Po 11 letech v zahraničí měla problém najít v Česku práci, a tak se rozhodla podnikat. Místo lidských tragédií v irské rehabilitační nemocnici teď s klienty díky TIAMI vděčně řeší radostné události jako jsou zásnuby, svatby, příchod miminka na svět a promoce.
Dnešní příběh začíná jedenáctiletým pobytem v zahraničí. Jeho část strávila Gabriela Dědičová prací v nemocnici, kde pečovala o náročné pacienty s těžkým poraněním hlavy. Po návratu do České republiky se jí nedařilo sehnat nové zaměstnání, a tak se vrhla do vlastního podnikání s tím, co jí je blízké – diamanty.
Klasické těžené diamanty Gabriela časem nahradila laboratorními. Co ji přimělo ke změně a čím se od sebe tyto dva druhy liší? Jak se jí pod značkou TIAMI daří v podnikání dnes a co musela překonat? Přečtěte si náš rozhovor.
Kdy jste poprvé zažila okouzlení diamanty?
Úplně první setkání s diamantem jako takovým si asi úplně nevybavím. Ale skutečné okouzlení jsem zažila v Austrálii. Po vysoké škole jsem tam odjela a navštívila jsem i důl, ve kterém se diamanty kdysi těžily. Náš průvodce byl skutečný diamantový nadšenec! Z tamního opálového dolu jsem si dva opály přivezla, ale žádný diamant z Austrálie bohužel nemám. (úsměv)
Rozhodně to setkání nebylo poslední. Opět jste se k diamantům dostala – tentokrát pracovně, když jste se po letech v zahraničí vrátila do Česka.
Ano, původně jsem chtěla do finančnictví, ale nakonec jsem přišla na firmu, která se zabývala diamanty. A opět mě okouzlily. Na druhou stranu mi nevyhovoval nastavený systém prodeje, takže jsem záhy spolupráci ukončila.
Prozradila jste mi, že jste v Irsku 5 let pracovala v rehabilitační nemocnici.
Dělala jsem na uzavřené jednotce, kde byli lidi po poranění hlavy s velkou negativní změnou v chování, v psychice i ve fyzických možnostech. Takže jsem byla svědkem lidských osobních i rodinných tragédií, kdy se život najednou změní a zasažený člověk a jeho život už nikdy nebude stejný.
Asi je zbytečné se ptát, jestli to bylo těžké.
Ta práce mě sice bavila a naplňovala, ale časem se člověk dostane do stavu, kdy víte, že takhle to donekonečna nepůjde. Cítila jsem, že už není psychicky moc z čeho brát, i když se snažíte sportovat, trávit čas s přáteli a navštěvujete pravidelně rodinu. Ta práce byla nesmírně náročná. Navíc mi nebylo uznáno žádné vzdělání, takže buď jsem musela začít znovu studovat nebo se vrátit domů.
Taková práce je vůči vaší dnešní docela kontrast.
Ano, je to velká změna. Diamant je krásný produkt sám o sobě a zároveň řešíte samé radostné události jako zásnuby, svatby, narození miminka, narozeniny, promoce, maturity… U diamantů je pocit štěstí multiplikovaný, lidi k vám přicházejí s pozitivními emocemi a vy jim je pomáháte ještě znásobit.
Co vás vlastně vedlo k rozhodnutí nakonec začít podnikat?
Po návratu ze zahraničí, kdy jsem si hledala práci, jsem bojovala s předsudky. Celkem 11 let v cizině, vzdělání a praxe jen mimo obor, který mě zajímal. Zahraničí vás naučí být flexibilní, ale tady to nikdo neocení. Bylo mi třicet pět a mezi prvními otázkami na pohovorech bylo, zda plánuju děti… Byla jsem v té době asi nezaměstnatelná, nechtěla jsem slevit ze svých požadavků. Po pár pokusech jsem ale pochopila, že se ani nechat zaměstnat nechci.
Jaké byly vaše začátky v podnikání?
V začátku to bylo třeba 15 hodin denně, k tomu malé dítě a partner, který sice pomáhá – ale spíš myšlenkově. Sám se neúčastní, protože má vytíženou pracovní pozici. Občas jsme v ateliéru finišovali novou kolekci nebo zakázku ve 3 hodiny ráno a v sedm už se předávaly šperky na focení. I tak to byla radost a pocit neuvěřitelného uspokojení.
Znamenalo pro vás vlastní podnikání novou svobodu?
Myslím si, že svoboda je v podnikání zkreslený pojem. Neřídí vás sice šéf, ale dělá to vlastně zákazník. V začátcích určitě chcete mít nejlepší zákaznický servis, a tak budete odpovídat na dotazy třeba v neděli před obědem, protože klient očividně něco řeší právě teď. Můžete mu napsat v pondělí ráno, ale bude ho to ještě zajímat? Svoboda tam je, ale spíš v rozjetém byznysu. My jsme stále ještě start-up.
V malé firmě často jeden člověk sedí na více židlích.
Ano, když je potřeba jít na poštu, tak tam klidně zajdu sama. Zastávám spoustu věcí a nestěžuju si na to, je to moje volba. Abych mohla po lidech chtít nějakou práci, chci procesy nejdříve zažít sama, abych věděla, jak to funguje.
Říkáte, že vaše uvažování o diamantech změnilo narození vašeho syna.
Mám hodně procestováno, na některá místa jsem se vrátila třeba po 10 letech a viděla jsem tam změny k horšímu. Začala jsem přemýšlet o tom, jak to bude za dalších 10 let. Jak bude svět vypadat, až bude můj syn starší? Ráda bych, abychom toho příštím generacím uchovali co nejvíc. Myslím si, že každý by měl začít u sebe a klidně drobnostmi. Protože ty v celku udělají hodně. A planeta už nám dává najevo, že to takhle nepůjde do nekonečna.
Jak jste objevila lab-grown diamanty?
V době, kdy jsem začínala s těženými diamanty, byly ty laboratorní teprve v plenkách. Jejich boom ve světě přišel během posledních 5 let. Dnes už vznikají firmy, kde svoje šperky vyrábí výhradně s laboratornimi diamanty. Jeden mých z největších „aha“ momentů byl, kdy jedna z největších diamantových těžařských společností na světě, De Beers, spustila paralelně ke svým aktivitám projekt The Lightbox, kde prodávají šperky jen s laboratorními diamanty.
Jsou laboratorní diamanty něco, co Češi znají a vyhledávají?
Narážíme hodně na předsudky. Je to částečně i tím, že samotný diamant tu nemá zakořeněnou historii. Spousta lidí si myslí, že diamant je něco nedosažitelného, že je to jen pro určitou elitu. Postupně se to zlepšuje, ale pořád se s tím setkáváme. Lidi si ho navíc často pletou se zirkonem, dokonce mám negativní zkušenost s GoPay, kteří ani po vysvětlení nepochopili, že laboratorní diamant rozhodně není zirkon.
Zirkon má jiné vlastnosti, je to tak?
Určitě. Zirkon má tvrdost 8, max. 8,5 na tzv. Mohsově stupnici. Diamant se naproti tomu považuje za nejtvrdší nerost a jeho tvrdost je 10. Kvůli své „měkkosti“ se zirkon časem poškrábe a ztratí svou brilanci (lesk). Na začátku sice udělá „wow efekt“, ale po roce je lesk pryč. Rozhodně ho za 60 let s hrdostí nepředáte svojí vnučce, protože už nebude hezký. Naproti tomu diamant zůstane krásný, maximálně bude potřebovat vyčistit, protože na sebe váže mastnotu. Takže pokud se vám zdá, že se přestává lesknout, většinou to vyřeší odmaštění třeba kapkou jaru.
Dokáže člověk od pohledu rozeznat uměle vytvořený diamant od toho vytěženého?
U vybroušeného diamantu, který nemá vylaserované číslo nebo nějakou značku, určitě ne. Na 100 % to lze to zjistit pouze přístrojovou detekcí. S dobrým mikroskopem a určitými znalostmi a zkušenostmi můžete říct, že jde možná o uměle vytvořený diamant, písemně vám to ale asi nikdo nedá. Přístroj na detekci je například na burze diamantů v Antverpách.
Jak vlastně vznikají diamanty ohleduplné k přírodě?
Základem vzniku laboratorně vyrobeného diamantu je tzv. diamantové semínko, to může být z už vyrobeného nebo vytěženého diamantu. První metoda vlastně simuluje vznik diamantů kdysi, v hlubinách země, a využívá vysoký tlak a teplotu. Proces trvá kolem 5-7 týdnů a vzniká diamantový krystal větších rozměrů. Druhá metoda, CVD, je chemická depozice par. Do komory s diamantovým semínkem se vstřikuje plynný uhlovodík, který se za pomoci mikrovln rozloží a jednotlivé atomy uhlíku se vysrážejí na diamantové semínko. A tak krystal diamantu roste vertikálně atom po atomu.
Výroba laboratorního diamantů si určitě vyžaduje také spoustu energie.
Výrobci se dnes už snaží používat obnovitelné zdroje: vodní nebo větrnou energii. Každopádně je to menší dopad na životní prostředí než při klasické hlubinné těžbě. Na 1 ct, což je 0,2 g diamantu, se musí vytěžit 250 tun horniny. Těžba stále probíhá a revitalizace půdy nefunguje tolik, jak se deklaruje. Doporučuju film Krvavý diamant s Leonardem DiCapriem, který se o lab-grown diamanty začal zajímat i osobně a dnes je jejich velký propagátor.
Co na laboratorně vytvořených diamantech lidi přitahuje?
Přesně to, že jsou etické a zároveň mají úplně stejné složení i vlastnosti jako těžené. Přišel k nám do ateliéru třeba jeden mladík a řekl, že konečně může požádat o ruku svou partnerku, protože ona by si na sebe nikdy těžený diamant nevzala. V roce 2018 v Americe ustanovili, že laboratorní diamant je stejný fyzikálně, opticky i chemicky jako těžený a nová definice také vypustila slovo „přírodní“. V zahraničí se nedělá rozdíl v tom, jestli je diamant těžený nebo laboratorně vyrobený. Berou se jako rovnocenné a ty laboratorní hrdě nosí i opravdu slavné celebrity.
Razíte názor, že diamantové šperky nejsou právě jen pro tyto celebrity.
Určitě, my si myslíme, že diamant si zaslouží každá žena a není to nic finančně nedostupného. Naše náramky cenově začínají někde u necelých pěti tisíc. A rozhodně existují příležitosti, ke kterým je dobré dát šperk, který má trvalou hodnotu. Já jsem si první diamantový šperk koupila sama pro sebe, protože jsem měla pocit, že ho chci a že si ho zasloužím.
Napsat komentář