-shop vypadaly úplně jinak.
Jak na vašem e-shopu proběhly Vánoce?
Bylo to v dobrém slova smyslu peklo. Tři týdny před Vánocemi jsme všichni zaklapli počítače a nedělali nic jiného, než balili objednávky. Na dračku šly hlavně diáře, trička se srdcem a trenýrky. Odesílali jsme šedesát objednávek denně. Protože už máme k dispozici kancelář, nabízíme i osobní odběr a já měla v ten předvánoční pátek službu. Původně jsme tam měla být do čtyř, ale lidi chodili ještě v osm večer, protože nestíhali. Takže jsem tam pořád čekala na další a další, ale nevadilo mi to.
Jak hledáte dodavatele?
Hledání dodavatele je bolestivý proces. Kolikrát zabere dost času, než natrefíte na toho pravého. Kvalitní dodavatelé mají hodně zakázek a trvá i tři týdny, než vám vůbec odpoví. Následuje vyjednávání o ceně, typu potisku, velikostech a způsobu dodání. Často se nám podaří vyjednat i nějakou tu neziskovou cenu. V tom případě ale naši dodavatelé dostávají reklamní protiplnění, některé jsme dokonce jeli i vyškolit. Nechceme nic úplně zadarmo.
S čím nejvíc bojujete?
Kolikrát jsem překvapená neprofesionalitou a nespolehlivostí některých dodavatelů. S velkými zakázkami čekáte špičkový servis, dochvilnost a ještě přání hezkého dne. Ale ne vždycky to tak je. Už jsem i přemýšlela, že bychom si některé věci vyráběli po vlastní ose, jenže ona to není sranda a navíc na to v současnosti nemáme kapacitu. Samozřejmě jsou ale i firmy, kde servis funguje skvěle. S těmi máme dlouholeté vztahy a rádi je doporučujeme dál.
Napsat komentář