Nejdřív vyráběli sportovní oblečení pro německou policii, pak šili trička a prostěradla pro Jitex a následně se zaměřili na bytový textil pod svou značkou B.E.S. Petrovice. Dnes dodávají zboží do Rakouska, Polska, Chorvatska, Slovinska, Německa i Itálie. V roce 2009 se rodinná firma Šimákových vydala na zkušenou i do světa e-commerce.
Jejich e-shop dnes funguje pod marketingově přátelštějším brandem Povlečemevás.cz. Vedla k němu ale poměrně dlouhá a klikatá cesta, která po sporech s agenturou vyvrcholila bouřlivým přechodem na Shoptet. Rodinná firma před pár týdny stála před složitou situací – musela během 10 dnů najít novou platformu a přemigrovat e-shop. Ale povedlo se. Víc už v našem rozhovoru s CEO společnosti Ondřejem Šimákem.
Vaše firma funguje už skoro čtvrtstoletí. Můžete zavzpomínat na úplné začátky?
S textilem jsme začali koketovat v roce 1995 a jak už to tak bývá, byla to víceméně náhoda. Náš otec se soustředil spíš na jiný typ byznysu a život mu nahrál příležitost koupit textilní firmu. Vůbec netušil, do čeho jde, ale byl plný ideálů, a taky ho to bavilo a zajímalo. Moje maminka se navíc v modelárně na Dobříši učila jako šička rukavic, takže měla k tomuhle oboru blízko. Postupně se rodičům podařilo s obrovským vypětím – a za cenu velkého nadšení nejen jich, ale i všech lidí okolo – udělat z téhle malé textilky poměrně velkou a fungující textilní společnost, o které se začalo vědět. Ze začátku jsme spolupracovali hlavně s německým partnerem, šili jsme pro něj program sportovního oblečení a dělali státní zakázky pro německou policii. Ta hlavní cesta se nám ale otevřela až ve chvíli, kdy jsme podepsali smlouvu s píseckým Jitexem. Spolupracovali jsme na programu ložního textilu, vyráběli jsme hlavně prostěradla a povlečení.
Jak víme, dnes už Jitex nefunguje. Když vám tahle hlavní zakázka odpadla, museli jste hledat novou cestu. Jaké to bylo?
Díky smlouvě s Jitexem jsme měli předem daný odbyt. Ale ani tohle období nebylo jednoduché. Platili nám především materiálem – hlavně přízí, kterou jsme museli dál zobchodovat, abychom měli na mzdy a další provoz. Každopádně jsme ale měli jasně daný směr podnikání a nemuseli se starat o vlastní prodejní kanály. Když tahle „výměnná práce“ s firmou Jitex skončila, bylo pak na nás, oslovit jednotlivé nové odběratele a začít s nimi pracovat napřímo. Nebylo to vůbec jednoduché a někdy byla tahle spolupráce i na hraně zneužívání tržní síly velkých a silných odběratelů, řetězců. Ale to občas přetrvává dodnes, čas od času to můžete vidět v mediích. Při vlastním odbytu nám pomohlo hlavně to, že jsme se odběratelům mohli představit jako skuteční výrobci, kteří do té doby jejich zboží opravdu vyráběli a oni ho prodávali pod jinou značkou. Celé tohle období bylo dost hektické, plné napětí a stresu. Neměli jsme ani vytvořený byznys plán a dodneška se divím, jak to celá naše rodina dokázala všechno zvládat.
Co pro vás bylo v tu chvíli nejtěžší?
V první řadě jsme měli 25 zaměstnanců. Byli to hlavně lidi z našeho okolí – známí, příbuzní, matky od dětí – a my potřebovali je i sebe uživit. V tomhle už poměrně vyšším byznysu s obchodními řetězci na scénu přicházejí i nejrůznější smlouvy, zalistovací tabulky a spousta další administrativy. To, co jsme nikdy dřív neřešili a ani řešit neuměli. Neměli jsme na tyhle procesy lidi ani potřebné znalosti a všechno se museli učit za pochodu. Vypořádat se se strachem, jestli jsme všechno dobře zkalkulovali, a nástrahami ze strany odběratelů v podobě různých poplatků, obratových bonusů, akčních bonusů, vratek neprodaného zboží a tak dále. Jsme rodinná firma – jádrem firmy je můj taťka, mamka a já, s tím, že každý máme na starost jiný segment. Já obchod, táta ekonomiku a máma výrobu. V tomhle rodinném kruhu jsme si pomáhali a metodou pokus omyl to udrželi a vykřesali. Společně jsme dokázali přežít všechny ty nástrahy, které se už sice v dnešní době pomalu začínají narovnávat, ale malý výrobce stejně vždycky zůstane jen „nějakým lokálním dodavatelem“. Naopak k velkým nadnárodním firmám nebo velkým řetězcům se nákupčí vždycky chovají jinak. Naštěstí se to ale trochu zlepšuje a snažíme se spolupracovat jen s řetězci, které mají aspoň trochu normální podmínky a seriózní nároky.
Kdy a proč jste se rozhodli zaměřit i na e-commerce?
Oťukáváme ji už od roku 2009. Chtěli jsme diverzifikací snížit rizika problémů. Když jste závislý na velkoobchodním řetězci, není to úplně dobré. Navíc jsme měli pocit, že nám utíká taková ta hlavní marže. Síť kamenných obchodů jsme zřizovat nechtěli, protože to vyjde na strašné peníze, a viděli jsme, že e-commerce jde nahoru. I proto jsme to považovali za dobrou cestu.
Jak vypadaly vaše e-commerce začátky?
Známý mi doporučil jednu firmu, od které jsme si koupili první e-shop. Dodali nám krabicové řešení. Tehdy jsme ještě ručně vypisovali účtenky i podací lístky. Byl to takový pravěk. Měli jsme dvě, tři objednávky denně a vůbec to nepokládali za důležité. V roce 2010 jsem se do toho obul víc. Začali jsme řešit fotky, skladové hospodářství a sbírali první zkušenosti na Skliku. Prostě jsem tušil, že potenciál tam je. Věděl jsem, že se v tom prostředí musím víc zorientovat, takže jsem to řešil s kamarády a známými. Radili mi, jak na SEO nebo parametrické filtrace. Došlo mi, že krabicové řešení pro mě není úplně optimální stejně jako název B.E.S. Petrovice. Marketingově je totiž hrozně těžce uchopitelný.
Proto jste vymyslel brand Povlečemevás.cz.
Přesně tak. Nápadů jsem měl samozřejmě víc, ale i po konzultaci s mediální agenturou jsme vybrali tento. Domluvil jsem se taky s dodavatelem krabicového řešení, který nám pak e-shop ještě víc přiohnul a na něm jsme fungovali. Nicméně marketing nebyl úplně optimální. Částečně jsme ho dělali my, částečně agentura. Chyběla tomu sladěnost. Takže jsme se na přelomu roku 2016 a 2017 začali poohlížet po jiném řešení. Přešli jsme k nové agentuře, která nám za poměrně dost peněz postavila nový e-shop na míru.
Můžete přiblížit, na kolik vás e-shop vyšel?
Bylo to v řádu statisíců korun, nic levného. Co se týká spolupráce s agenturou, domluvili jsme se na success fee, kdy nám měli dělat reklamu a být hodnocení procentuálně z tržeb. Na začátku to znělo jako skvělý plán, ale nakonec se bohužel neosvědčil.
Jakto?
Fungoval jen do té doby, než agentura zjistila, že na tom nevydělává. Chyběla jim znalost segmentu a vůbec problematiky bytového textilu, která je opravdu důležitá. Snažili jsme se s agenturou nějak dohodnout, vybudovat vztah, ale prostě to nevyšlo. Ve výsledku se to mezi námi pralo celý rok, kdy nám obraty e-shopu spadly z 35 na 20 milionů, což je poměrně velký propad. Cítili jsme, že to takhle nemůže fungovat. Tak jsme agenturu velmi slušně požádali, jestli bychom si některé věci nemohli řešit my. S tím, že bychom jim platili hosting a nějaké individuální úpravy, ale marketing a řízení procesů jsme si chtěli dělat sami. A tím se dostáváme k bouřlivému přechodu.
Asi se jim váš nápad moc nelíbil…
Nedohodli jsme se z nepochopitelných důvodů – agentura se nechtěla vzdát peněz, které jí z těch činností plynuly. Ale zároveň jim nechtěla dát víc. Byl to neslučitelný rozkol a vygradovalo to až situací, kdy nám nepovolili používat dál platformu, kterou jsme měli zaplacenou. Rozhádali jsme se a oni řekli, že nám to celé 1. února vypnou. Dali nám deset dní na to, abychom to nějak vyřešili.
Řešili jste to s právníkem?
Řešili. Byl to protiprávní krok, ale po zdravé úvaze právě s právníkem jsme zatlačili slzu, nemělo cenu se soudit. Takže jsme přemýšleli, co dál. Museli jsme vyřešit, jakou platformu zvolit. Od našich interních ajťáků jsem měl spoustu doporučení na velká e-shopová řešení na míru. Jenže by to hrozně dlouho trvalo a navíc jsem už nebyl ochotný dát za e-shop na míru další miliony, protože ono to ve finále po sečtení všech položek opravdu na miliony vyjde. Takže jsem se začal poohlížet po krabicovém řešení a udělal si rešerši různých poskytovatelů. I díky mým novým marketingovým poradcům a lidem, kteří nám zajišťují SEO, což jsou pánové Martin Matějka a Lukáš Pítra, jsem došel k tomu, že Shoptet je pro nás ideální řešení. Navíc víme, že na něm běží i větší firmy než jsme my. Založil jsem si testovací e-shop na 30 dní zdarma, abych si všechno vyzkoušel. A zjistil jsem, že to, co jsem se dlouho snažil napárovat na vlastní řešení, je tady hotové. I se základními dovednostmi jsem si bez problémů dokázal e-shop přiohnout a ještě díky panu Hrnčálovi, což je kodér, jsme dokázali během 24 hodin e-shop opravdu přeroubovat. Oba jsme tehdy pracovali nonstop. Přelili jsme produkty včetně fotek, zalistovacích karet, dopravců – prostě všechno. Přestože nám zatím na e-shopu chybí i základní věci pro nás jako je třeba dělení na motivy, barvy a rozměry, což je opravdu alfou a omegou, povedlo se nám během prvních dvou týdnů udělat nějakých tři sta objednávek, což není úplně málo. Navíc bez jakéhokoliv marketingu.
Jak dlouho vám trvalo e-shop takhle přemigrovat?
Fyzicky dvacet čtyři hodin práce a jinak všechno dohromady zhruba tři dny, takže jsme to stihli. Hodně nám pomohli pánové Pítra s Matějkou, propojili nás s lidmi, kteří jsou prověření a fungují. O to to bylo jednodušší. Najednou zjišťujeme, že to, čeho jsme se vždycky báli – což je krabicové řešení a freelancer – nám ve finále funguje úplně nejlíp. Začínám už být vůči agenturám trošku skeptický.
Každopádně je skvělé, že se vám to takhle povedlo. Je nepříjemné, když vás někdo takhle přitlačí ke zdi.
Možná právě to nás vyburcovalo k tomu, aby se to povedlo. Protože to bylo nevyhnutelné. Není to pro nás malý byznys. Dvacet až třicet milionů obratu ve firmě, která dělá celkově osmdesát milionů, je poměrně velká část koláče. Já jsem se vždycky krabicových řešení bál, ale zjistil jsem, že prošla obrovským vývojem. Hodně se to posunulo.
Jak se vám se Shoptetem pracuje? Přeci jen už v tomhle ohledu máte hodně zkušeností i s jinými systémy.
Než jsme přešli na Shoptet, měli jsme dva systémy administrace – na plnění položek a celkově ovládání e-shopu. U Shoptetu je vidět, že na něm pracuje spousta lidí. To, co jsme si vždycky všude museli vychytávat, už tady za nás někdo vymyslel. Všechno je krásně intuitivní a lidé, kteří u nás zajišťují právě plnění položek a agendu kolem e-commerce, se s tím naučili pracovat během dvou, tří dnů bez školení a jakýchkoliv problémů.
Když porovnáte byznys s velkoobchody a e-commerce, co vám přijde jednodušší?
U spolupráce s velkoobchodem je pro nás jednoduché to, že vyrobíme dva kamiony prostěradel a dodáme je na jedno místo. Tím se pro nás obchodní případ zavírá. U e-commerce je to složitější – logistika, ale i ten samotný výběr. Zatímco nákupčí obchodního řetězce nám řekne, co přesně chce, tady to musíme být my, kdo se buď podřídí nějakému módnímu trendu nebo se ho pokusí udávat. Pořád se učíme a přicházíme si na spoustu zajímavých údajů – hodnotu získaného zákazníka, jestli se vrací, proč se vrací, co ho baví, co ho nebaví. Sledujeme opakované nákupy, opakovaná storna a další věci. Začínáme řešit i UX, názory koncových zákazníků… Je to všechno hrozně zajímavé a o to víc mě mrzí, že to neřešila už ta profesionální agentura, která byla strašně drahá a vystupovala jako špička v oboru. Přitom je to strašně jednoduché a v e-commerce je to opravdu potřeba.
Napsat komentář