Girls Without Clothes: Když do krámu přijde někdo, kdo se chová jako idiot, nic mu neprodám

Když přijdu do firmy a vidím, že ti lidi jsou zároveň kamarádi, rodina, v ten moment je to pro mě lovebrand, říká fotograf Martin Feix. Jeden lovebrand už se mu povedlo vybudovat. Jde o značku oblečení Girls Without Clothes, která se do toho stejně jako její zakladatel nebojí jít po hlavě.

Martin Feix (Girls Without Clothes)

Girls Without Clothes založil Martin Feix v roce 2013. Peníze na start podnikání mu půjčili prarodiče. Sám všechny své úspory utratil za motorku, na které měl vážnou nehodu. Motorka skončila na padrť a on v nemocnici s několikanásobnými zlomeninami dolních končetin. Léčil se čtyři roky.

První tři roky dělal v Girls Without Clothes všechno sám. Od administrativy přes sociální sítě až po psaní textů. Překážkou pro něj nebylo ani to, že z češtiny odmaturoval až napotřetí. Dnes už má v týmu svého copywritera a dalších zhruba 10 lidí. Stejně tak má k dispozici šicí dílnu s osmi švadlenami, která z 99 % šije jen věci pro jeho značku.

Vztahy ve firmě jsou stejně tak důležité jako vztahy se zákazníky

Vztahy ve firmě jsou pro Martina Feixe stejně tak důležité jako vztahy se zákazníky. Svým lidem maximálně věří: „Za těch pět let, co značku mám, je nekontroluju. Mohli by mě okrádat o desítky tisíc a já bych si toho ani nevšiml. V tomhle jsem až naivní, ale jsou věci, které v životě nechci řešit. Karma takové lidi stejně časem semele sama.“

Martin Feix je stejný jako jeho značka – rád provokuje, nebojí se riskovat a pro ostřejší slovo nejde daleko. I proto je tenhle rozhovor trochu volnější. Dozvíte se v něm například to, jak se buduje lovebrand, jak důležité jsou dnes sociální sítě a jak zařídit, aby byli lidi v práci spokojení.

Modelky Girls Without Clothes

Pro každý e-shop jsou důležitá čísla a analýzy. Jak si rozumíte s excelovými tabulkami?
Dobře. To, že jsem excelové tabulky a analýzu dat dělal úplně od začátku, je podle mě jeden z hlavních důvodů, proč jsme uspěli. Je spousta designérů, kteří mají strašně pěkné produkty, jenže si nedělaj žádné statistiky a nejsou schopni se posouvat dál. Pro spoustu lidí je Excel sprosté slovo, kór pro umělce. Ale bez něj to jde těžko.

Na začátku roku jste odjel sám na šest týdnů do Thajska, Kambodži a Vietnamu. Neměl jste obavy, jak to bez vás bude fungovat?
Bylo to zásadní rozhodnutí v chodu firmy. Na šest týdnů zmizet a nechat všechnu práci na mém týmu. Ale ti lidi mě přesvědčili a utvrdili v tom, že když jim nebudu stát za zadkem a nebudu je kontrolovat, tak tu práci zvládnou. Sice ji udělají jinak, než já, ale to neznamená, že ji udělají špatně. Předat svou práci dál je zásadní krok v růstu firmy. I když jedna chyba se stala, když vyrobili trička s tiskovou vadou, v textu vynechali jedno písmeno.

Jak jste to s nimi vyřešil?
Chtěl jsem dát návrhářce, která to měla na starost, drobnou pokutu 1 000 Kč, ale byla dost naštvaná a ohradila se. Mně to pak v hlavě přeplo a došlo mi, jakej jsem idiot. Že si užívám šest týdnů na dovolené, vrátím se a zdrbu ji, že je něco špatně. Pokutu jsem ji nakonec nedal, naopak dostala odměnu za to, že to zvládla.

Asie mě naučila, že musím dát lidem volnou ruku

Pořád děláte deset až dvanáct hodin denně?
Ne. Od té, co jsem se vrátil z dovolené v Asii, už jsem na to pracovní tempo nenajel. Teď dělám od pondělí do neděle čtyři, pět hodin denně. To číslo ale teď před Vánoci roste. Snažím se nezabřednout do workoholismu, kdy děláte 7 dní v týdnu 12 hodin denně. Nějakou dobu jsem to tak měl, ale stačilo. Asie mě naučila, že musím dát lidem volnou ruku. A taky se postarat o to, aby byli v práci spokojení.

Co je podle vás nejdůležitější pro to, aby byli lidé v práci spokojení?
Samozřejmě musejí být dobře finančně ohodnocení, potřebují nějakou svobodu a taky potřebují vědět, že na jejich názoru záleží. Musí mít dobré vztahy mezi sebou i se mnou. Musejí mít pocit, že firmu budujeme společně, ne že ji budují pro mě. Vezměte si, kolik šéfů si vozí zadek v Audi A8 a dávají svým zaměstnancům minimální mzdu. Musíte zmenšit ty rozdíly, to je podle mě cesta k úspěchu. Tomu říkám zdravý firemní organismus. Firma je v tomhle jako lidské tělo. Když budete chodit do posilovny, cvičit jen vrchní část těla a kouřit dvě krabičky cigaret denně, taky to nebude fungovat.

Vybudovat brand není jen tak a vybudovat lovebrand, to už je sakra fuška. Proč myslíte, že se to povedlo zrovna vám?
Podle mě asi musíte být silná osobnost. Ne, že bych to chtěl o sobě říkat, ale často to slýchám od ostatních. Takže sice jsem možná kretén, ale něco ve mně je. (smích) Jinak je to samozřejmě hodně o vztahu se zákazníkem a ten u nás začal být dobrý až ve chvíli, kdy jsem ho přestal dělat já. Když mě někdo naštval, tak jsem ho poslal do hajzlu, přestože jsem věděl, že to nemám dělat. Takže jsem si najal lidi, kteří to dělají za mě a řekl jim, co dělat a co nedělat.

A od té doby to funguje.
Přesně tak. Stačilo jim předat tu filozofii, která mi přijde správná, i když ji já sám neumím dodržovat. Jsem ten typ člověka, který když mi do krámu přijde někdo, kdo se chová jako idiot, dám mu to najevo a nic mu neprodám. Mně se málo co dotkne osobně, takže občas napíšu příliš surovej mail a lidi nepochopí, že to nemyslím nijak zle.

Myslíte, že může tohle ostřejší chování lovebrandu pomoct?
Určitě pomohl názor – že nějaký mám a nebojím se ho říct. Pak to podle mě hodně bylo o tom zákaznickém servisu. To, jak se stavíme k reklamacím, vratkám a podobným věcem. My neřešíme, jestli člověk nakoupil dneska nebo před měsícem – pokud je ta věc v pohodě a primárně – pokud je v pohodě ten člověk, tak to s ním vyřešíme.

Založte si nezávazně vlastní testovací e-shop na Shoptetu

Nevyplňujte toto pole:

Většina firem prodává a je jim úplně jedno, komu. Ale u vás mám pocit, že dost řešíte, co je zákazník zač.
Máme víc druhů zákazníků. První jsou ti, kteří jsou s námi od začátku, naši značku znají a vědí, co od nás můžou čekat. Ale taky se setkáváme s těmi, kteří tak úplně nevědí. Vzpomínám si, že jsme jednou udělali botu, poslali jsme zákazníkovi špatný produkt. Volal nám a já to vzal se slovy: Ahoj, tady Martin. Hned jsem dostal neadekvátní čočku, že mu tykám. Byl to nějaký vysoce vystudovaný člověk a ještě navíc podrážděný z té naší chyby. Já se v ten moment omluvil, ale když jsem pak o tom přemýšlel, říkal jsem si – jak si může někdo koupit produkt od značky, která ve všech statusech tyká, mluví sprostě, má zkrátka takovouhle image, a pak se takhle ohradit. Takže máme i takovéhle zákazníky, ale narovinu – já je skutečně nepotřebuju. Mně na tom jejich triku nezáleží. Naopak budu radši, když ho tihle lidé mít nebudou. Oni pak nějakým způsobem ve svém okruhu prezentují jméno značky a já bych byl upřímně radši, kdyby to nedělali.

Modelka Girls Without Clothes

Jaké jsou vaše lovebrandy?
Asi nedokážu být konkrétní. Musí mě zaujmout vizuální image. Ale obecně mi jde o vztahy – vztahy se zákazníky a zároveň vztahy, které mají mezi sebou ti lidi. Když přijdu do firmy a vidím, že ti lidi jsou zároveň kamarádi, rodina, v ten moment je to pro mě lovebrand.

Nekontroluju lidi ve své firmě

Jako je to ve vaší firmě.
Ano. S tím, že tam samozřejmě musí být vzájemný respekt. Ale pokud lidem vytvoříte takovou pracovní pozici, která jim bude sedět a postaráte se o to, aby se jim pracovalo dobře a byli šťastní, tak šťastní budou. Budou tu svou práci dělat dobře a nebudou vás chtít natáhnout. Za těch pět let, co značku mám, nekontroluju lidi ve své firmě. Mohli by mě okrádat o desítky tisíc a já bych si toho ani nevšiml. V tomhle jsem až naivní, ale jsou věci, které v životě nechci řešit. Karma takové lidi stejně časem semele sama.

Ono je to i o výběru správných lidí.
To je otázka. Jestli jde o výběr správných lidí, nebo jestli jsem schopný i špatné lidi naučit, aby špatní nebyli. Protože jim přenastavím filozofii. Kamarádi mých rodičů, co měli hospodu, říkali, že najít dobrého barmana je problém. Všichni si nosí vlastní pití, rozlévají podpultové panáky a podobně. Jenže ti majitelé si jezdili v audinách a dávali barmanům často minimální mzdy. V tu chvíli se nemůžou divit, že se barman chová takhle. To, že má zaměstnanec minimální mzdu, je rozhodnutí majitele. Nejde o finanční situaci hospody. Protože té se očividně daří dobře, pokud má majitel barák za 10 milionů. V tom je podle mě ten problém.

Shoptet je po stránce funkčnosti a lokalizace na český trh zdaleka nejlepší. Doporučuju ho, kudy chodím.

Proč jste si pro svůj e-shop vybral Shoptet?
Doporučil mi ho známý. Začínal jsem s WordPressem, který byl hezký vizuálně, ale po stránce funkčnosti tragédie. Jakákoliv aktualizace to úplně rozkopala. Ve výsledku jsem za nastavení mému spolužákovi z gymplu zaplatil to, co mě Shoptet stojí za 2 roky pronájmu. Pak jsem přešel na Shopify. Bylo krásné, fungovalo dobře, ale taky bylo extrémně drahé, protože si berou procenta z prodejů. A další důležitá věc je, že nebylo uzpůsobené pro český trh. Takže jsme přešli na Shoptet, který designově co se týká šablon sice trochu pokulhává, ale po stránce funkčnosti a lokalizace na český trh je zdaleka nejlepší. Doporučuju ho, kudy chodím, už jsem vám přitáhl několik dalších e-shopů.

Girls Without Clothes - vyrobeno v ČR

Jak se vám osvědčily placené reklamy na Facebooku a Instagramu?
Hodně. I když tedy bojujeme s tím, že náš příspěvek často obsahuje až moc nahé kůže, takže nám ho nepovolí. A to se nebavíme o nahatých fotkách, ale o plavkách. Jenže i plavky můžou být problém. Jak na Facebooku, tak na Instagramu, což jsou naše jediné platformy, kde se prezentujeme. Takže nám povolí jenom něco a někdy. I tak máme velkou úspěšnost a finanční návratnost. Ale musím říct, že jsem měl z té reklamy až trochu strach.

Proč?
Věděl jsem, že nás reklama na Facebooku dostane do povědomí široké veřejnosti. Do té doby lidi museli něco udělat, aby se k nám dostali. Museli přijít na nějaký festival nebo jim naši značku někdo doporučil. Ale mé obavy byly naštěstí zbytečné.

Je i tohle důvod, proč jste s placenou reklamou začali až tak pozdě, po 4 letech od rozjezdu firmy?
Částečně, ale hlavně to bylo kvůli rychlosti výroby. Čím dál víc věcí šijeme v naší dílně a zvednout výrobu na dvojnásobek pro nás znamená koupit dvakrát tolik strojů a najmout dvakrát tolik švadlen… Na reklamu nebyl prostor, protože bychom propagovali něco, co v tu chvíli neumíme vyrobit. Přesně tohle jsou věci, které potřebují správné načasování. Stejně jako například s kamenným obchodem. Ten nápad jsem měl už 5 let zpátky, ale čekal jsem, až přijde ta správná doba a já si řeknu: Jo, teď je to aktuální.

Martin Feix (Girls Without Clothes)

Odkud vám chodí víc objednávek – z Facebooku nebo Instagramu?
Na Facebooku nám funguje placená reklama a Instagram je zase mnohem víc organický. Když zveřejním stejnou fotku, tak na Instagramu klidně nasbírá 1500 lajků a na Facebooku 30. A to i přesto, že co do počtu je fanouškovská základna podobná.

Dokážete si představit, jak byste rozjížděl váš brand bez sociálních sítí?
Ne. Žijeme v době, kdy to bez sociálních sítí prostě nejde. Kdybychom žili v době, kdy by sociální sítě neexistovaly, možná bych si našel jinou cestu. On ten virtuální svět funguje stejně jako ten skutečný.

To ano, ale skutečný se hůř analyzuje.
To určitě, ale principy jsou stejné. Stejně jako se snažíte, aby byl přehledný váš e-shop a aby byl pro lidi intuitivní, musí fungovat i kamenná prodejna. Stejné je to v reklamě, se zákaznickým servisem, prostě se vším.

Příští týden vám přineseme 2. díl rozhovoru, kde probereme přínos reklamací, logo za 1 500 Kč, plánovanou expanzi do Evropy i inzerát, který na Facebooku vyvolal velký poprask.

Související články:

Facebook
Twitter

Navigace pro příspěvek

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vložením zprávy souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů