Začínaly tak, že navrhovaly pro sebe. Oblékat se do barev ale zatoužilo mnohem více žen a dávalo smysl spustit e-shop. Vnímají majitelky svou značku Pura Vida jako love brand? Jak zvládly migraci e-shopu? A jak se slučuje řízení firmy s kreativní uměleckou duší?
Nad kompletováním prvních balíčků se Petra Bartoňková alias Petruccya a Petra Buchtová Němečková scházely na parkovišti, ale nyní jim vlastní začátky připadají úsměvné. Dnes mají vlastní výrobu, přes 30 autorských projektů, velmi si zakládají na zákaznické zkušenosti a nedají dopustit na automatizace. Majitelky firmy a e-shopu Pura Vida shop ze začátku dělaly úplně všechno a rády prý mluví i o fuck upech, které jim připomínají, kolik toho už zvládly.
Přečtěte si také první část rozhovoru Pura Vida: Naše značka vznikla náhodou. Ženy chtěly legíny, ve kterých budou rády běhat.
Petruccya, ilustrátorka, malířka a autorka velké části designů oblečení Pura Vida, přiblíží, jak to chodí v e-shopu, na jehož řízení se podílí kreativní člověk s hlavou plnou nápadů. Kdy se u nastavování e-shopu cítily jako IT queens a co by doporučila e-shopařům začátečníkům?
A jaká byla cesta k e-shopu?
Já miluji vše digitální, takže k e-shopu jsem Pura Vidu táhla od začátku. Peťa zase exceluje v prodeji offline, takže to máme vyvážené. Protože jsem se dříve živila jako ilustrátorka a prodávala vlastní výrobky přes e-shop, tak jsme ze začátku prodávaly legíny tam. Tehdy jsme si ještě myslely, že legíny jsou jen srandička a zábavička, takže jsme to nějak extra neřešily. V momentě, kdy jsme pochopily, že jde o něco víc než jen o legíny pro kámošky, přešly jsme na náš první Pura Vidí e-shop.
Začínaly jsme s jednou kategorií a vůbec jsme nevěděly, která bije. Sklad jsme měly doma, spravedlivě rozdělený, půlku já a půlku Peťa. Já v pracovně, Peťa v ložnici. Byly to naše logistické začátky a dnes se tomu hodně smějeme. Když přišla objednávka na více produktů, musely jsme ji doma poskládat a sejít se na parkovišti před poštou a tam vše zkompletovat.
S e-shopem nám pomáhal můj dobrý kamarád z reklamky. Měl se mnou spoustu trpělivosti a neustále mi opakoval: co budeš dělat, když to bude mít úspěch. Budeš potřebovat větší e-shop, stabilnější řešení, automatizace. Tehdy jsem na něj koukala a myslela na něco úplně jiného a nechala ho vypovídat. Ale pak se sešel rok s rokem a auvajs. Začalo hledání e-shopového řešení.
Jak jste vybíraly e-shopové řešení?
V momentě, kdy se nám začalo dařit, potřebovaly jsme hledat spolehlivého partnera pro zajištění e-shopu. Přemýšlely jsme o vlastním řešení, ale když jsme si daly vše na papír, zjistily jsme, že jsme zatím ve fázi LAMA, takže bychom ani nebyly schopny udělat dobré zadání na to, co chceme. Bylo jasné, že hledáme chytrou „krabici”.
A proč jste zvolily Shoptet?
Udělaly jsme si průzkum v Česku, ale koukly jsme i na nějaká zahraniční řešení, abychom se pak stejně vrátily zpátky domů. Uvažovaly jsme tak, že pokud jednou e-shop bude obsluhovat některá kolegyně, která neumí anglicky, byl by to problém. Nakonec jsme se rozhodly pro Shoptet. Jeden z hlavních důvodů byla super zákaznická péče, podpůrná skupina na FB i skvělý blog, který nás v začátku zasvětil a byl studnicí informací. Nesmím zapomenout na intuitivní administrační rozhraní e-shopu.
Jak probíhal přechod? Zkrátka jde se snadno i v holčičí firmě vypořádat s technickým nastavením?
Jsme holky z reklamky a víme, že jsou firmy, které dokážou naprogramovat tak složitou administraci webu, že potřebujete minimálně červený diplom, abyste byli schopni se orientovat, nedejbože přidat jeden produkt. S entuziasmem mně vlastním jsem se nejdříve sama vrhla do nastavení a migrace e-shopu. Deadline byl jasný. Měly jsme na přechod měsíc. Pak začínala naše hlavní prodejní sezóna a vše muselo být vyladěné.
Někdo si ťukal na čelo, že jsem se zbláznila, ale prý ať si to užiju. A já si to fakt užila. Bavilo mě sledovat, jak e-shop dostává obsah. Když jsem narazila na problém, našla jsem odpověď na blogu, nebo skončila na helpdesku – který je mimochodem jeden z nejlepších a nejrychlejších helpdesků, které znám. Klobouk dolů. A za měsíc jsme to spustily.
Dnes vstupujeme se Shoptetem do třetího roku, používáme ten nejvyšší tarif, máme spousty automatizací, s týmem externistů řešíme SEO, copywriting a nedáme dopustit na kvalitní fotografie. Máme v týmu kolegyni, která pronikla hluboko do systému Shoptetu, a říkáme, že jednou bude v Shoptetu pracovat jako vývojářka nebo produktová manažerka :-).
Jak přemýšlíte o úpravách e-shopu? Podle čeho se rozhodujete, které zavést?
Tento rok chystáme nějaké změny a úpravy ve standardní šabloně. Udělaly jsme si TO-DO list, do kterého zapisujeme požadavky, které bychom potřebovaly upravit, abychom zlepšily user experience našich zákazníků. A nyní je doba vzít tento TO-DO list a převést ho do reality. Takový TO-DO list doporučujeme všem, kteří chtějí upravovat šablony. Nám se osvědčilo si na různé úpravy dát čas. Zjistit, jestli změny, které chceme, jsou opravdu důležité, nebo je to jen přání jedné zákaznice.
Jsme kompletně ženský tým a to znamená, že dokážeme dělat z mouchy velblouda, a to by se pak šablona taky mohla měnit každý týden. Dlouhodobé TO-DO listy nám pomáhají udržet emoce na uzdě a nedělat zbytečně unáhlená rozhodnutí, která pak přinesou spoustu práce pro tým, ale skoro žádné vylepšení pro zákazníka.
Při vylepšování e-shopu oceňujeme Shoptet Doplňky. Většinou máme tendenci chtít, aby e-shopové řešení umělo úplně všechno. Ale spousty funkcí pak ani neumíme využít. Pro nás je skvělé řešení, že Shoptet nabízí kvalitní základ a pak je tam sekce s doplňky, které si dokupujeme vždy, když reálně potřebujeme některou funkci vytunit. Udržujeme si tak neustále administraci e-shopu jednoduchou a neztrácíme se ve funkcích, které nedokážeme využít.
Máte tipy na doplňky, které vám hodně usnadňují práci nebo šetří čas? Jak se o nich dozvídáte?
Celý náš e-shopový mikrotým pravidelně sonduje ve FB skupině. Tam se často dozvídáme i o nových doplňcích. Ty si ale většinou samy aktivně vyhledáváme v momentě, kdy nám nějaká funkce chybí. Určitě si dnes nedovedu představit život bez Automatizace objednávek a Balíkobotu.
Nově je můj oblíbený třeba „product widget”, který používáme v naší sekci outfity nebo na blogu. Pak samozřejmě propojení na platební brány, Support box a Ecomail. To vše nám neskutečně šetří čas a posunuje náš tým mílovými kroky dál. Prozkoumáváme zrovna i affiliate doplňky.
Ráda bych tady zdůraznila, že nás je pět holek, které se o e-shop staráme a žádná z nás nemá background v e-commerce. To znamená, že bych Shoptet doporučila i e-shopařům začátečníkům. Teď, když ještě přibyla shoptetí Univerzita, věřím, že když člověk chce, pronikne do tajů e-commerce velice rychle.
A ráda bych tady ještě požádala o názor kolegyni Aničku.
Aničko, pověděla bys nám, co v Pura Vidě děláš, jak jsi se k nám dostala a jaké máš zkušenosti se Shoptetem?
Moje pracovní náplň spočívá především ve správě e-shopu, zavádím nové produkty, starám se o aktivní portfolio a hlídám skladové zásoby. Mimo to se starám o optimalizaci procesů, ať už těch interních systémových, nebo vnějších směřovaných na zákazníky. Moje působení v Pura Vidě začalo z úplně jiného konce. Hrdě se mohu pyšnit titulem jedné z prvních plus-size modelek, které pro Pura Vidu fotily.
Pak už to nabralo jiný směr a začala jsem pomáhat s vychystáváním objednávek k expedici. S tím, jak rostla poptávka, zvyšovaly se i počty objednávek a už nebylo možné každou z nich řešit individuálně. Proto jsem se na vlastní pěst začala zajímat o automatizaci. Úzkostlivě jsme zavedly prvních pár pravidel pro změnu stavů objednávek a implementovaly Balíkobot. A to bylo báječné! Připadaly jsme si jako IT queens a plácaly se po ramenou.
Malý krok pro lidstvo, ale velký krok pro Pura Vidu. Ono to působí možná přehnaně, ale ani jedna z nás s tímhle neměla zkušenosti. Pak už to šlo ráz na ráz a tento zápal pro efektivizaci nás provází dodnes. Vztah se Shoptetem mám veskrze pozitivní. Vždycky, když narazím na nějaký problém, tak si říkám: „Přece nemůžeš bejt tak hloupej!” No a většinou jsem ta hloupá já a nějaké řešení to většinou má. Plusem je taky úžasná komunita, která funguje na facebooku. Tam člověk najde celou řadu nekonvenčních, nicméně funkčních řešení.
Petro, kdy jste si uvědomily, že budujete lovebrand? Měly jste spíš štěstí, že prodáváte krásný produkt, nebo i tak bylo třeba vyšlapat cestičku a studovat, co je pro brand vlastně třeba?
Děkuji moc za tuto otázku. Ještě jsme si to totiž neuvědomily. Myslím, že v momentě, kdy si to uvědomíme, nebo připustíme, přestane nám to jít. Za nás obě zakladatelky mohu říci, že máme Pura Vidu jako „dítě” a dáváme jí podle toho i dostatečnou lásku, péči, jsme schopné se kvůli ní na smrt pohádat a zase usmířit. A odtud pramení láska k brandu. Jestli jsme lovebrand, necháme posoudit ostatní, ale my opečováváme naše „dítě” a to si láskyplně roste.
Minulý rok jsme hodně řešily výrobní část, to byl opravdu velký oříšek. Začátkem tohoto roku jsme ale pocítily, že je opět čas na větší a intenzivnější opečovávání značky. Že by bylo dobré si udělat takový deep check i mezi námi, jestli víme, co pro Pura Vidu chceme, jestli pořád máme stejnou představu, kde ji vidíme za pár let. Hlavně nastal čas do naší majitelské struktury přizvat i užší tým, aby nám dal feedback.
Využíváte ke spolupráci influencery?
Interně jsme schopny si zajišťovat výrobní a kreativní část. Na marketingové aktivity využíváme síť externistů, která nám pomáhá budovat Pura Vidu na sociálních sítích, v médiích a stará se o naše ambasadorky.
Momentálně jedno ze žhavých témat, které se všude řeší, jsou influenceři. Jak je vybrat, co s nimi, co bez nich. My jsme si na začátku vybudovaly, aniž bychom o tom věděly, skvělé influencerky mezi našimi kamarádkami. Jsou to holky, které milují pohyb pro radost, nebo mají na pohybu založené podnikání. Sportovní móda je tedy víceméně jejich pracovní uniforma. Kromě toho, že Pura Vidu nosí, tak ji i testují a dávají nám feedback. Říkám jim s veškerou láskou „chodící billboardy”.
Pak máme další skupinu holek, ambasadorek, které naplňují hodnoty, kterým věříme. Umí se zvednout, když spadnou, nebojí se jít první, prošlapávají cestu ostatním, perou se za svůj názor, ale mají odvahu být i jemné a křehké, jdou proti proudu, excelují ve svém oboru a mají styl. A my jsme na ně hrdé, líbí se nám a společně šíříme stejnou myšlenku.
Dalším žhavým tématem jsou sociální sítě. Dřív jsme si je spravovaly hodně nahodile, ale v momentě, kdy firma začala růst a my si pořídily vlastní výrobu, jsou i sítě součástí našeho plánování. Nutí nás přemýšlet dopředu, plánovat obsah. Máme v tom ještě velké mezery, ale učíme se. Nenarodily jsme se s mobilem v ruce, takže některé věci nám trvají, ale máme skvělý tým, který nás kope neustále kupředu.
Co zákaznická péče a zkušenost. Jakou u vás hraje roli?
Zákaznická péče je pro nás hodně důležitá. Vždy u nás byla. Na začátku jsme se opravdu mohly rozkrájet, s jednou zákaznicí strávit hodiny. Doslova jsme si na zákaznické péči ulítávaly a byly za ni neskutečně chváleny. Jak firma roste, snažíme se zákaznickou péči udržet na vysoké úrovni, ale už víme, že spoustu věcí musíme lépe automatizovat, nebo předcházet opakujícím se dotazům tím, že věci více a lépe vysvětlíme na webu.
Začaly jsme používat i aplikaci Support box, protože se nám komunikace v našich mailboxech začala vymykat z rukou. Naši Lenku ze zákaznické péče naše zákaznice neustále adorují. Občas, když ji slyším mluvit do telefonu, tak zákazníkům závidím. Je opravdu skvělá.
Ale nic není jen růžové. S přibývajícími objednávkami začínáme čelit i klasickým problémům zákaznické péče, hejtům, urážkám. Přiznám se, že jsme na něco takového nebyly zvyklé a musíme náš tým neustále zocelovat. Protože prostě nemůžete mít 100 % spokojených zákazníků, to nemá ani Apple nebo Airbank.
Ale máme různé, nově objevené způsoby, jak si s tím poradit. Kromě mentoringu, školení a neustálého vývoje si děláme třeba takové malé radosti. Každá máme v počítači schované nějaké pochvaly od zákaznic, které nám hodně přirostly k srdci, a když je zle, otevřeme si je. To mi připomíná, že už rok slibuji tzv. zeď pochval a pořád nic. Je totiž jiný pocit vyřizovat nepříjemný telefonát a u toho se dívat na zeď, kde visí spousta pochval. Musím na tom zapracovat.
Určitě vám chodí spousta přání a inspirace na design, že?
Přání na nový design k nám chodí. Pro mě jsou však inspirací všechny holky. Finální design ale musím cítit uvnitř, být s ním spřízněná. Je to vždy spíš kousek mě, můj zážitek, zkušenost, poznání, ať už ze života nebo i z knížek, přírody, ze světa v Jižní Americe i u nás.
Jak vypadá krabička, ve které mi legíny přijdou? Je to pro vás důležitá součást příběhu?
Krabička. Když jsme přemýšlely o krabičce, nemyslela jsem na nic jiného než na Apple. Nebo na to, jak si já vybírám produkt, který neznám a proč se pak do daných obchodů vracím. Krabička je základ. Umocňuje ten pocit správného rozhodnutí, prodlouží napětí, dává pocit, že jim na mně záleží.
Vzpomeňte si, když v jakékoliv pohádce otevírají poklad. To je ta emoce, kterou si přeji, aby naše zákaznice prožily. Krabička také pomáhá mužům být dokonalí. Který muž nechce dostat dárek již zabalený, připravený dát do rukou ženy, pro kterou jej vybral.
Krabička je součástí péče o to naše „dítě”. Když představujete dítě někomu, na kom vám záleží, taky ho učešete a dáte mu to „lepší” oblečení. A nám na našich zákaznicích záleží. Do každého balíčku dáváme vždy i malé překvapení navíc. V balicí sekci máme naši Janu, která si na balení extrémně zakládá. Nejhorší chvilky zažívá, když jí třeba já musím pomáhat, protože přišlo moc objednávek, a vidím, jak trpí, když se mi nepodaří nalepit samolepku tak, jak by si to představovala.
Jak firma roste, potřebujete řešit spoustu provozních věci. Zaměstnance, procesy ve skladu, možná i vratky, další růst, expanzi. Co to dělá s vaší kreativitou, nevylučuje se to?
Jsem perfekcionistka. Dobrá vlastnost pro můj osobní růst, šílená vlastnost pro tým. Už se mi to jednou vymstilo. Dohnala jsem se k vyhoření a dnes vím, že pokud se chci udržet kreativní, nemohu hrotit vše. Snažím se teď najít pro sebe udržitelný balanc. Ono je to těžké i v tom, že jsme s Peťou začínaly balením balíčků, chozením na poštu, zákaznickou péčí. Dělaly jsme úplně všechno. Musely jsme se naučit spoustu věcí, které s kreativou ani nesouvisí. A dnes si musíme zvyknout na delegování, na to, že spousta věcí funguje bez nás a my ani nevíme jak. Ode mě se čeká to, že dodám skvělou kreativu, návrhy, že se budu vzdělávat v mé oblasti, a ne ve všem.
Řekla bych, že to je pro umělce nejtěžší část podnikání. Udržet si kreativní mysl, když víte, že je DPHáčko, že švadlena je nemocná, hroutí se vám psychický stav kolegyň, protože prostě covid, ve výrobě se něco nepovedlo, tlačí na vás PR, abyste jim dala podklady. A to si myslím, že jsem na umělce až přesystematizovaná a i tak mi to dává zabrat.
Růst nás dovedl i na pokraj toho, že už jsme chtěly Pura Vidu rozdělit, prodat, odjet na rok na dovolenou. Naštěstí dnes máme postavené nějaké záchranné systémy, od těch nejmenších, kdy v polovině hádky jedna z nás řekne: „Ok, klid. Je třeba si objednat dobrý jídlo a dát si k tomu sklenici vína a pobavit se o tom znovu.” Nebo když už nevíme kudy kam, jdeme si zaběhat. To pak lapáme po dechu v úplně jiných souvislostech a pomáhá to.
Nedávno jsem četla knihu Umění vítězit, která vykládá příběh zakladatele značky Nike. A dost jsem se u toho pobavila. Někdy totiž máte pocit, že se vše kazí jen vám, ale bacha, tady neobjevujeme Ameriku, toho kažení má každá firma spousty.
Otázkou je jen to, kdo to vydrží a umí, chce a je hlavně mentálně nachystaný vítězit. Ono totiž jedna věc je směřovat k vámi předdefinovanému cíli a druhá je se tam dostat. To si pak připadáte, že jste vylezli na Mount Everest, oddechnete si, ale tady přichází zásadní moment, o kterém se nemluví, nepíšou knihy: co s tím úspěchem? Tady podle mě začíná zásadní mentální cvičení.
Co vás o sobě samé naučila Kostarika? Promítá se to v tom, jakými lidmi se např. pracovně obklopujete?
Naučila mě přežít vyhrocené situace, postarat se o sebe v džungli, pochopit jinou mentalitu a životní styl, riskovat, umět říkat ano všem výzvám. Naučila mě žít a znát sama sebe. Strávila jsem tam léta, kdy se z mladé bláznivé holky stává žena. A to považuji za důležitou část života. Moje kamarádky v Česku se učily vychovávat děti a já, jak přežít v cizí zemi sama, budovat si domov jinde než tam, kde to dobře znáte.
Vzpomínám si, jak pro mě bylo těžké se vrátit a vést s kamarádkama rozhovory. Cítila jsem se úplně mimo, těch 12 let určovalo tehdy můj úhel pohledu, mentální nastavení. Nerozuměly jsme si. Prožily jsme dospívání prostě jinak. Já si taky vybudovala krásný vzpomínkový optimismus na Česko, které jsem opustila mladá, po škole, kde to byla víc zábava než realita. Dnes už se tomu smějeme a čerpáme ze zkušeností těch druhých. Ale ten reality check byl tehdy dost náročný.
Prozradíte nějaké pracovní fuck upy?
Tak těch je požehnaně a milujeme o nich mluvit. Připomíná nám to, kam jsme se dostaly, kolik jsme toho už překonaly. Vyjmenuji pár zásadních. Jsme HR manažerky número úno. Podařilo se nám mít náš první švadlenkovský tým přesně jeden měsíc. Myslely jsme si, že když jim dáme prostor a volnost, tak je to přesně, co potřebují. A ony se nám lekly té volnosti tak, že raději odešly.
Když jsme si pořídily výrobu, poprvé si půjčily peníze a plánovaly do dvou měsíců být soběstačné, tak se nám to zvrtlo na ¾ roku. Takže jsme vyráběly zmetky a nakupovaly stále produkt od dodavatelů. Bylo to jedno z nejtěžších období. Tady jsme opravdu myslely, že je to náš konec, že to neustojíme ani mentálně, ani finančně.
Pravidelně se nám také stává, že zapneme kampaně, kampaň běží, ale produkt je už vyprodaný. To je taky taková naše fuck up specialitka.
A nějaké překvapení za těch pět let? Něco, co bylo naprosto nečekaný úspěch?
Malý úspěch zažíváme každý den, když nám přijde nějaký pozitivní komentář od zákaznic. A celá Pura Vida, tak jak funguje dnes, je naprosto nečekaný úspěch.
Na jakých trzích momentálně působíte? Je pro vás expanze aktuální téma?
Momentálně působíme v ČR. Zasíláme na Slovensko a na vyžádání i v rámci Evropské unie. Naší další metou je expanze a rozšíření do dalších míst v Evropě. Momentálně začínáme připravovat obchodní strategii pro zahraniční trh. Z našich zkušeností již víme, že tuto část přípravy není dobré podcenit a uspěchat. Takže žádná bližší data a termíny s vámi teď nenasdílím.
Jak se poslední rok a celá ta situace odráží na vaší kreativitě?
Tato situace už hlavně trvá moc dlouho. Nejhorší je nevidět světlo na konci tunelu. Pro nás pro všechny. Je to jako pracovat ve firmě, která nemá jasně danou strategii, což je automaticky po nějaké době frustrující.
Vidím to už i na části týmu. Ta depka se šíři, jeden týden postihne jednoho, druhý týden druhého. Navíc jsme samé holky, takže když k tomu všemu přičtete ještě hormony, máme tady krásný mix holčičích náladiček. Bereme to jako výzvu a učíme se sobě více naslouchat, i když v záplavě denních povinností to není vždy úplně easy. Snažím se soustředit na výhody, které situace má, a řídit se radou, kterou najdete i na našem oblečení: „Hlavně se neposrat”.
Třeba výhodou zavřeného obchodu je, že máme více času se věnovat e-shopu. Tým, který předtím pracoval offline, jsme přesunuly do onlinu, a když se jednou otevře a týmy se vrátí, budou mít daleko větší a lepší přehled, jak firma funguje. Budou si lépe rozumět.
Na mé kreativitě se projevil během pandemie spíše ale jiný neduh – nastřádaný nedostatek odpočinku. S tím se nyní snažím vypořádat a zvykám si na moje vlastní nové nastavení.
A jak do nabídky nových produktů?
Pokud se bavíme o nových produktech, tak jsme během krize začaly být více poptávány na různé kooperace. Je to segment našeho podnikání, kterému jsme se neměly čas věnovat, a nyní si ho začínáme zase osahávat. Nikdy bych nevěřila, jaký nový impulz pro mou kreativitu to může být. Nejdříve máte dobrý pocit, že si vašeho zboží jiná značka váží, a pak se spojí veškerý entuziasmus obou stran a nápady lítají vzduchem. A to nás baví.
Našly jsme si také způsob, jak se situací bojovat. Nejdůležitější je neustrnout. Stále přicházíme s něčím novým, plánovat se ale úplně nedá, možná jen sledovat počasí, sezónu, co se zákaznicím zavřeným doma líbí, po čem prahnou. Nikdy nevíte, kdy skončí výrobce látek, kdy vám otevřou obchod. Budou se lidi chtít pořád hýbat? Je to jako věštění z magické koule, kterou nikde nikdo neprodává.
Napsat komentář