O tom, že bude podnikat, snil Daniel Sosýn už od teenagerských let. Nepatří ale k těm, kterým by se to povedlo na první dobrou. Prodávání přes fitness trenéry i privátní značka se ukázaly jako slepá ulička, mladý medik tak zkoušel další cesty. Jeho byznys nakonec nastartovalo založení vlastní výrobny a e-shopu Protein & Co.
Zatímco v posledním ročníku školy měla jeho firma obrat 12 milionů korun, loni už to bylo kolem 70 milionů. „Moje vize už ale není obratová. Poslední rok člověka donutil zamyslet se nad tím jinak. Uvědomil jsem si, že mě nenaplňuje honit jenom to prázdný číslo, které reálně nepřináší žádnou hodnotu,“ říká Daniel Sosýn. Za čím se v podnikání honí teď, proč má v portfoliu přes 600 produktů a v čem je unikátní kód jeho e-shopu? To se dozvíte v našem rozhovoru.
Forbes vás zařadil do svého žebříčku 30 nejtalentovanějších Čechů do 30 let. To vás muselo potěšit.
Určitě, udělalo mi to radost. Bral jsem to jako takové vnitřní zadostiučinění. Když za vámi někdo přijde a řekne: „Děláš svoji práci dobře, dáme tě do 30 pod 30…“ Navíc tenhle časopis čtu už od šestnácti. Na střední škole jsem měl výborného kamaráda Honzu, který taky četl Forbes. Dělali jsme si srandu, že až v něm jeden z nás bude, musí mu ten druhý koupit pivo. O to větší radost jsem měl, že jsem se tam dostal a mohl mu napsat, že mi dluží pivo. (smích) A další velkou výhodou je, že mi lidi konečně věří, že je mi 28 a ne 40.
Teď přeháníte, ne?
Vůbec. Dokážu vám to jedním parádním zážitkem, který se stal tak tři roky nazpátek. Tehdy mi bylo 25 a šel jsem na pracovní schůzku s obchoďačkou, které bylo něco přes 60. Taková rázná, ale hrozně sympatická paní, energická jako blázen. Byla to příjemná bezmála dvouhodinová schůzka a všechno probíhalo parádně. Když už byl byznys skoro uzavřený, měla potřebu to ještě okořenit. Chtěla navázat takový ten bližší obchoďácký vztah, takže vytáhla kompliment a řekla: „Pane Sosýn, víte, já už vám to musím říct – vy vypadáte hrozně dobře. Vy nevypadáte ani na 40.“ A já říkám: „Tak to jsem rád, mně je 25.“ (smích)
Jak to probíhalo dál?
Od té doby už neřekla nic. Oni prodávali vaječné výrobky a já z té schůzky odcházel obložený dárky. Měl jsem plnou náruč majonéz. Snažila se mi tak omluvit. (smích) Každopádně to u mě není nic nezvyklého. Hlavně když si nechám přerůst vousy – to vypadám, jako by mě zachránili z džungle.
Vaše podnikání začalo ve druhém ročníku medicíny, kdy jste prodával proteiny přes fitness trenéry.
Přesně tak. Ale ten začátek byl strašný. Když jsem si pak zpětně spočítal všechny náklady, tak jsem jim to spíš dával za hezký úsměv. Byla to hloupost, ale člověk se holt učí.
I proto jste pak změnil plán a místo objíždění trenérů postavil e-shop. Hned první měsíc měl obrat přes 100 tisíc…
To byl pro mě velký impuls. S trenéry jsem na podobný obrat makal mnohonásobně dýl. Navíc ten fakt, že nemusíte nikam jezdit – jenom sedíte, klikáte a ony vám chodí objednávky, potažmo peníze… Uvědomil jsem si, jak bylo prodávání přes trenéry časově náročné.
Své asi udělalo i to, že se vám do toho ještě narodil syn.
To mě v mnohém taky posunulo dál a byl to vlastně i jeden z důvodů vzniku e-shopu. Když studujete medicínu, do toho se vám narodí malé dítě a k tomu chcete podnikat, řešíte čas. Došlo mi, že není únosné, abych se v devět večer sbalil a vezl nějakýmu trenérovi na druhé straně města proteiny. S tím e-shopem už to pak bylo daleko jednodušší. Co se týká efektivity, je to úplně jiný level. A hned musím pochválit úžasnou funkci Shoptetu, že celý administrativní management e-shopu zvládnu na mobilu. Z toho jsem měl vždycky obrovskou radost. Naopak moji zkoušející a vyučující, kteří mě neustále viděli jenom na mobilu, moc radost neměli. (smích)
Celý ten shon pak vyvrcholil před státnicemi, kdy jste dostal těžký zápal plic a byl tři měsíce nemocný. Neměl jste chuť se na podnikání vykašlat?
To spíš na tu medicínu. Já jsem chtěl podnikat vždycky, takže mě nikdy nenapadlo, že bych to nedělal. Ale na školu jsem se už pak taky nechtěl vykašlat, protože jsem věděl, že už mi zbývá jen půl roku. A to by byla škoda zahodit.
Jak se pak vaše okolí tvářilo na to, že místo práce doktora začnete podnikat?
Rodina – a myslím tím rodiče a prarodiče – to na začátku moc nevzala. Manželka mě podporovala, pro ni a pro syna to bylo naopak super. Ten první rok, když se malý narodil, se manželka snažila skloubit péči o něj a studium medicíny. Ale moc se to nedalo, protože čas není nafukovací. Takže nakonec, v podstatě i kvůli mojí kariéře, přerušila. Domluvili jsme se, že když pak budu podnikat, zároveň tím získám kontrolu nad svým časem a částečně pak přeberu péči o syna. Budu ho vozit do školky, vyzvedávat ho nebo si brát home office, když onemocní. Tím pádem manželka dostala prostor dostudovat. Zároveň to bylo výhodné i po finanční stránce. Víme, jaká je situace v českém zdravotnictví.
V jednom rozhovoru jste zmiňoval, že máte malé sebevědomí a podpora okolí je pro vás klíčová. Bylo asi náročné jít proti své rodině, která z vás chtěla mít doktora.
Měl jsem podporu manželky a to mi stačilo. To je ten nejbližší člověk. Kdybych její podporu neměl, asi to nedám. Ale hlavně nechci, aby to vypadalo, že jsme s rodinou vedli zákopovou válku. Když jsem jim řekl, že nebudu dělat medicínu, museli to chvilku vstřebávat. Ale neznamená to, že by mi házeli klacky pod nohy.
Šest let studia medicíny ale nepřišlo vniveč. Pomáhá vám při vymýšlení receptur.
To je pravda. Nejvíc mi to pomáhá v přemýšlení nad samotným produktem a efektem. Nechci tady teď dělat ramena, ale jako lékař máte přehled o tom, jak se chová lidské tělo. Jak fungují základní stavební prvky jako jsou proteiny, sacharidy, tuky, ale i minerály a vitamíny. V jakých souvislostech fungují… Celé to povědomí je hlubší než u laika. Dává mi to mnohem větší obzory.
Což nemusí být vždycky výhodné. Čekala bych například, že vaše proteiny budou dražší, protože do nich nechcete přidávat látky, které jsou levné, ale zároveň pro tělo nejsou nejlepší. Ostatní firmy tohle většinou tolik neřeší.
Možná mám moc nízkou marži, asi bych to měl zdražit. (smích) Teď vážně – nejsme kvůli tomu dražší. Je strašně důležité říct, že nám fakt, že si to sami celé vyrábíme, poskytuje obrovský prostor pro marži. Je to o něčem jiném, než když nějaký hotový produkt přeprodáváte. A já mám od začátku myšlenku, že musíme být cenově dostupní. Taková ta baťovská zlatá střední cesta, protože jsem vždycky produkty stavil tak, abych si je sám chtěl koupit. Když ze strany konkurence a obecně i dalších firem vidím takový ten kapitalistický tlak na každý halíř, nepřijde mi to z dlouhodobého hlediska úplně smysluplné.
Zkrátka chcete, aby to bylo win win z pohledu prodejce i zákazníka.
Přesně tak.
Začínali jste s pěti produkty – jak dlouho to trvalo od myšlenky ke vzniku prvního produktu?
Zhruba tři čtvrtě roku. Já jsem to nejdřív chtěl dělat tak, jak to dělá většina značek. Zařídil jsem si privátku, takže jsem nakontaktoval jiného výrobce, který mi vyrobil protein pod mojí značkou. Ale nebyl jsem spokojený s kontrolou kvality a chuti. Tyhle věci jsem chtěl mít pod kontrolou, což v téhle formě spolupráce zkrátka nešlo. A právě to byl prvotní impuls, proč jsme založili celou výrobu. Neumím prodávat něco, s čím nejsem úplně v pohodě.
To chápu. Rozhodnutí založit vlastní výrobnu by ale asi leckoho odradilo.
Já jsem byl naivní. (smích) Najít si cestu k výrobě je těžké, nebudu lhát. Ale já jsem měl vždycky výhodu v tom, že se snažím myslet out of the box. Takže jsem to vzal takhle – protein je potravina a co oficiálně potřebujete k výrobě potravin? Profesionální kuchyň. Stačí jít po ulici a podívat se na stánek s kebabem, ve kterém se taky vyrábí potraviny, takže máte vlastně minimální rozměr toho, co potřebujete k oficiální výrobě potravin. A to už není tak strašně náročné jako když se řekne, že potřebujete profesionální výrobu proteinů. I v hlavě to jsou mentálně dva úplně jiné pojmy.
Jak jste to udělal se stroji na výrobu proteinů, které asi nejsou nejlevnější. Musel jste si půjčit?
Nene, proinvestoval jsem to, co jsem předtím vydělal. Je asi důležité zmínit, že jsem firmu založil v roce 2015, ale peníze jsem si začal vyplácet v roce 2017/2018, protože jsem všechno vrážel zpátky. Takže jsme mohli pořídit nerezové stroje, míchačky a tak dále.
Tehdy to ale ještě nebyla výroba v Kojetíně, kterou máte teď?
Nebyla, vyráběli jsme v Polkovicích, byla to součást rodinného domu. Doteď se nám dodavatelé smějí, když si vybavují naše začátky. Dnes už k nám přivážejí 10, 20 tun nějakého materiálu a vzpomínají, jak dřív vozili zboží domů ke garáži. (smích) Ale znova bych do toho nešel.
To říká strašně moc lidí, že byli naivní a že by do toho už nešli.
Já si myslím, že podnikatel musí být principiálně naivní. Že to bez toho nejde. Když většina lidí začíná podnikat, tak řeší, že musí být chytřejší, mít něco lepšího… Ale reálně to tak není. Myslím si, že základní vlastnost, kterou musí podnikatel mít, je právě naivita a navíc ještě tvrdohlavost. Moc hezky o tom na jedné přednášce mluvil Tomáš Čupr, zakladatel Slevomatu nebo Rohlíku. Řekl, že oproti lidem, které zaměstnává, není chytřejší nebo schopnější. Ale že když začne foukat silný vítr, on je ten poslední strom, který stojí. Kdežto všichni okolo se skládají. A to je podle mě základní princip úspěšného podnikatele. Trefně to taky vystihl Charles Bukowski svým citátem Svět patří těm, co se neposerou.
Sám uvádíte, že jedním ze základních zlomů ve vašem podnikání bylo, když se k vám přidal váš tchán.
To bylo úplně zásadní. Velkým tématem poslední doby je to, jak firmy těžko hledají schopné lidi na vysoké manažerské pozice. A já trefil doslova jackpot. Člověka, který předtím dělal na pozici, kdy vedl několik desítek, možná i stovku lidí v textilce. Ale není to jen o schopnostech a zkušenostech, ale i charakteru. Můj tchán dneska plní roli provozního ředitele a doteď – ačkoliv už nemusí – v osm večer přidává úkoly do Freela. Nebojí se jak manažerské, tak manuální práce. Opravdu táhne tu loď, co to jde. Takže já jsem takovýho člověka našel na začátku firmy a navíc to byl tchán. Kdyby to nebyl můj tchán, ihned přiběhne čtyři, pět dalších firem jenom z okolí Olomouce a přetáhnou ho k sobě, aby vedl výrobu u nich, protože on ty kvality opravdu má.
Proteinů je na trhu mraky. Myslíte, že jste uspěli i díky tomu, že jste chuť začali stavět na stejnou úroveň jako kvalitu?
Myslím, že určitě. Produkt musí v první řadě řešit problém a v tomhle to pro mě bylo extrémně jednoduché, protože já jsem řešil svůj problém. Sám jsem si dřív kupoval proteiny, ale ta jejich chuť připomínající písek s blátem se prostě nedala. Říkal jsem si, že podobně to mají i ostatní a v tom obratu se teď ukazuje, že jsem se nemýlil. A vidím, kolika dalším lidem, dnes už našim zákazníkům, jsme ten problém vyřešili taky. Takže určitě jsme uspěli i díky chuti.
Pojďme k vašemu e-shopu – proč jste vybral Shoptet?
Musím přiznat, že Shoptet byla až moje druhá volba. Původně jsem měl Webareal, ale to jen čtvrt roku. Jediným důvodem, proč jsem do Shoptetu nešel hned, bylo, že měl relativně dražší tarify než konkurence. A já tehdy neměl důvěru v to, že budeme dělat takové obraty. Takže mi přišlo logické vyzkoušet to za co nejmíň peněz. Naštěstí jsem se ale mýlil a vzhledem k dobrým obratům jsme si řekli, že půjdeme do lepšího řešení, které i líp vypadá. Nechci se pouštět do srovnání těch dvou řešení, protože už si ty začátky pořádně ani nepamatuju. Obecně ale ten přechod nebyl kvůli mojí pohodlnosti. Mně je jedno, v jaké administraci dělám. Šlo mi o to, co řešení přináší zákazníkovi mého e-shopu. A tady se můžeme bavit o rychlosti načítání stránek nebo o vzhledu. Shoptet tu má půlku e-commerce a to už taky o něčem vypovídá. Už před šesti lety byl shopteťácký design tím, co grafici kódovali e-shopům na míru. Co tehdy bylo zásadní pro mě – a to myslím říkal zakladatel Shoptetu Miroslav Uďan i v nějakém rozhovoru – že byl extrémně orientovaný na zákazníka. Řešil e-shop v první řadě z jeho pohledu. Zároveň to nebyl ajťák, což tomu taky hrálo do karet. Ajťáci jsou sice většinou maximálně logičtí a velmi chytří lidé, vnímají ale úplně jiné spojitosti. Co si vzpomínám, ostatní e-shopová řešení na to tehdy právě často pohlížela očima ajťáka a to je s prominutím největší průser, který vám může někdo na e-shopu udělat.
O individuálním řešení jste neuvažovali?
Ne. Já jsem z byznysového pohledu nenarazil na e-shopaře, který by v dnešní době – a tím myslím plus minus šest let – postavil svůj e-shop a byl úspěšný. Tedy pokud za ním nestojí velký kapitál. Ono je to samo o sobě obrovsky finančně náročné a nepřináší to tu hodnotu v krátkodobém horizontu, který je na začátku zásadní. Na začátku jste rádi, když se vám to vrátí za týden, ne za pět let. Mám kolem sebe naopak strašně moc případů, kdy někdo postavil krásnou značku, krásný e-shop a pak zjistil, že do něj zahučely všechny peníze… Shoptet sice občas naráží na to, že jde o krabicové řešení, ale to řešení nabízí perfektně a my jsme s ním spokojení.
Když už jsme u toho krabicového řešení, zrovna vy máte e-shop hodně ohnutý.
Strašně. Kdybyste viděli náš kód, tak mě teď odsud vyhodíte. (smích) My jsme náš e-shop ohýbali spíš ze strany grafiky. Když se na něj podíváte, nevypadá úplně jako standardní e-shop. A to proto, že jsem chtěl být unikátní. Ale narážíme na jeden z limitů Shoptetu a to, že má jako krabicové řešení omezené množství řádků kódu, které můžete implementovat jako custom úpravu. Nám ty řádky došly, takže máme krásný e-shop, ale funkčně už si tam nic moc nedokódujeme. Vím, tohle řeší Shoptet Premium, takže mi po tomhle rozhovoru asi zavolá nějaký váš obchoďák. (smích)
Co podle vás rozhoduje o tom, jestli e-shop bude nebo nebude úspěšný?
Na to je strašně těžké odpovědět. Ty nejúspěšnější e-shopy musejí vychytat všechno. V Česku je extrémně vyspělý e-shopařský trh, částečně i díky Shoptetu. Máme nejvíc e-shopů na hlavu v celé Evropě. Na 10 milionů lidí je 50 000 e-shopů, což je šílené a zároveň to vytváří obrovský konkurenční tlak. Tím pádem musíte mít vyladěné všechno. Nemůže to být jenom zákaznická podpora, ale i design, produktová stránka, košík, platební metody a například i hezky napsaný e-mail s fakturou. Je to spousta maličkostí, které jsou ale důležité, a staví společně ten úspěšný e-shop.
Které doplňky na Shoptetu vám nejvíc pomáhají?
Ty od Brani Blaškoviče. Expediční systém Brani Balič a automatizace objednávek Brani Sklad jsou úžasné doplňky. Kdybychom neměli automatizaci objednávek od Braniho a někdo by musel všechny tyhle změny procesovat ručně, budu muset zaplatit tak dva lidi navíc. Stejně tak kdyby neexpedoval Brani Balič v takovém tempu, v jakém expeduje, zaplatím dalšího expedienta. Tyhle doplňky nám nejvíc posunuly e-shop dopředu a taky vydělaly peníze. Plus ještě musím zmínit Balíkobot. Je tam ale i spousta dalších dobrých doplňků.
V posledním ročníku školy jste měl obrat zhruba 12 milionů korun, loni to bylo kolem 70 milionů. Jaká je vaše další vize?
Moje vize už není obratová. Poslední rok člověka donutil zamyslet se nad těmi čísly jinak, a to i díky tomu, co se na trhu děje. Když jsem začínal podnikat, vládla v celém byznysovém světě jakási zlatá horečka – hon za obratem. Je to něco, v čem jsem vyrostl, do čeho jsem se jako e-shopař narodil a v čem jsem se učil. Teď už si myslím, že je to špatně. Vnitřně jsem to asi cítil celou dobu, protože kdybych tomu věřil víc, byl by náš obrat daleko větší.
Proč se u vás to vnímání změnilo?
Uvědomil jsem si, že mě nenaplňuje honit jenom to prázdný číslo, které reálně nepřináší žádnou hodnotu. Co je hodnota obratu? Že musíte zaměstnat víc lidí, aby se stíhalo expedovat? Že musíte zaměstnat víc hlav na marketing? Tak proč to honíme?
Takže se honíte za čím? Co je teď pro vás tou vizí?
Musí mě to bavit a musí to být udržitelné. A pak je tu ještě jedna věc. Baví mě učit se nové věci. Poslední roky se pořád něco učím. Nejdřív medicínu, pak e-commerce, analytiku. Rád objevuju něco nového, takže teď zase chystáme nové produkty.
Takže proto už máte 600 produktů…
Asi. Mě prostě baví zkoušet nové věci a podnikání vám to dovolí. Líbí se mi, že vytvoříte úplně nový produkt a někdo si ho koupí. Těm lidem pomůže natolik, že jsou ochotni za něj utratit svoje peníze. Právě to beru jako dokonalou validaci počáteční myšlenky. Toho, že to člověk vymyslel dobře. A to je pro mě naplňující.
Vaše výrobna je vedena jako chráněná dílna. Dáváte práci lidem, kteří by ji jinak sháněli těžko. Jak moc je pro vás důležitý tenhle přesah?
Není to hlavní hodnota, pro kterou to dělám. Chci tím říct, že existují lidé, kteří podnikají jenom proto, aby invalidy zaměstnávali. Tak já to nemám a nechci si tu hrát na nějakého mesiáše… Ale je pravda, že jsem za to rád. Je hezké, když vidíte, že u vás ti lidi rádi pracují. To v dnešní době není standard.
Vaše firma za těch osm let hodně vyrostla. Růst s sebou přináší i potřebu maximálně vychytat procesy, nabrat nové a nové lidi. Už to není takový punk jako na začátku a už to není pro každého.
Chápu to a znám takové případy. Teď jsem to řešil s jednou kolegyní e-shopařkou, která propustila všechny lidi, protože si řekla, že už ji to takhle nebaví. Udělala downscale, snížila obrat a zase to dělala ve dvou, protože to pro ni byla větší sranda. Proč ne? Mě to ale baví, protože si myslím, že ještě nejsem v té velikosti, kdy by to musel přestat být punk. Pořád je to o tom, že když přiběhnu do výroby a řeknu, že jdem dělat nový produkt, příští týden je nachystaný. Vzhledem k tomu, že jsem jediný majitel, nemají na výběr. (smích) Takže my punk furt máme. Ono se řekne wow – 70 milionů obratu… Ale není to tak horký. My jsme pořád ještě malý e-shop. Ale myslím, že teď už můžu říct, že jsme finančně dost zdravý e-shop.
Hodně se teď mluví o zpomalení e-commerce. Sám jste to ve svém facebookovém příspěvku nazval odvykačkou po covidovém roku, který jste označil za fet. Spousta firem tohle období využívá k tomu, aby zapracovaly na tom, na co předtím nebyl čas. Máte to stejně?
Rozhodně. Myslím, že tohle zpomalení e-commerce nám poskytlo skvělý prostor na to doladit všechny základní věci. Včetně procesů a datové analytiky. My jsme se předtím dostatečně nesoustředili na složku nákladu – a myslím si, že to tak má spousta e-shopů, které kvůli tomu kolikrát i krachují. Je něco jiného řešit malý začínající e-shop s desítkami objednávek a velký e-shop, kde lítají tisíce objednávek měsíčně. Přitom jsou to všechno jednoduché kupecké počty. Takže jsme vzali pořizovací hodnotu objednávky a úplně do detailu ji rozebrali. Až tak, že jsme šli na úroveň balicího papíru. V tom velkém objemu objednávek je totiž znát úplně všechno. Celé je to ale o tom, že se musíte naučit nějak přemýšlet.
Jestli se nepletu, ušetřili jste půl milionu ročně tím, že jste zrušili dárky zdarma.
Je to tak. Ke každé objednávce jsme dávali vzorek zdarma. Dělali jsme to tak od vzniku e-shopu, ale vůbec jsme to neměli započítané ve firemním nákladu. Překvapilo nás, že nám nesedí hodnota skladových zásob – kam se nám asi odsypává. A zjistili jsme, že do úplně každé objednávky… Takhle na každé objednávce ušetříme 7 korun, a když máte 6 tisíc objednávek měsíčně, už to pocítíte.
Napsat komentář