Už ve dvaceti letech založili bratři Herkovi značku Wuders, pod kterou vyrábějí industriální nábytek. Svůj nízký věk berou jako jednu z výhod: „To nadšení a dravost lidi ocení. Že je člověk mladý, že chce, že se nebojí a má touhu přinést něco nového.“
Na podnikání je baví to, že si všechno můžou dělat po svém a že se pořád učí novým věcem. Uvědomují si, že vztah se zákazníky je alfou a omegou úspěchu každého e-shopu. I proto dělají maximum, aby si získali jejich důvěru a taky ji nezklamali. „S některými zákazníky jsme se hodně spřátelili a někteří už nás mají tak rádi, že nám napíšou na Vánoce nebo na Velikonoce,“ říká Honza.
V našem rozhovoru jsme si povídali nejen o jejich prozákaznickém přístupu, ale i marketingu nebo tvorbě vize. A mrkněte i na 1. část našeho povídání, ve které se dozvíte například to, jak kluci sháněli peníze na rozjezd, nebo co je vnitřně žene dělat věci co nejlíp.
E-shopů je hrozně moc a to, jestli uspějí, ovlivní spousta faktorů. Které jsou podle vás ty hlavní?
Honza: Určitě produkt a pak je taky důležité umět informace přetransformovat do stabilního byznysu.
Dominik: Podle mě je úplně nejdůležitější produkt, protože s ním se člověk setkává denně. A klíčový je samozřejmě i marketing. Celé to vnímám jako koplex všech věcí kolem produktu a firmy.
Vašek: Podle mě je důležitá rovnováha toho všeho. Pokud člověk bude mít nekvalitní produkt, bude mít těžší práci v marketingu. A pokud bude mít kvalitní produkt a špatný marketing, taky to nebude fungovat.
Nemáte žádný showroom, což může být u vašeho produktu celkem problém. Přeci jen, lidé se pořád ještě bojí nakupovat dražší věci přes internet, aniž by si je osahali.
Honza: Je to tak, na začátku to byl velký problém. Na druhou stranu nám rozrazily dveře ostatní e-shopy s nábytkem. Důvěryhodnost nákupu je teď daleko větší, než byla dřív. Snažíme se tomu pomáhat i tak, že e-shop stavíme na nás – aby lidé viděli, kdo za ním stojí. Teď navíc rozjíždíme blog, na Instagramu fotíme detaily produktů, aby měli zákazníci o našich produktech co nejlepší představu… Co je důležité, ta důvěra už tam je. Lidé si objednávají a ještě nám nepřišla žádná negativní reakce. S některými zákazníky jsme se hodně spřátelili a někteří už nás mají tak rádi, že nám napíšou na Vánoce nebo na Velikonoce.
Dominik: Ale jakmile se cokoliv pokazí, snažíme se to hned napravit. Když člověk udělá chybu, musí se k ní umět postavit. Jednou se nám při přepravě odřela deska zespodu, tak jsme ji udělali znovu a navíc pak zákazníkovi poslali další produkt zadarmo jako dárek. Už se nám taky stalo, že se zpozdila objednávka, tak jsme zákazníkovi dali slevu, i když chyba nebyla na naší straně, ale na straně dopravce.
Honza: Nejlepší je, když svou chybu otočíte ve svůj prospěch a o to se snažíme.
Jak vypadal váš tým na začátku a jak vypadá teď?
Dominik: Začínali jsme s Honzou ve dvou a od začátku bylo domluvené, že až si to budeme moct dovolit, vezmeme k sobě ještě Vaška.
Vašek: Bráchové jsou o dva roky mladší, já už pracoval a nemohl jsem si dovolit jen tak odejít, tak jsem čekal na impuls a ten přišel letos v únoru.
Můžete porovnat svou bývalou práci s prací ve Wuders?
Vašek: My jsme spolu s bráchama dělali už dřív, ale teď je to lepší v tom, že si všechno můžeme dělat po svém. Když jsem dřív někde byl a měl nápady, kolikrát je nešlo prosadit, nebo to bylo složité. Překážkou byl i můj věk – neexistovalo, že by si nějaký mladý dělník cokoliv vymýšlel, i když to bylo ku prospěchu věci. Teď, když chci udělat změnu ve výrobě – nějakou inovaci, tak ji prostě uděláme a hotovo.
Co máte ve firmě za role?
Vašek: Já mám na starost technologické postupy a výrobu. S tím, že až se rozrosteme, budu vedoucím výroby a taky bych se rád pustil do nějakých designových věcí. To mě hodně láká.
Domink: Já jsem na začátku pracoval se železem, což po mně pak převzal brácha, takže teď dělám se dřevem. Prošel jsem si spoustou rolí a díky tomu rozumím celé výrobě, takže hlídám kvalitu. Ale dělám i další věci – mám na starost finance, sklad, objednávání dřeva a dalších materiálů. Taky dohlížím na termíny a naceňování. I když to už teď zvládá i Honza. Pak taky částečně řeším marketing, kde tvořím spoustu obsahu.
Honza: Já mám na starost marketing, komunikaci s okolním světem i zákazníky, vytvářím cenové nabídky, dělám pro kluky průvodky a co je důležité, tvořím vizi. S tím souvisí i to, že se hodně vzdělávám. To je v podnikání nedoceněná, ale strašně potřebná věc. Bez vzdělávání člověk dělá věci selským rozumem a ty mnohdy nemusí být správné.
Bratři Herkovi – zleva Dominik, Honza a Vašek.
Jak často vizi a podobné věci řešíte?
Honza: Celkem dost. I když kolikrát nestíháme, stejně si dáme třeba pětihodinovou poradu a řešíme cashlow firmy. To je podle mě hodně důležité. Tu svou vizi a informace, které si nastuduju, pak předávám klukům, abychom se na tom mohli podílet všichni. Strategie je zkrátka na nás a když jeden řekne, že se mu to nelíbí, tak se tři hodiny hádáme, ale vždycky k něčemu dojdeme. Všichni tři jsme tvrdohlaví.
Vašek: Jsme schopni se porvat o to, co se ve firmě děje.
Honza: A ta hádka je potřeba. Pokud si to někdo z nás neprosadí, tak by to pro firmu nemělo efekt.
Jakou nejtěžší věc jste zatím řešili?
Dominik: Hned na začátku jsme museli dost zásadně změnit byznys plán. Původně jsme chtěli standardní prodej, nechtěli jsme dělat zakázkovou výrobu. Když si za prvních pár měsíců udělali objednávku dva lidi, udělali sice velký obrat, ale došlo nám, že takhle nemůžeme fungovat. Tehdy jsem si řekl, že kdyby se tihle dva lidi neobjevili, tak by naše firma zkrachovala. Takže jsme celý ten model upravili. Teď nám to funguje tak, že máme sice menší objemy, ale víc objednávek v měsíci. A když dorazí větší zakázka – řekneme hurá, zavoláme dalšího kámoše, co nám pomáhá, a zvládneme to.
Jak vám prodej funguje teď, co se týká zakázkové výroby?
Honza: Teď máme 3 pilíře. První jsou zákazníci, kteří přijdou na e-shop a objednají si produkt, který tam máme. Další jsou lidé, kterým se nějaký náš produkt líbí, ale chtěli by ho například v jiné velikosti nebo barvě. A do třetice jsou tu zákazníci, kteří chtějí něco úplně jiného. Třeba zrealizovat půlku baráku nebo kuchyň, tu jsme dělali teď nedávno. Tyhle zakázky se složitě naceňují, takže z nich kolikrát nic moc nemáme, ale hodně se na nich učíme a víme, že příště už to dokážeme udělat líp.
Ten váš model vypadá celkem složitě.
Honza: A taky je. Jak jsme říkali, tohle jsme vůbec neplánovali, že budeme e-shop stavět na tom, co lidé chtějí. Kolikrát je těžké a únavné s nimi řešit detaily, protože tomu nerozumí a nevědí, co jak bude vypadat a proč je pro něco lepší jiný druh dřeva, než ten, co jim líbí.
Vašek: Kolikrát musíme dlouho vysvětlovat a nenásilně zákazníky k něčemu dotlačit. Ale děláme to pro jejich dobro. A je tu ještě další rovina – chceme profilovat i sami sebe, naši firmu a dělat to, co se nám líbí a dává nám smysl.
Když už jsme u toho, jak si užíváte jednání se zákazníky?
Honza: Víme, že to k tomu patří. Někdy je to snadné, někdy úplně ne. Tuhle mi hodinu volala jedna paní, ještě než si objednala. A byla strašně nadšená, jak jsme mladí a jak se snažíme. Strašně si stěžovala na svého syna, který jen sedí za počítačem a hraje hry. Náš věk podle mě taky hraje velkou roli. A rád bych vzkázal všem mladým, aby se do toho nebáli jít a taky využili svého věku. To nadšení a dravost je přidaná hodnota a navíc ho lidi ocení. Že je člověk mladý, že chce, že se nebojí a má touhu přinést něco nového. Ale musí to být samozřejmě autentické.
Co se týká marketingu, přijde mi, že se dost zaměřujete na Instagram.
Honza: Je to tak. Vidíme v něm teď daleko větší potenciál než ve Facebooku. Už jen proto, že je náš produkt fotogenický a o tom Instagram prostě je. Na začátku jsme měli problém s tím, že nám naše fotky přišly takové nijaké. Ale nakonec jsme si řekli, že právě to pomáhá autenticitě. Autentické fotky mají obrovskou sílu. Lidi vidí, že vznikaly u nás na dílně a že jsme je nikde neukradli. To konkurence dělá celkem často – fotky stahuje z Pinterestu nebo někde z internetu a kolikrát tam nechá i vodoznak.
Odkud máte nejvíc objednávek?
Honza: Nejvíc z vyhledávače Favi, Biano a samozřejmě z Googlu.
Posílání vašich produktů asi nebude úplná sranda.
Dominik: Na začátku jsme z toho měli trošku obavy, ale naštěstí to jde. I když i teď se občas stane, že nějakou zakázku radši zavezeme na místo sami.
Honza: U toho je super, že budujete osobní kontakt. Ale jinak montáže moc jezdit nechceme, je to časově hodně náročné a nestíháme se pak věnovat dalším věcem. Jinak standardně posíláme buď přes DPD, GLS nebo Toptrans, Českou poštu nevyužíváme vůbec.
Dominik: A zásilky balíme opravdu fest – několik vrstev bublinkové folie, polystyren, různé papírové kartony… Kolikrát nám zákazníci píšou, že to ani nemohli rozbalit, jak dobře to bylo zabalené.
Vašek: U některých zakázek je balné dražší než třeba povrchová úprava produktu. Nesmíme si totiž dovolit žádní ťuknutí produktu, protože by pak ztrácel na hodnotě.
Co vás na tom všem nejvíc baví?
Honza: Že je to dobrodružství. Že na té naší cestě pořád narážíme na něco nového a potkáváme lidi s podobným myšlením. Baví mě to, jak firma roste a taky když můžu s někým komunikovat.
Dominik: Mě na tom nejvíc baví tvořivost. Že v našem týmu dokážeme vytvořit něco, co je super. A taky růst – když vidím, že to funguje a slyším odezvu. Lidi nám často píšou, že jsou rádi, že tu někdo něco takového dělá.
Vašek: A já jsem hrozně rád, že pracuju s bráchama. Kdybych dělal s někým jiným, tak by mě to tolik nebavilo. Taky mě naplňuje práce na každém novém produktu. To je pro mě asi úplně nejvíc.
Dominik: Každopádně by to člověk určitě neměl dělat kvůli penězům, protože jestli si bude muset na začátku něco odpustit, jsou to právě ty peníze. Myslím, že tohle je pro spoustu lidí neprůchodné, protože jsou zvyklí na výplatu. A žít z ruky do huby není úplně něco, co vás láká. My jsme příkladem toho, když firma pracuje s maximálním množstvím peněz, které má. Jasně, občas si zablbneme a něco utratíme, ale jinak si opravdu bereme jen peníze nutné pro „přežití“.
Vašek: Nám dělá radost i to, když si koupíme nové nářadí. Ale naopak nám radost nedělá, když odchází hodně peněz na marketing.
Honza: Kluci si mnohdy myslí, že jde na marketing moc peněz, ale není to tak. Je to hodně malá položka.
Kde vidíte Wuders za deset let?
Dominik: Chceme vybudovat firmu, ve které bude radost pracovat. Ne jako v jiných firmách, kde je na lidi obrovský tlak, mají nad sebou egoistické šéfy a jsou nešťastní. To je takový můj osobní cíl a sen. Taky bych rád, aby naše firma pomohla probrat e-commerce scénu na jižní Moravě. Aby se tu víc setkávali tvořiví lidi, jako to funguje třeba ve Zlíně.
Vašek: Já bych byl moc šťastný, kdybychom za deset let měli vlastní firmu se showroomem a kavárnou s pořádným industriálním nábytkem. Mít k ruce šikovnou pracovní sílu a stabilitu. To je podle mě reálné.
Honza: Já tuhle firmu beru jako své první “dítě”, na kterém se učím. Baví mě tvořit nové projekty, takže mým osobním cílem je, abych tu svou agendu naučil dělat ostatní a měl čas se věnovat i dalším projektům. Každopádně první metou je dosáhnout něčeho v Česku, na Slovensku a pak expandovat do zahraničí. Náš produkt a cena je na tom například oproti Německu dost zajímavě.
Vašek: Ruční práce je tam hodně ceněná.
Honza: My jsme dokonce měli objednávku do Budapešti, do hotelu. Čtyři sta postelí a dvě stě skříněk. Bylo to v řádu milionů, ale museli jsme to odmítnout. Chtěli to za tři měsíce a to bychom neměli šanci stihnout.
Napsat komentář