„I když nám všichni říkali, že Facebook není důležitý prodejní kanál, opak je pravdou. Prodáme na něm až 40 % zboží. A skvěle nám fungují i spolupráce s influencery na Instagramu. Vidím to jako budoucnost. Aspoň na další dva roky, než to zase doběhne do určité fáze, kdy to lidi přestane bavit a spíš z toho budou otrávení,“ říká Ondřej Šimák.
S Ondřejem Šimákem ze společnosti B.E.S. Petrovice už jsme probrali bleskový přechod jejich e-shopu Povlečemevás.cz na Shoptet i vlastní aplikaci, díky které vyexpedují 1 200 balíků denně. Tentokrát jsme se zaměřili hlavně na marketing a expanzi.
Neprodáváte jen na českém trhu, ale úspěšně dodáváte i do zahraničí. Jak to bylo s vaší expanzí?
Nejdřív jsme si osahali spolupráci s řetězci v Česku a na Slovensku, ale začalo nám to být málo. Chtěli jsme, aby se naše firma rozvíjela, a nechtěli se soustředit na jeden trh. Touhle diverzifikací jsme navíc chtěli snížit rizika v případě nějakého problému – ať už ekonomického nebo odbytového. Proto jsme se poohlíželi po jiných zemích. Začátky byly samozřejmě krušnější, museli jsme se naučit pracovat se specifiky jednotlivých zemí.
Určitě se jinak jedná s Italy a jinak s Němci.
Rozhodně. Ale začíná to už u rozměrů polštářů a přikrývek. Jsou stejné v Česku, Maďarsku, Rakousku a na Slovensku, ale jinak jsou všude úplně jiné. Musíte se přizpůsobit jak rozměry, tak i designově. To, co se prodává v Německu a ve Francii, se nikdy nemůže prodat v Česku. Tedy kromě určitých výjimek jako je třeba vzor plameňáka. To je teď módní hit všude. Ale co se týká specifik, samozřejmě jsou tam rozdíly ve splatnostech, chování odběratelů vůči dodavatelům a tak dále. Třeba na Balkán a do Itálie je dnes nemožné dodat bez platby předem. Jsou tam velké problémy s placením. Používáme na to sice bankovní nástroje, ale stejně je jedinou jistotou platba předem.
Takže už jste párkrát naletěli?
Přesně tak. Vyzkoušeli jsme si to i na Slovensku, kde se občas vyskytnou podobné tendence neplatit. Tam jsme se taky ponaučili a o pár peněz přišli. V každé zemi se snažíme mít nějakého regionálního velkoobchodního partnera, který je pro obchodní řetězce určitým garantem. S ním se pak podepíše kontrakt nebo trojdohoda. On navíc zná národní specifika a ví nejlíp, jak jednat. Třeba v Rakousku je trh hodně konzervativní. Jsou tam závislí na obchodních komorách a doporučení různých obchodních rad, což u nás ani neznáme.
Když srovnáme Česko a zahraničí, kde prodáváte víc?
Určitě v Česku. Počítám to tedy ještě pořád jako Československo, ale to je náš dominantní trh. Nicméně poslední dva roky se nám daří uzavírat i kontrakty v zahraničí, například v Rakousku. A dokonce dodáváme prostěradla do Polska, což je z našeho pohledu něco nevídaného – dodávat textilie do Polska. Naopak zrovna moc se nám nedaří třeba v Německu. Němci už jsou zvyklí na dovoz z Indie, Pákistánu, Bangladéše. V podstatě neřeší, odkud zboží je, ale jestli je kvalitní. U nás v Česku i v Rakousku jsou lidi ještě pořád trochu víc na ty tradice.
Váš byznys je dost o technologiích.
To rozhodně, i proto se snažíme kupovat nové stroje, které jsou mnohem výkonnější a jednodušší na obsluhu. Výkon je až dvojnásobný. Dám jeden příklad – pořídili jsme střihačskou linku. Dřív udělali dva lidi čtyři sta prostěradel za směnu. Teď s tímhle automatem dokážou dva lidi udělat čtyři tisíce kusů.
Které výrobky se vám nejlíp prodávají přes váš e-shop PovlečemeVás.cz?
Ty pro děti, je to tak čtyřicet, čtyřicet pět procent.
U nich je to asi dost o trendech.
Určitě. Máme několik dodavatelů, kteří si nakupují licence na aktuální témata. Když tedy nepočítám Myšku Minnie, Mickey Mouse nebo Cars, což už běží samovolně tak sto let, jsou určité věci, které prostě musíte v konkrétním období mít. Určitě si vybavujete šílenství okolo Mimoňů. Pamatuju si jako dneska, že jsem z Holandska přivezl asi dvě stě povlečení Mimoňů. U nás tehdy ta mánie začínala a já je všechna prodal za hodinu. Fakt neskutečný. Ty pomyslné žně ale trvaly jen týden, pak Mimoňové zaplavil trh.
Vnímáte marketing jako důležitou část vašeho byznysu?
Podle mě bez marketingu není e-commerce. Ledaže byste měli nějaký strašně specifický, zajímavý a unikátní produkt. V tom případě byste mohli fungovat bez marketingu – tedy jen do té doby, než vám ho okopíruje Čína a hodí ho na Amazon. Ale když nabízíte produkt, který je běžně dostupný na trhu a je v konkurenčním prostředí, bez marketingu se neobejdete. Jsme lidé, kteří reagují na fotky, slevy a podobné věci. Podle mě je tou cestou SEO. To znamená přirozené vyhledávání a vracející se nákupy.
Marketing jste museli začít pořádně řešit až ve chvíli, kdy jste se vrhli do e-commerce.
Před e-commerce jsme dělali marketing jen pozitivní zkušeností zákazníka. To funguje dál v klasickém prodeji, kdy zákazníci už pro naši značku B.E.S. Petrovice jdou. Už ji znají, ale jen v Česku nebo na Slovensku. V Rakousku nebo Maďarsku B.E.S. Petrovice nikomu nic neřekne. I proto tam z velké části brandujeme do regionálních značek. Lidé kupují zboží, na které jsou zvyklí a už tolik neřeší, jestli je vyrobené v Polsku, Maďarsku nebo Česku.
Je pro vás Facebook důležitý prodejní kanál?
I když nám všichni říkali, že není, opak je pravdou. Na Facebooku prodáme až 40 procent zboží, takže je to pro nás opravdu důležitý kanál.
Sponzorujete příspěvky?
Bez toho už to dneska nejde. A děláme i klasické placené reklamy na Facebooku. Co je pro nás teď hodně důležité, to je Instagram. S tím pracuje manželka. Taky oslovuje influencery, kterým posílá naše zboží. Máme jich poměrně dost.
Jak s nimi spolupracujete?
Často přes ně poskytujeme slevu – oni dají na svůj Instagram slevový kód, takže si jejich fanoušci můžou výhodně koupit naše zboží. Udělali jsme to takhle třeba s mama blogerkou School of my life – přes její slevový kód nám přišlo 100 nákupů, což je v našem segmentu fantastické. Vidím to jako budoucnost. Aspoň na další dva roky, než to zase doběhne do určité fáze, kdy to lidi přestane bavit a spíš z toho budou otrávení. Instagram je teď moderní v Česku, v Americe už jsou zase někde jinde. Vždycky to k nám přichází se zpožděním.
Spolupráce s influencery můžou být hodně přínosné, ale do velké míry o tom rozhoduje výběr správného influencera.
Určitě. V tomhle je výhodou, že moje manželka má ráda Instagram. Baví ji a navíc má na to cit. To je hrozně znát. Ale v dnešní době už to začíná být přehuštěné, komerčních příspěvků influencerů je až moc.
Nedávno jsme tu měli rozhovor s A Cup of Style a ty přesně říkaly, že je důležité, kolik těch spoluprací mají. Že když je komerčních příspěvků moc, lidi už to otravuje.
Přesně tak. I proto jsme se bavili s manželkou, že s jedním konkrétním influencerem můžeme mít nějakou kampaň tak jednou, dvakrát do roka. Ale to je strop. Pak už ani nevypadá dobře a zavání to přehnanou komercí.
Jak už jste zmínil, dřív jste se bál spolupracovat s freelancery. Změnilo se to nějak?
Určitě. Teď využívám dva hlavní lidi. Tím prvním je Lukáš Pítra, který nám dělá PPCčka a zbožáky. Kdy zbožáky typu Favi nebo Biano jsou bezúdržbové, takže v podstatě akorát hlídám ceny za proklik. Heureka je to samé. Díky Shoptetu jsme navíc velice jednoduše naimplementovali Heureka košík. A druhým freelancerem, se kterým spolupracujeme, je Martin Matějka. Ten nám dělá SEO. Aktuálně se Shoptetem jednáme o parametrické filtraci a jak ji správně nastavit, aby pokročilé SEO fungovalo. To je podle mě hlavní cesta. Budoucnost je najít co možná nejkvalitnějšího zákazníka, ne takové ty slevohledače, kteří jednou nakoupí tady, jinde zase tam a pokaždé se rozhodují jen podle ceny.
Pojďme ještě k marketingu. Jak už jste zmiňoval, spolupráce s agenturou nedopadla zrovna nejlíp. Jak to máte teď?
Facebook si spravujeme sami. Nevím, jak je to možné, ale tak nám funguje nejlíp. Asi je to i tím, v jak specifickém segmentu se pohybujeme. Vždycky, když se nám o Facebook starala nějaká agentura, byly strašně drahé prokliky a nesmyslné PNOčko. Takže teď spolupracuju s grafikem, který mi připraví, co potřebuju. Občas mi pomůže i manželka. Jsem pořád online, takže když mi nějaká kampaň nejede, prostě ji zastavím. Přes interní a externí agenturní marketing jsem se naučil, že je důležité mít nad vším dohled. U agentury byl problém to, že si spoustu věcí dělali sami a jakmile přišly potíže, bylo to o to horší. Neřešili je a řekli jen, že se to rozjede, ať počkám na příští měsíc. Ale tím, že neoperuju s penězi nějakého investora, ale schraňuju si je sám, nechci čekat do příštího měsíce. Někdy je asi nevýhoda, že jsem trochu zbrklý, například při vypnutí určité kampaně. Ale zase vím, že naše peníze zbytečně nepropálím.
Napsat komentář