Pohádky o třech bratrech nepíše jenom Zdeněk Svěrák. Jedna taková se právě rodí v Hodoníně. Je o jednovaječných dvojčatech Honzovi a Dominikovi, kteří tu před dvěma lety založili značku Wuders, pod kterou dnes už i spolu se svým o 2 roky starším bratrem Vaškem vyrábějí industriální nábytek.
Bratři Herkovi využili toho, že jsou z velké rodiny a měli větší volnost. „Rodiče nám nic nezakazovali. O to víc jsme jim chtěli dokázat, že na to máme,“ říká Dominik. A dělají pro to maximum. Zatímco jejich vrstevníci po večerech obrážejí jednu party za druhou, oni dřepí v dílně. Pracují kolem 12 hodin denně. „Ale vůbec nám to nevadí. Hlavní je, že nás to nabíjí,“ dodává Honza.
Jak sháněli peníze na rozjezd, proč je pro ně těžké loučit se s vyrobeným nábytkem a co je vnitřně žene dělat věci co nejlíp? Nejen to se dozvíte v našem rozhovoru. A mrkněte i na 2. část rozhovoru, ve které řešíme budování důvěryhodnosti e-shopu, změnu byznys plánu, jednání se zákazníky nebo marketing.
Kdy jste zakládali firmu Wuders?
Honza: Prvotní nápad přišel už v září 2016, ale e-shop jsme spouštěli v červnu 2017.
Co bylo na začátku nejtěžší?
Dominik: Určitě ten strach a nejistota, jestli to vyjde. Jestli nezklameme sami sebe, rodinu a kamarády, na kterých to taky dost stálo. Podpora od nejbližších pro nás byla moc důležitá.
Honza: To stoprocentně. Hodně těžká byla hlavně první fáze, kdy jsme dostali nápad a potřebovali sehnat finance, abychom to mohli rozjet. To nám zabralo hodně času a práce. Ono je taky něco jiného, když se e-shopu můžete věnovat naplno, nebo až večer, když dorazíte z práce domů. Ten čas je pak dost omezený. Ale hodně jsme využívali víkendů a volna.
Bratři Herkovi – zleva Dominik, Honza a Vašek.
Co se dělo ve chvíli, kdy jste sehnali peníze?
Honza: Prostě jsme to riskli, pronajali si prostor, vyrobili první produkty a pak rozjeli e-shop. Ten jsme připravovali zhruba 2 měsíce. V červnu jsme ho spustili a v srpnu už měli první objednávky. Od té doby jsme se nezastavili. V mezičase jsme ale ještě řešili změnu prostor.
Vašek: Původně jsme byli v opuštěné sodovkárně na 85 metrech čtverečních, jenže to tam skončilo. Celá budova se prodala. My ale stejně potřebovali do většího, teď máme pronájem 250 metrů čtverečních, což nám umožnilo zrychlit a zvětšit kapacity – jak výrobní, tak skladové. A navíc už máme kanceláře, takže můžeme pracovat čistě ve firmě a ne to pak dotahovat doma.
Jde o váš první projekt?
Honza: Pravdou je, že jsme něco zkoušeli už dřív, ale ztroskotalo to. Ani radši nechci říkat co. (smích) Ale je mezi tím velký rozdíl. Protože tady věříme našemu produktu. U předchozích projektů jsme jen chtěli vydělat peníze, ale žádný vztah k produktu jsme neměli.
Vašek: Podle mě je zrovna tohle to nejdůležitější – najít produkt, který má člověk rád a může se za něj postavit.
Dominik: Přesně tak. Navíc, aby byl člověk schopný pracovat třeba 16 hodin denně, tak ho to musí opravdu bavit.
Říkali jste, že bylo těžké sehnat finance. Kolik jste do toho museli vložit, aby se firma Wuders rozjela?
Honza: Dohromady to bylo kolem 600 tisíc.
Dominik: Na začátku jsme všechno hrnuli z vlastních investic. Ale ani když nám ještě půjčil kamarád, nestačilo to a museli jsme sáhnout po úvěru.
Honza: I teď jsme prakticky všichni bez výplaty, bereme si jen minimum na poplacení základních věcí. Jinak dáváme všechny vydělané peníze zpátky do Wuders. Já dělám ještě věci bokem, obětuju svůj čas a peníze, aby se firma posouvala dál. Je pro mě hrozně důležité, že vidím hodnotu projektu a věřím, že bude jednou někde úplně jinde. Každopádně se postupně učíme, kam peníze směřovat, což jsme na začátku úplně nevěděli. Každou korunu se snažíme využít co nejlíp.
Jak se na váš nápad tvářil váš táta, který je stejně jako vy vyučený zámečník?
Vašek: On je zastánce dobře odvedené práce a kvality. Ale co se týká podnikání, vždycky dával přednost zaměstnání. Vidí v tom větší jistotu. Nikdy se nechoval moc riskantně a ani nemohl, když měl na krku 7 dětí.
Honza: Když jsme mu řekli, co chystáme, viděl to jako krok do nejistoty, ale nebránil nám v tom. Vždycky nás nechá, ať si uděláme své a pak se v tom holt kdyžtak vymácháme.
Dominik: Tím, že jsme byli z velké rodiny, měli jsme větší volnost. Rodiče nám nic nezakazovali. O to víc jsme jim chtěli dokázat, že na to máme.
Jak na vaše kroky pohlížejí dnes, po roce od spuštění e-shopu?
Vašek: Jsou rádi.
Honza: Všude o tom říkají, i když před námi jsou zticha.
Dominik: Kolikrát je u nás nějaká návštěva a my zaslechneme, jak nás chválí. Ale třeba taťka nás nikdy úplně nepochválil a my tři jsme se shodli na tom, že právě to nás vnitřně žene dál a nutí nás to dělat věci co nejlíp. Co ale táta vždycky ocení, to je precizně odvedená práce – a to je základ toho, co ve Wuders děláme.
Vašek: Náš táta nám hrozně moc pomohl na začátku. S bráchama jsme si původně všechno chtěli dělat sami. Sprejovat to a barvit ručně kompresorem, jak jsme byli zvyklí, když jsme dělali v kovárně. Ale taťka nám poradil, ať to dáváme na komaxit, který jsme sice znali, ale nevěděli o něm spoustu věcí. Ušetřil nám tak hodně práce.
Honza: A nejen s tímhle. Všichni tři máme vystudovanou úplně stejnou školu – strojního mechanika, což je práce se železem, svařování a tak. Dřevo nám ze začátku bylo cizí. Ale taťka vždycky říkal, že když umíme se železem, tak umíme i se dřevem. A měl pravdu.
To, že jste začínali takhle mladí má své výhody a nevýhody. Nemáte ještě takové závazky, ale zároveň nemáte tolik času na zábavu, což by spoustě kluků vašeho věku vadilo.
Dominik: Tohle nás netrápí. Kamarádi většinou čekají, až v dílně skončíme, a až pak jedeme na party.
Honza: Máme toho sice hodně, ale s kamarády se stýkáme. Jen mnohdy nechodíme spát o půlnoci, ale až nad ránem. A zase brzy vstáváme. Pracujeme tak 12 hodin denně, aby se to dalo stíhat. Ale vůbec nám to nevadí. Hlavní je, že nás to nabíjí.
Vzpomínáte na svůj první prodaný produkt?
Dominik: Vzpomínáme, bylo to do Uherského Hradiště. Navíc šlo o zákazníka, který byl opravdu náročný, takže jsme se na tom hodně naučili. Každý náročný zákazník nás posune dopředu. Ve chvíli, když řešíte složité požadavky, vás to sice může i trošku štvát, ale zároveň víte, že se takový problém může někdy objevit znovu a vy už budete vědět, jak se mu vyhnout.
Vašek: Jinak úplně první produkt, který jsme s bráchou dělali doma, byl konferenční stolek. Nechali jsme si ho ve firmě a každý den kolem něj chodíme.
Dominik: Byl pro nás hodně důležitý. Ze začátku jsem se naší firmě hodně věnoval hlavně já a chtěl jsem, aby se bráchové víc zapojovali. Tou nejjednodušší věcí vždycky bylo něco vyrobit a ukázat jim to, takže jsem to tak zkusil i tentokrát. Navíc jsem udělal fotky, založil e-shop na Shoptetu a nahrál je tam, aby viděli, že to zvládneme. Chytli se toho a pak už jsme jen valili a předháněli se navzájem.
Na webu jste psali, že je někdy těžké se s produkty rozloučit. Se kterým to bylo nejtěžší?
Dominik: Pro mě to určitě byla hned první zakázka, ta byla fakt hezká.
Vašek: My jsme se s designem industriálního nábytkem hodně sžili. Dost se nám líbí, máme chuť vyrábět si něco i pro sebe. Brácha tuhle navrhnul úžasný noční stolek, taky jsem si ho chtěl udělat, ale není čas.
Od koho máte první feedback na své produkty?
Dominik: Celkově si myslím, že se člověk nesmí bát zeptat rodiny a kamarádů. Je lepší si otestovat věci na nich než na zákazníkovi. I když rodina je hodně těžký zákazník.
Jak jste řešili naceňování produktů?
Honza: Tak zrovna s tím jsme se u rodiny nechytli. Všichni nám řekli, že jim to přijde až moc drahé. Ostatním lidem to ale přišlo v pořádku. Snažíme se sledovat reakce zákazníků, například i to, jak dlouho jsou na našem webu, jestli funguje prodej… A pokud ne, hledáme chybu. Ale ne vždycky je to vysoká cena. Spíš je potřeba se zamyslet nad tím, jestli není u produktu špatný text, málo informací a tak dále. Na to jsme se teď zaměřili a výsledkem je, že nám to funguje daleko líp, aniž bychom snižovali cenu.
Proč jste si vybrali Shoptet?
Honza: Známe ho zhruba tři roky. Je to levné, rychlé a spolehlivé řešení, které má spoustu funkcí.
Dominik: Taky se nám líbí, jak pořád pracujete na systému a vyvíjíte ho. Každý měsíc jsou venku různá vylepšení.
Vašek: A navíc máte skvělou podporu, to je podle mě nejlepší věc.
Honza: To rozhodně. Párkrát jsem sice o něco psal a nepochodil jsem. Ale chápu, že každý e-shop je jiný a potřebuje něco jiného. Jsou e-shopy o 5 000 produktech, kde hraje zásadní roli přehlednost, a na druhé straně e-shopy s pár produkty a důrazem na jednoduchost a design. Takže prostě není možné vyhovět všem.
Dominik: Mně se hodně líbí i ta vaše komunita na Facebooku, Shoptet poradna. Je super, že tam můžete položit jakýkoliv dotaz a během krátké chvíle vám někdo odepíše.
Jaká je vaše cílovka?
Vašek: Nejvíc jsou to ženy mezi 30 a 40 lety.
Honza: Je to tak, často objednávají ženy, ale většinou to platí muži. (smích)
Dominik: Kolikrát nám přijde poptávka, ale nabídka se ještě schvaluje u manžela. Už se nám dokonce stalo, že jeden musel prodat motorku.
Honza: Hned od začátku jsme se zaměřili na skupinu lidí, pro které je důležitá kvalita a nemají pak problém s vyšší cenou. Protože za kvalitu se prostě musí zaplatit. Kdybychom byli pod cenou, už by bylo něco podezřelého. IKEA je levná a každý ví, že jde o dřevotřísku a levnou výrobu. Právě proto jsme si řekli, že uděláme opak – ještě navíc v industriálním stylu, který tu není úplně známý, ale zároveň ani úplně cizí.
Vašek: Je potřeba si uvědomit, že díky té kvalitě jde o produkty pro několik generací. Náš nábytek někdo klidně může využívat dvě stě let. Je vyrobený tak, že s přibývajícím časem nabývá na kráse a na hodnotě.
Honza: Přesně tak. Stejně jako dřív, kdy se vyráběl ručně řezaný nábytek. Teď je třeba sto let starý, repasuje se a má obrovskou hodnotu.
Napsat komentář