„Udělej nám legíny, ve kterých nás bude zase bavit běhat.” Dalo by se říct, že touhle větou začal příběh značky Pura Vida a trvá už pět let. Zatímco dříve se Petra Bartoňková alias Petruccya ráno probudila s nápadem, nakreslila legíny a do 14 dnů byly v prodeji, dnes je součástí firemního DNA dobré plánování. Jakou cestu si zakladatelky „holčičí firmy” prošly?
Když se řekne Pura Vida, vybaví se spoustě žen barevné sportovní a volnočasové oblečení. Majitelky firmy Petra Bartoňková alias Petruccya a Petra Buchtová Němečková říkají: „Oblékáme holky do barev a optimismu, aby měly chuť se pohnout.”
Jejich nejznámějším produktem jsou legíny, které Petruccya, ilustrátorka, malířka a zároveň spolumajitelka e-shopu navrhuje „pro každou velikost individuálně, aby vzor vždy seděl přesně tam, kde má.” Na začátku legíny v Pura Vida jen kreslily, na výrobu měly dodavatele. Dnes mají i vlastní výrobu a přes 300 autorských produktů.
Povídaly jsme si o začátcích, kdy věděly, že šijou především pro sebe i o tom, jak se Petruccyi tvorbou prolíná to, co poznala v Kostarice: životní styl plný radosti a barev. Řeč bude i o limitovaných edicích a rozjezdu podnikání. V následné druhé části rozhovoru probereme, jak to chodí v e-shopu, na jehož řízení se podílí kreativní člověk s hlavou plnou nápadů.
V nabídce e-shopu máte například top Sebeláska. Myslíte, že se české holky a ženy mají málo rády? Třeba oproti ženám v Kostarice, kde jste strávila několik let?
Krásná otázka. Myslím, že srovnávat je těžké, protože význam slova sebeláska si každý může vykládat po svém. To, jestli se máme dostatečně rády, nebo ne, soudit nedokážu. Ale pokud řeším já sama nějaké téma a může to být zrovna sebeláska, do mých kolekcí se to promítne.
Pokud bych měla nasdílet moji osobní zkušenost ze světa, myslím, že je jedno, kde žena žije. Každý národ se potýká se svým osobním „genetickým” potenciálem. Řeší jiné otázky, ale určitě stejně hluboké a závažné. Tak třeba my Češky nejsme zvyklé milovat svoje tělo tak jak Latinoameričanky.
Vedly jsme na to téma hodně rozhovorů s kamarádkami v Kostarice a hodně jsem se od nich naučila. Ony to mají jako součást výchovy, kdy jejich maminky dbají na to, aby se měly rády, pečovaly o sebe, protože pak budou jednou se stejnou láskou pečovat i o svoji rodinu. Naopak zase více bojují s tím, aby byly uznány profesně v mužském světě.
Každý národ má prostě něco. A cílem je, abychom byly všechny spokojené a měly radost ze života. Pokud bych na toto téma mohla mít jedno přání, tak si přeji, abychom naším lakmusovým papírkem byly my samy. Pak bude na světě daleko víc čisté (sebe)lásky.
Co dnes Pura Vida prodává?
Náš nejznámější produkt jsou legíny. S těmi jsme začaly a já je stále považuji za moje nejlepší plátno, na které kreslím.
Kreslením to nekončí, ale spíše začíná… Legíny od Pura Vida se šijou v Česku. Co vše se musí stát, než zákaznice rozbalí svůj balíček? A vlastní výrobu jste měly od začátku?
Na začátku jsem legíny jen kreslila, na výrobu jsme měly dodavatele. Dnes máme vlastní výrobu a teprve nyní si dokážeme představit, kolik práce s legínami je. Práce je to krásná a já bych nejraději všechny naše zákaznice pozvala nakouknout pod pokličku. Aby měly možnost strávit se svými legínami celý ten výrobní koloběh.
To, jak každé legíny dopadnou, záleží na opravdu velkém počtu lidí. Já osobně legíny navrhuji, a to pro každou velikost individuálně, aby vzor vždy seděl přesně tam, kde má. Moje kolegyně a spolumajitelka zajišťuje materiál a řídí celou výrobu. Legíny se nejdříve natisknou na papír, pak se zalisují na bílou látku, pak se sešijí, testují, balí, naskladňují, fotí, vkládají na e-shop.
Občas se k nám do výroby někdo přijde podívat a valí oči stejně, jak jsme to dělaly my při vzniku prvních legín. Na jejich výrobu potřebujete: designéra, střihačku, tiskaře, lisaře, švadlenky. Na to, aby se pak legíny dostaly k vám, další tým, no a tento „cirkus” musí také někdo řídit, plánovat a neustále u toho počítat.
Pura Vida vznikla, když jste se po delší době vrátila z Kostariky. Prý vám pak doma chyběl „pura vida vibe“ – barvy i kostarická radost ze života, a tak jste se rozhodla kousek své milované Střední Ameriky přenést do Česka. Jak to začalo?
Vracela jsem se do Čech po 12 letech, protože jsem cítila, že mi něco chybí – kořeny, jazyk, vtipy, to české, co je ve mně. Myslím, že jsem byla i unavená z toho 24 hodin přemýšlet v jiném jazyce. Ale už tehdy jsem věděla, že potřebuji přijít na to, jak doplňovat „pura vida vibe”. Nechtěla jsem se vzdát té jejich životní radosti a barev.
V Kostarice jsem dospěla, propsala se mi do morku kostí. Mám tam kamarády, kteří si říkají moje rodina, takže jsem věděla, že to nebude lehké, že mi bude chybět se ráno probudit a vidět ty nádherný barvy džungle. Ale neměla jsem nejmenší tušení, jak na to.
Začalo to tím, že jsem se vrátila k umění. Chodila jsem do práce a po večerech tvořila. A všude byly barvy. Občas jsem něco ukázala kamarádkám a ty byly nadšený. A skoro vždy padlo: ty jo, ty barvy! A pak byla jedna výstava, pak druhá a začal se kolem mě tvořit okruh známých a kamarádek, které barvy milují. A tam byl začátek Pura Vidy.
Dnes se směji nad tvrzením, že jsme barvami „nakažlivá” značka, že s námi začínají spolupracovat i další kreativci. Teď aktuálně pro nás už druhým rokem tvoří naše kamarádka doplňky Amor de Frida. A to nás baví nejvíc, že můžeme sdílet prostor Pura Vidy i s ostatními umělci.
Na e-shopu o své značce říkáte: „Šijeme oblečení, které holkám zlepšuje náladu a zvyšuje sebevědomí. Oblékáme holky do barev a optimismu, aby měly chuť se pohnout. Na jógamatce, antuce i v životě.” Znamená to, že vaše mise je dělat ženám život hezčí, naučit je víc si věřit? Co je za tímto mottem? Vlastní životní zkušenost nebo příběhy, které vidíte kolem?
Tady vás asi překvapím, ale naše značka vznikla náhodou. Což je vlastně moje osobní zkušenost. Já chtěla dělat arteterapii, vystudovala jsem ji a sama na sobě jsem vyzkoušela, jak velkou léčebnou sílu barvy mají. Moje umění bylo vždy barevné. I když mám depku, tak sahám po barvách. No a pak se objevila nabídka udělat si barevné legíny jen tak pro sebe. Přišla s tím Peťa, která mi tehdy pomáhala s produkcí. Zadání bylo prosté: udělej nám legíny, ve kterých nás bude zase bavit běhat.
Pamatuji si ten den jako dnes. Seděly jsme společně na zahrádce její kavárny, měly poradu nad tehdy mojí značkou Petruccya a u toho si postěžovaly, že neběháme a že oblečení bylo to, co nás vždy motivovalo. Legíny jsem tedy navrhla a začaly jsme je nosit. A to nejen na běh. Začaly se ozývat kamarádky, ať legíny vyrobíme i pro ně.
Dnes po 5 letech máme takových kamarádek, které kupují Pura Vida legíny, o hodně víc. A my se pomalu začínáme vracet a promýšlet projekt arteterapeutického centra, které by jednou mělo být vyvrcholením a oslavou barev a Pura Vidy. Je to běh na dlouhou trať, ale já už vím, i jaké tam budou koberce, stoly nebo štětky na záchod :-).
Pura Vida je tady proto, aby dělala holkám RADOST a má jim pomáhat se pohnout a mít dobrý pocit ze sebe samých. Ony pak radost šíří dál a to se počítá. Pura Vida je životní styl, plný radosti a barev, který jsem si přivezla z Kostariky a měla potřebu šířit i v Česku. A dnes se o ni opírá DNA naší firmy.
První kousky jste tedy tvořily především pro sebe?
Od začátku jsme věděly, že si šijeme pro sebe. Že nejlepším ambasadorem značky je majitel firmy, který se každý den do Pura Vidy obleče. Obě milujeme barvy, ale máme i dny, kdy si dáme černé tričko. Peťa byla navíc vždy fanouškem mého umění a neměla nic proti, když si z našeho oblečení udělám i takovou malou galerii.
Postupem času už to není jen o nás dvou, ale o celém týmu holek, které mají různé potřeby. Nás baví je poslouchat, a pokud můžeme zařadit nějaký kousek, který jim zlepší náladu, jdeme do toho. Vlastně ty debaty nad tím, co v Pura Vidě vznikne za novinky, jsou moc zábavné, inspirující. No asi není moc holek, které by nebavilo brainstormovat na téma oblečení :-).
Je veškeré oblečení autorská tvorba? Většina kolekce je vaše práce? Nebo se už v době, kdy jste měli třeba dvacet druhů legín, zapojovali do designu další umělci?
Když se podívám do počítače, kde si čísluji designy, tak jsem u čísla 207. To je počet designů, které jsem už připravila. Tak 20 % z nich je rozpracovaných, zbytek už jsme vyrobily. Jako spolumajitelka firmy vím, že spoléhat se na jednoho designéra je hrozně nebezpečný. Proto jsme na konci minulého roku začaly spolupracovat s dalšími umělci. Tento typ spolupráce jsem měla v hlavě od začátku, ale potřebovaly jsme si nadefinovat, jak a koho ke spolupráci oslovit. Za mě je důležité, aby to byl opravdu umělec, ne jen grafik.
Tento projekt mě neskutečně obohacuje. Nechávám se vtáhnout do jejich kreativního procesu, najednou mám parťáky na to, abych si s nimi popovídala o jejich tvorbě, ale třeba i blocích v kreativitě, které všichni občas zažíváme. Je to pro mě tvůrčí osvěžení, protože u nás ve firmě nikoho takového nemám. Samozřejmě holky mi dají feedback, ale taková ta motivace, kdy někdo objeví novou techniku, naučí se nový druh kreslení, něco nového objeví ve photoshopu, to mi hodně chybělo. Plánujeme i to, že se umělci časem stanou součástí interního týmu. Pura Vida bude mít „creative hub”. Na to se těším moc.
Jak probíhá výběr materiálů? Přihlížíte k udržitelnosti a je pro vás důležitý eko přístup?
Pro nás stojí na prvním místě při výběru materiálu kvalita. U legín máme otestováno, troufám si říct, 45-50 materiálů a používáme ve finále 4, za kterými si absolutně stojíme. Pátrání po novinkách nás nesmírně baví a dnes už se nenecháme rozhodit tím, že je to běh na dlouhou trať. Materiály testujeme samy na sobě. V Pura Vidě pracují převážně holky, takže testování je většinou hodně široké. Materiál, který nepřesvědčí minimálně 80 % našeho „konsorcia”, nemůže být zařazen do nabídky. K ekologii přistupujeme hlavně tak, že vyrábíme lokálně a náš produkt cizelujeme k pomyslné dokonalosti. Takže jeden kousek od nás s vámi nějakou dobu pobude.
S pořízením výroby jsme začaly produkovat odpad, zmetky, a přemýšlely jsme, jak s nimi naložit. Chtěly jsme je spotřebovat kreativně. A tak jsme společně s kamarádkou vymyslely kolekci doplňků Amor de Frida, které vznikají převážně z našeho „odpadu”. V hlavách máme ještě jeden takový „recyklační” projekt, ale o tom zatím nemohu mluvit.
Vyrábíte v Česku. Co to obnáší? Bylo těžké najít švadlenky?
Obnáší to nádhernou myšlenku na podporu lokálního trhu. Ale její realizace, a to vám potvrdí asi každý lokální výrobce, je většinou velký oříšek. Česko bylo známé pro svůj oděvní průmysl, ale tato tradice pomalu, ale jistě mizí. Bohužel. Je čím dál těžší najít šikovné švadlenky. Učební obory už téměř neexistují. Řemeslo jsme vyměnili za nápis manager na vizitce.
Pro lokální výrobu se musíte rozhodnout a za tím rozhodnutím si stát. Protože myšlenka výroby třeba v Asii vám bude nahlodávat hlavu pokaždé, když budete sedět nad budgetem, nebo nad potenciálním růstem firmy. Tam jsou ty momenty, kdy vám čísla začnou říkat, že to nedává smysl. A to je moment, kdy musíte pevně vědět, že to pro vás má vyšší smysl než ten ziskový. Že chcete a potřebujete zlepšit něco lokálně, chcete udržet řemeslo, generovat pracovní místa pro ty, které to řemeslo ještě baví. My si za lokální výrobou pořád stojíme. Chceme dělat menší kolekce, k legínám přistupujeme tak, že nejsou ustřižené z role předtištěné látky, ale jsou unikátní. Každý kus se vyrábí zvlášť.
Jsou všechny modely limitky? Kolik jich v některých případech může být?
Máme limitované edice legín. Některých je třeba jen 50 ks. Jinak vyrábíme série po 199, 299 a 599 ks, ale také série nelimitované.
Míváte letní/zimní kolekci? Jak často se zákaznice dočkají nových designů?
Dříve jsme vypouštěly novinky, když jsem zrovna něco nakreslila. Bylo to hodně nekoordinované. S vlastní výrobou legín jsme přešly i na letní a zimní kolekce. Jsme tak schopny lépe organizovat produkci. Dříve to sice bylo zábavnější, že jsem se ráno probudila s nápadem, nakreslila legíny a do 14 dnů byly v prodeji, ale to už teď není možné. Jsme ve stádiu, kdy je dobré plánování součástí našeho firemního DNA.
Máte za sebou pět let. Co je potřeba k tomu rozjet „holčičí firmu”?
Myslím si, že na začátku je absolutně zásadní nevědomost a neutuchající entuziasmus. Kdyby nám tenkrát někdo řekl, co vše nás čeká, myslím, že bychom se nechaly někde zaměstnat (smích). Když se ale tak nějak nevědomky k budování firmy a značky dostanete, už přirozeně chcete vyhrát. Pokořit další problém s látkou, s tiskárnou, s nájemními smlouvami, budgetem, financováním, zaměstnanci. Ale to už v tom kolotoči musíte být, musíte tvořit.
Pak to chce nepočítat hodiny a finance, které při rozjezdu firmy spálíte. My jsme první dva roky měly každá dvě práce plus Pura Vidu. Takže spánek 0, peníze 0, jely jsme asi na nějakém speciálním podnikatelském hormonu (smích). A je potřeba mít kolem sebe stejně nadšené okolí, které vám v první fázi pomůže šířit vaši vizi. A pochopitelně domácí zázemí a chápajícího partnera.
Na začátku jsme byly dvě holky, tvoříme pro holky. „Holčičí firma” proto nevznikla náhodou. Postupně se přidávají další. Přicházejí k nám i studentky, nebo holky čerstvě po škole. Třeba jen na brigádu, nebo jako modelky. Ty si vybíráme takzvaně z ulice. Žádné modelingové agentury, prostě opravdové ženy, krásné tím, co z nich vyzařuje. V tomto jsme měly od začátku jasno.
Jsme přesvědčeny, že každá žena může být krásná. Že barvy sluší každému věku a postavě. A proto jsou naše modelky v uvozovkách obyčejné holky. Některé z nich Pura Vida vibe tak osloví, že u nás zůstanou pracovat. Woman power se pro nás stala součástí značky. Už dva roky vymýšlíme i kolekci pro kluky, ale musí si to sednout. Spolupráci s klukama se ale nebráníme, krouží kolem nás spousta zajímavých a zkušených lidí, i kluků, kteří tak našemu „holčičímu týmu” dodávají správnou rovnováhu.
Napsat komentář