„Virální video byl aha moment, který by kdekdo přehlédl, ale já tu šanci chytla za pačesy a vznikla Pruženka, skákací guma s návodem v malé kartonové krabičce,“ říká k rozjezdu svého podnikání Alice Kavková.
I když byla vždycky srdcem zaměstnanec, po skončení mateřské už se do práce nevrátila a přesedlala na volnou nohu. Založila rodinnou firmu 4 Kavky, kterou tvoří spolu se svým manželem a dvěma dětmi, a vydává retrohry.
Zatímco první Vánoce byly velký úspěch, druhé průšvih. Spousta firem retrohry začala napodobovat a lidé dávali přednost lacinějším kopiím z Číny. Nakonec ale zvítězila kvalita a skutečnost, že to 4 Kavky nedělají byznysově, ale srdcem. Píšou magazín, natáčejí videa, retrohrami prostě žijou a to jim zákazníky přivedlo zpátky. „V první řadě je vášeň, legrace u hraní a chuť předávat staré hry v novém hávu dál. O peníze jde až v té druhé.“ dodává Alice Kavková. Víc už v našem rozhovoru.
K podnikání vás postrčilo virální video, na kterém skáčete přes gumu. Na Facebooku nasbíralo skoro 2,5 milionu zhlédnutí. Měsíc a půl po zveřejnění jste na trh uvedla Pruženku. Pustila byste se do toho, i kdyby tohle video nevzniklo?
Asi ne. Byl to opravdu silný impulz, že můj koníček baví lidi z celého světa. Naskákalo mi 7 000 fandů na Facebooku a právě Facebook pak byl půl roku mým prvním prodejním kanálem. Byl to aha moment, který by kdekdo přehlédl, ale já tu šanci chytla za pačesy a vznikla Pruženka, skákací guma s návodem v malé kartonové krabičce.
Váš start byl raketový. Nejdřív jste vyrobila 100 kusů Pruženek, které se vyprodaly během 2 dnů. Dalších 300 zmizelo za týden. Jak moc vám v tom rychlém startu pomohla komunita, kterou jste si předtím vybudovala na svém blogu Maminator?
Zcela zásadně – kdybych neměla komunitu, kterou jsem kolem sebe vytvořila během let blogování a pak i na Facebooku Maminátor, neměla bych komu prodávat. Nikdo by mě neznal a to není dobrý start prodeje úplně nového produktu. Jenže já se retrohrám věnovala už celé měsíce a koho tohle téma taky bavilo, sledoval mě. Neprodávala jsem na zelené louce, ale uprostřed své léta budované komunity.
Jak jste zmínila, vaším hlavním kanálem byl tehdy Facebook. Jak se to od té doby proměnilo?
Dnes už je Facebook hodně stranou. Krmíme ho sice dost, ale už je to jen výkladní a informační skříň pro naše fanoušky. Kromě výjimečných vánočních placených reklam nové zákazníky lovíme jinde a jinak. Poctivě se věnujeme obsahovému marketingu, takže je nás všude plno. Když si nějakou retrohru dáte do vyhledávače, hned na nás narazíte. Naše videa pokropila YouTube, snažíme se jich točit opravdu dost, takhle moc se v češtině podobnému tématu nevěnuje nikdo. Je to moc práce zadarmo. Ani zásahy v médiích nejsou samy sebou. Když se vaše téma líbí a ozve se vám třeba Dobré ráno z Brna, vstáváte ve dvě v noci a s dětmi, které jsou ještě v pyžamu, frčíte uzavírkami po D1 kvůli dvakrát pěti minutám. Ale při budování jména se každý zásah počítá. Aby nás lidi znali a věděli, co a proč děláme.
První typ Pruženek se s tím aktuálním nedá srovnat. Postupně jste si našla kvalitní dodavatele a vypiplala všechny komponenty k dokonalosti. Spousta lidí by zůstala v té první fázi a prodávala levněji míň kvalitní produkty. Co vás vedlo k tomu, abyste se s tím nespokojila? Prodeje přece byly skvělé, ne?
Prodávat ohromné množství laciného zboží není naše cesta. Nebavilo by nás to. Chtěli jsme a chceme vyrábět poctivě a jedinečně. Pokud by to lidi nekupovali, přestali bychom vyrábět. O peníze jde až ve druhé řadě. V první je vášeň, legrace u hraní a chuť předávat staré hry v novém hávu dál.
Zatímco první Vánoce jste měla s Pruženkami obrovský úspěch, druhé byly trochu průšvih. Spousta firem vás začala napodobovat a prodeje byly mizerné. Měla jste chuť s tím seknout?
První Vánoce jsme nestíhali vyrábět, druhé byly proti tomu předešlému prodejnímu ohňostroji zklamání, i když jsme ten rok skákací gumu Pruženku doplnili o Kuličníka (cvrnkání kuliček), Cézarky (kostkové hry) a Žralovce (karetní hry). Lidi kupovali laciné napodobeniny a dovozové retrohry z Číny a jiných zemí. Jenže dovozové napodobeniny nemají kvalitní český návod a žádnou přidanou hodnotu. Takže se lidé stejně nakonec obloukem vracejí k nám. Pro dobrý obsah zdarma nebo hezké dárkové hry za peníze. Stačilo vydržet a nehodit flintu do žita.
Vývoj každé vaší hry je finančně náročný, vyjde na 50 až 150 tisíc Kč. Jak rychle se vám počáteční investice vrátí a hra začne vydělávat?
Pruženka byla finančně doma skoro hned, další hry na to potřebovaly celkem 2 roky. Teď jsem nainvestovala stovky tisíc do své knihy Retrohraní. To se vrátí za dlouho. A nesmím počítat svůj čas při psaní, ten by se mi nezaplatil asi nikdy. Ale z knihy mám obrovskou radost, protože v poměru cena výkon ji považuju za produkt, který je nejvíc životaschopný a přínosný pro lidi.
Máte i hru Inujitka, která vám dala asi nejvíc zabrat. V přebírání byli mistři Eskymáci, znali i 2 000 obrázků. To si říká o expanzi, ne?
Inujitka je česká Jitka s eskymáckými/inuitskými předky. Její babička byla Eskymačka, což je taková naše pohádka. Ale Eskymáci vážně s provázky váleli. Jeden antropolog za nimi cestoval a mapoval, kolik provázkových tvarů umí. Fakt to bylo přes 2 000. Já jich umím asi 25 a u každého dalšího trvá řadu dní, než si ho ochočím a naučím se ho. Eskymáci jsou frajeři. A expanze? Uvažujeme o ní, ale to chce zase dalších devatero řemesel a možná i dalšího člověka na pomoc. Je to zatím moc velký krok.
A s čím byste za hranice chtěli?
Nejradši bych časem přeložila Retrohraní. Těch her je tam nejvíc a je to krásná knížka. Uvidíme, třeba se to povede.
E-shop jste spustili v roce 2018. Proč jste si vybrali Shoptet?
My si nechtěli nic kupovat, chtěli jsme připravený, nastavený a prověřený e-shop, který bychom mohli co nejrychleji spustit. Manžel na vás dostal doporučení od kamaráda Martina Matějky.
Jak dlouho vám trvalo postavit e-shop?
Asi měsíc.
Které funkcionality nejvíc oceňujete?
Ze začátku mě nadchly samotné šablony a že si je můžu vizuálně vymazlit podle svého. Skvělá je i možnost pod e-shopem blogovat a psát články. Kdysi jsme využívali jen e-shop s deseti položkami zdarma, teď jich tam máme desítky. Dokupovali jsme si a testovali nejrůznější moduly.
Které se pro vás staly těmi hlavními?
Ten na počítání zásob, velkoobchodní báze, propojení s bankou a automatické označování zaplacených objednávek. Taky propojení se Zásilkovnou, kdy na pár kliků vyexportuju všechny zaplacené objednávky. Taky žeru statistiky, k číslům jsem si vytvořila velmi kladný vztah a sledovat grafy prodejů, srovnávat jednotlivá období, zjišťovat, kolik se čeho kdy prodalo, to mi v práci moc pomáhá. Čísla nejsou emoce a nemůžou mi lhát. A co mě hodně baví, je fakt, že jak je pro e-shopy něco nového, Shoptet to hned zpracuje a všem svým klientům nabídne. Tak to bylo třeba s GDPR. Prostě fakt moc dobrá péče.
Srdcem vašich her jsou návody, které, jak říkáte, vám dávají pekelně zabrat. Právě tyhle návody jste se ale rozhodla poskytnout lidem zdarma na svém blogu. Nebála jste se, že tak dáváte všanc svou hlavní přidanou hodnotu?
Na blogu 4 Kavky a novém videoportálu Retrohrani.cz jsou hlavně videa nebo jednoduché popisy her. Ne graficky zpracovaná schémata a ilustrace, ty jsou jen v návodech uvnitř krabiček s našimi hrami. A co je v návodech, to už se textově na blogu neopakuje. Jen to, co máme navíc a do návodů už se nevejde. Takže si ty texty nekonkurují. Obsah zdarma jsem připravovala asi půl roku a pořád ho doplňuju. Je to hodně práce, ale díky ní nám lidé věří. Je vidět, že nekloužeme po povrchu a tématu rozumíme. Díky videím a textům jsme čitelní i pro novináře, kteří si s námi pak třeba rádi popovídají. Nejsme jen výrobci skákací gumy nebo prodejci kuliček v pytlíku, odbornost a důvěryhodnost je pro nás priorita. No a kdo si nás oblíbí online, často se obloukem vrátí koupit nějakou dárkovou krabičku třeba, když se blíží Vánoce nebo někdo blízký slaví narozeniny.
Zaměstnávají vás 4 Kavky na full time, nebo k tomu máte i jinou práci?
Full time a někdy bych se potřebovala rozdvojit, abych všechno stihla.
Původně se vám vůbec nechtělo jít na volnou nohu. Byla jste srdcem zaměstnanec a musela se přeprogramovat. Co na tom bylo nejtěžší?
Poradit si se svobodou a s ní spojenou zodpovědností. Nemít každého patnáctého plat, své jisté, nebýt ve čtyři odpoledne doma s čistou hlavou. Mít občas vítr na účtu, vystupovat neustále z komfortní zóny, učit se milion nových dovedností, vkládat hodně vlastních peněz do něčeho, co nemělo jistý výsledek… Jsem na sebe hrozně pyšná, že jsem se zvládla stát ze zaměstnankyně volnonožkou.
Co dnes vnímáte jako největší výhodu volné nohy?
Jsem svým pánem a když se mi něco na práci nebo mých produktech nelíbí, dokážu to velmi rychle změnit. Když mi něco nejde, doučím se to. Mám startupové myšlení a můžu si dovolit ho pěstovat. Vyrábím věci, na které jsem pyšná, učím se dovednosti, které mě baví a naplňují, potkávám bezvadné lidi, profíky z nejrůznějších oborů.
Napsat komentář