Práce kodérky ji nenaplňovala, tak se vrátila ke kreslení a otevřela ilustrované papírnictví

()

„Na podnikání je nejlepší, že dělám, co mě baví. Beru to jako neuvěřitelné štěstí. Od základů jsem si to vymyslela, dala dohromady, zprodukovala to a poslala do světa. A je pro mě úžasné vidět, že se to lidem líbí,“ říká výtvarnice Markéta Jinochová, která před pěti lety vytvořila značku By Myyna.

Markéta Jinochová po maturitě vystřídala spoustu profesí od prodavačky rybiček a recepční přes krupiérku v casinu až po grafičku/ kodérku. Vysněnou práci, která by ji naplňovala, ale ne a ne najít. A tak si ji vytvořila sama. Před 5 lety otevřela ilustrované papírnictví By Myyna a konečně dělá to, co ji baví. Víc už v našem rozhovoru.

Původně jste se živila jako grafička a kodérka, zrovna moc vás to ale nebavilo. Byla to jedna z hlavních motivací, proč jste se rozhodla jít svou vlastní cestou?
Rozhodně. Kódovala jsem za časů Exploreru 5 a to bylo strašné peklo. Vážně mě to nebavilo. Pracovala jsem tehdy v manželově firmě a on mi dopřál ten luxus, abych si rozmyslela, co chci vlastně dělat. Dal mi klid. Zkusila jsem se tedy ještě naposledy dostat na vejšku. Ani nevím proč, ale pořád jsem měla pocit, že musím mít vysokoškolské vzdělání. Na talentové zkoušky jsem se připravovala několik měsíců. Sice jsem pak stejně neuspěla, ale dostala jsem se díky tomu zase do formy, co se týče malování, a pak už jsem s tím nepřestala.

Takže za to, že dnes máte fungující e-shop, v podstatě můžou i neúspěšné zkoušky na vejšku.
Je to tak. Po zkouškách jsem si řekla, že zkusím něco namalovat a dostat to mezi lidi. Důležitý pro mě byl i rozhovor s profesorem z talentovek. Všem neúspěšným vysvětlil, proč je nepřijali. Mně tenkrát řekl: “Nevzdávejte to, něco ve vás vidím, ale vy se prostě bojíte. Nesmíte se bát.” Takže jsem se do toho trošku opřela, přestala se bát a pak se to začalo všechno nabalovat. Taky jsem zase přestala malovat rukou a vrátila se k tomu, v čem jsem se cítila jistější, digitální grafice. Tu jsem dělala zhruba 2 roky. Pak jsem si na Etsy koupila akvarel od Michelle Morin a řekla si, že chci umět kreslit jako tahle ženská.

Prodávat jste začala na Fleru.
Ano. A protože jsem potřebovala recenze, donutila jsem všechny členy rodiny, aby nakoupili. Samozřejmě každý zvlášť, aby mohli udělat recenzi. Ale když přišel zhruba po 4 měsících první nákup od někoho, koho jsem neznala, tak to bylo neuvěřitelný. Byla to obrovská euforie.

Jak jste to měla s naceňováním? Obecně se říká, že na Fleru spousta lidí prodává za směšné ceny.
Je to pravda a já tehdy nebyla výjimkou. Neměla jsem zkušenosti a vůbec nevěděla, jak to mám nacenit… Neměla jsem k tomu vůbec žádné informace.

Když už jste pak naceňovala zboží v e-shopu, bylo to jinak?
Rozhodně. To už jsem nad tím přemýšlela konstruktivně a zahrnula do ceny všechny náklady. Přeci jen jsem se tomu věnovala už 3 roky a něco jsem si o tom načetla. Tehdy už jsem věděla, že si ceny nesmím cucat z prstu, ale musím si je vypočítat.

Jediný, kdo kritizuje moje ceny, je moje mamka

Jak lidé na tyhle vyšší ceny reagovali?
Je to zvláštní, ale já mám asi strašné štěstí. Všechno proběhlo v poklidu, žádné hejtování. Jediný, kdo kritizuje moje ceny, je moje mamka. Ale trochu chápu i proč. Nikdy se mě vlastně nezeptala, co je v ceně zahrnuté. Vždycky jen řekne, že je to strašně drahé. A nechápe, jak to někdo může kupovat. (smích)

Co pro vás bylo v začátcích nejtěžší?
Rozhodně shánění dodavatelů, kteří to budou ochotni dělat v malém nákladu.

Měla jste strach, jestli budou lidi vaše produkty chtít?
Měla. Obávala jsem se, že se lidem moje věci nebudou líbit a že se snažím úplně marně. Že vlastně dělám něco, co je úplně mimo. Ale měla jsem velké štěstí, že jsem nemusela mít existenční strach. To je ještě o dost horší. Když si říkáte, že pokud váš e-shop nebude vydělávat, nebudete mít na nájem. Podpora od manžela pro mě byla zásadní.

Jak dlouho trvalo období strachu?
Zhruba rok, než se rozjely prodeje na Fleru.

Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste si řekla, že Fler už vám nestačí a uděláte si e-shop?
Vzpomínám. Ale chvíli jely souběžně, protože jsem se toho přechodu samozřejmě trochu obávala. Na Fleru už jsem byla zavedená, fungovala jsem tam tři roky a lidi nakupovali hodně. Od roku 2013 do roku 2017 jsem prodala několik tisíc produktů. Minulý rok před Vánocemi už to ale nešlo. Neměla jsem kapacitu na to hlídat si sklad na Fleru a ještě v e-shopu, takže jsem Fler stopla úplně a nechala jen e-shop. Stopla jsem vlastně všechny přidružené platformy, na kterých jsem prodávala, včetně slovenského Sashe nebo amerického Etsy. Nechala jsem si jen Shoptet.

Jak dlouho vám trvalo, než se e-shop rozjel? Přeci jen už jste kolem sebe měla komunitu, což je hodně velká výhoda.
To ano. S e-shopem jsem přišla ve chvíli, kdy jsem měla několik tisíc fanoušků na Facebooku a hodně lidí četlo můj blog. Takže samotný start e-shopu už pro mě byl celkem jednoduchý.

A jak dlouho vám trvalo e-shop postavit?
Čtrnáct dní, to si pamatuju úplně přesně. Dělala jsem na tom intenzivně a užívala si to. Mě sice nebavilo dělat webový design pod firmou, ale tahle práce mě baví strašně. Je to kreativní a zábavné.

Jste ráda sama sobě šéfem?
Jsem. Já vůbec nejsem týmový hráč a vždycky jsem na to narážela. Jednu dobu jsem dělala marketing ve Student Agency. Pracovali jsme tam v malé kanceláři, kde se tísnilo dost lidí a já z toho byla úplně nešťastná. Poslouchat příkazy a dodržovat nějaká pravidla, to byl pro mě vždycky problém.

Samošéfování má ale taky své nevýhody.
To určitě. U mě hlavně ten, že neumím nepracovat, takže pracuju na úkor jiných věcí. Třeba když jsem se učila s Photoshopem a Adobe Illustratorem, dva měsíce v kuse jsem skoro nevylezla z bytu. Ani nevím, jaké tehdy bylo počasí. Prostě jsem pořád seděla u počítače.

Váš manžel to bral v pohodě?
Můj manžel je programátor, takže to chápal. Taky dělá sám na sebe. Jakmile dokončil střední školu, založil si vlastní firmu. A pořád ji vede. O to víc mě podporoval. Je to můj velký vzor, protože je neskutečný dříč a je opravdu šikovný.

Který produkt se u vás nejvíc prodává?
Záleží na období. Teď byla obrovská vlna pexes, na jaře zase jely milníkové kartičky pro maminky. A teď je období balícího papíru, jako vždycky před Vánoci.

Jaký produkt je vaše srdcovka?
Já vlastně ani nevím. Asi právě balící papíry, protože mi dalo strašnou práci sehnat dodavatele, který je udělá krásné, v malonákladu a velkém formátu A1. Byl to několikaletý proces. Zatím jsem bohužel nenašla nikoho, kdo by mi je udělal v rolích. To bych musela objednat několik kilometrů a to prostě nejde. Velkou radost mám i ze sešitů, které jsme nechávala dělat na jaře. Jsou sešívané nití, která jim dodává šmrnc. Na ně jsem hodně pyšná.

Netajíte se tím, že je pro vás e-shop osobní záležitost. Vaše vazby se zákazníky asi budou dost silné.
Určitě. Hodně se mi vracejí a tím, že to všechno pořád dělám sama, už si pamatuju jejich jména. Znám je z mailů, kde dolaďujeme objednávky, a taky z Facebooku. Když pak dorazí na nějakou akci, kde prodávám, a přijdou za mnou, mám velkou radost, že je poznám osobně. Péče o zákazníka je pro mě hrozně důležitá.

Stali se z některých zákazníků vaši přátelé?
Nevím, jestli je možné postavit pevnější vazbu online, přes e-shop. Ale je pravda, že několik zákaznic se stalo mými kamarádkami. Řešily jsme objednávky, napsaly si pár mailů, pak se viděly a s někým jsem si sedla natolik, že se stýkáme dodneška. Takže jsem si vlastně odpověděla – ano, to je možné. (smích) Mám taky jednu věrnou zákaznici z Vinohrad, které je přes osmdesát. Obdivuju, jak ve svém věku zvládá Facebook, nakoupí si v e-shopu… Je úžasná.

Pořád denně pracujete 14 hodin?
Teď už naštěstí ne. Ale měla jsem takové hodně intenzivní období. Co si budeme povídat, ani teď to není osmihodinovka, ale pracuju zhruba 10 hodin denně. Samozřejmě si někdy s mužem nadáváme, že bychom si měli dát třeba v 18 hodin padla, už se nepodívat na e-mail a nic nevyřizovat. Ale to prostě nejde.

Vaším snem je otevřít si kamenné papírnictví v Praze.
Je. Ale nebylo by to jen o mých produktech, chtěla bych sdružit víc výtvarníků. Pomáhat i těm, kteří začínaj, stejně jako jsem kdysi začínala já. Sama si vzpomínám, jak to bylo těžké, a jak jsem se z toho kruhu musela vymotat. Nemůžete si dovolit dělat výrobků moc, tím pádem máte problém s prodejem, protože jsou dražší. Skvělým příkladem obchodu sdružujícím výtvarníky z celého světa je Paperchase v Londýně. Maj tam nádherné věci.

Shoptet jsem si vybrala kvůli pozitivní šuškandě

Proč jste si vybrala Shoptet?
Pozitivní šuškanda. Hodně lidí Shoptet chválilo a na to já dám, protože to je podle mě nejlepší reklama.

Jak se vám s Shoptetem dělá?
Skvěle. Ten systém je intuitivní a úžasný je i Helpdesk. Rychlý a příjemný. Plus si samozřejmě užívám komunitu na Facebooku. Dnes jsem viděla pana Uďana a řekla si: On fakt existuje! (smích) A hrozně lituju toho, že jsem si s ním neudělala selfíčko. S legendárním panem Uďanem.

Co vás na podnikání a e-shopu nejvíc naplňuje?
Hlavně to, že dělám, co mě baví. Beru to jako neuvěřitelné štěstí. Od základů jsem si to vymyslela, dala dohromady, zprodukovala to a poslala do světa. A je pro mě úžasné vidět, že se to lidem líbí.

Přečtěte si 2. díl rozhovoru, ve kterém probíráme náročné hledání dodavatelů, výhody i nevýhody samošéfování, důležitost sociálních sítí nebo rozesílání objednávek.

Jak se vám článek líbí?

Pro hodnocení klikněte na hvězdičku

Průměrné hodnocení / 5. Počet hodnocení:

Zatím žádné hodnocení. Buďte první!

Navigace pro příspěvek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním zprávy souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů