E-shop a nejčastější právní dotazy

Neznalost neomlouvá ani e-shopaře a proto se pojďme podívat na nejčastější otázky, které si e-shopaři kladou. Nebo alespoň klást měli.

V čem se liší české obchodní podmínky a slovenské obchodní podmínky?

Obchodní podmínky musí splňovat podmínky stanovené příslušnou právní úpravou, zejména pak právem ochrany spotřebitele. Ochrana spotřebitele patří mezi tzv. sdílené pravomoci EU, v rámci kterých mohou vytvářet a přijímat právně závazné akty EU i členské státy. Členské státy pak vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji EU nevykonala. Lze říci, že oblast ochrany spotřebitele je v zásadě harmonizována na úrovni EU. Z práva EU vyplývají obecné zásady, jako je zákaz diskriminace spotřebitele, informační povinnost, nepřiměřené podmínky ve spotřebitelských smlouvách, odpovědnost za vady a reklamační řízení, atd.

Například v obou zemích rozpor s kupní smlouvou, tedy právo z odpovědnosti za vady, může spotřebitel uplatnit až do 24 měsíců od koupě, přičemž prvních šest měsíců se presumuje, že předmět koupě měl vadu již v okamžiku uzavření kupní smlouvy, zatímco ve zbytku této lhůty musí naopak spotřebitel tuto skutečnost prokázat (nezaměňovat se zárukou za jakost poskytnutou obchodníkem, která může být širší než tato zákonná odpovědnost z vad), lhůta pro vyřízení reklamace spotřebitelem je v obou státech shodná třicetidenní, možnost odstoupení od smlouvy uzavřené prostředky komunikace na dálku je shodná čtrnáctidenní, stejně tak není možné na spotřebitele přenášet náklady obchodníka spojené s reklamací apod.

Musí mít provozovatel českého e-shopu upraveny obchodní podmínky, pokud zasílá zboží na Slovensko (a obráceně)? Jakým právem se budou řídit takto uzavřené smlouvy?

Problematiku rozhodného práva pro smluvní závazkové vztahy řeší nařízení Řím I, zejména pak jeho čl. 6. Toto ustanovení stanoví pro spotřebitele příznivější právní úpravu smluv, které mají vazbu na stát spotřebitelova obvyklého bydliště. Smlouva uzavřená se spotřebitelem se řídí právem státu spotřebitelova obvyklého bydliště, pokud:

1. a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo
2. b) se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.

Na e-shopy provozované v ČR a dodávající zboží na Slovensko se bude vztahovat definice uvedená pod písmenem b), které předpokládá, že podnikatel svoji činnost na tuto zemi zaměřuje.

Nařízení Řím I však termín zaměření blíže nedefinuje. Soudní dvůr EU dovodil následující skutečnosti, jejichž výčet není taxativní, které mohou představovat indicie umožňující se domnívat, že činnost podnikatele je zaměřena na členský stát bydliště spotřebitele: mezinárodní povaha činnosti, popis cesty do sídla podnikatele s počátkem v jiných členských státech, použití jiného jazyka nebo jiné měny, než jsou jazyk nebo měna, které jsou obvykle používány v členském státě, ve kterém má podnikatel sídlo s možností provést rezervaci a potvrdit ji v tomto jiném jazyce, uvedení telefonického spojení s mezinárodním předčíslím, vynaložení nákladů na službu sponzorovaných odkazů na internetu s cílem usnadnit spotřebitelům s bydlištěm v jiných členských státech přístup na stránku podnikatele nebo jeho zprostředkovatele, použití jiného jména domény prvního řádu, než je doména členského státu, ve kterém má podnikatel sídlo, a uvedení mezinárodní klientely složené ze zákazníků s bydlištěm v jiných členských státech. Naproti tomu pouhá dostupnost internetové stránky podnikatele nebo jeho zprostředkovatelské společnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nepostačuje. Stejně je tomu v případě uvedení elektronické adresy, jakož i dalších kontaktních údajů nebo v případě využití jazyka nebo měny, které jsou obvykle používány v členském státě, ve kterém má podnikatel sídlo.

Lze tedy shrnout, že pokud podnikatel, provozovatel e-shopu, naplňuje více výše uvedených znaků, s největší pravděpodobností svou činnost zaměřuje na určitý jiný stát ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I, a smlouva uzavřená se spotřebitelem se tak bude řídit právem státu obvyklého bydliště spotřebitele a k řešení sporu ze smlouvy bude příslušný soud tohoto státu. Není však nutné mít z toho důvodu zvláštní obchodní podmínky řídící se právem tohoto státu. V obchodních podmínkách lze například uvést, že smluvní strany si pro právní vztah obsahující mezinárodní prvek sjednávají české rozhodné právo s tím, že pokud se smluvní stranou spotřebitel, rozhodné právo pro práva a povinnosti vyplvající ze smlouvy bude stanoven na základě příslušných ustanovení kolizních norem (zejména nařízení Řím I).

Kdy je legální umisťovat cizí youtube videa na náš web?

Vložení odkazu na youtube, resp. přehrávání na youtube umístěných videí na jiném webu, např. e-shopu (tzv. embed video), nepředstavuje žádný problém, pokud na jiný web odkaz nebo samotné video vloží autor videa, který ho nahrál na youtube (které toto umožňuje a poskytuje k tomu podrobný návod). Druhou možností je, že někdo chce na jiný web umístit odkaz nebo video jiného autora, který své video umístil na youtube. Umístění odkazu by opět nemělo představovat problém, ovšem v případě umístění samotného obsahu (tedy embed videa) by měl být od tohoto autora předem vyžádán souhlas s užitím. Třetí možností je, že je na jiný web umístěn odkaz/embed video, chráněné autorským právem, které na youtube umístila třetí osoba bez souhlasu autora. Již samotným sdílením takového odkazu pak dochází k porušováním autorských práv autora. Poslední dvě situace jsou v praxi řešeny žádostí o odstranění odkazu/videa, kterou autor videa adresuje správci webu (pokud byl bez povolení umístěn odkaz na jeho video na jiný web), příp. přímo youtube, pokud je na youtube vloženo cizí autorské dílo.

Odpovědnost za obsah webových stránek nese provozovatel těchto stránek. Pokud jde o situaci, kdy třetí osoba např. do diskuze na jeho web umístí např. odkaz na video chráněné autorským právem (třetí situace výše), nebo vloží např. příspěvek, jehož obsah naplňuje skutkovou podstatu některého z tzv. trestných činů spáchaných verbálním projevem, je v prvé řadě odpovědný ten, který obsah na web vložil, tedy uživatel (diskutér). Provozovatel je odpovědný, mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že daný obsah příspěvku je protiprávní nebo pokud se prokazatelně dozvěděl o protiprávním obsahu příspěvku, a neprodleně jej neodstranil.

Jak z pohledu práva zabránit kopírování textu a kradení produktových obrázků?

Autorském dílem je jakýkoliv obrázek a v zásadě také text, včetně například obchodních podmínek, bude-li splňovat základní definici, tedy že je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. U zmíněných obchodních podmínek ale může být poměrně těžké prokázat případné plagiátorství, neboť jejich obsah je s ohledem na kogentní právní úpravu velmi podobný a každý podnikatel cizí převzatý text stejně nějakým způsobem upraví vzhledem ke své specifické činnosti.

Obranou může být umístění výhrady autorského práva, tedy že daný text nebo obrázek je chráněn autorskými právy provozovatele webu, resp. právy autorů jednotlivého textu nebo obrázku. Tento text má pouze informativní charakter, neboť dílo je chráněno ze zákona bez ohledu na umístění takového upozornění. V další fázi autor upozorní plagiátora, že bez souhlasu užívá autorské dílo a vyzve ho, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil škodlivý následek, příp. uhradil přiměřenou náhradu za užití. V poslední fázi se těchto svým práv může autor domáhat soudně.

Jak je to s reklamací, vrácením zboží či výměnou zboží?

Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem (typicky prostřednictvím internetu) a od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory do 14 dnů ode dne uzavření smlouvy. Lhůta k odstoupení běží ode dne dodání zboží, resp. ode dne převzetí poslední dodávky zboží, je-li předmětem několik druhů zboží nebo dodání několika částí. Zákon vyžaduje, aby podnikatel odstoupení od smlouvy potvrdil bez zbytečného odkladu spotřebiteli v textové podobě. Nepotvrzení nemá vliv na odstoupení od smlouvy, ale může být sankcionováno. Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodů a bez sankce.

Spotřebitel nese náklady spojené s navrácením zboží podnikateli. Podnikatel může po spotřebiteli v případě odstoupení požadovat jen náklady, o kterých to stanoví zákon, jako například část převyšující náklady na nejlevnější způsob dodání zboží nabízený podnikatelem, pokud bylo zboží dodáno na základě žádosti spotřebitele jiným dražším způsobem.

Spotřebitel zašle nebo předá podnikateli zboží, které od něho obdržel, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy. Podnikatel vrátí spotřebiteli všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy. Zákon také stanoví výjimky, kdy spotřebitel od smlouvy odstoupit nemůže, jako jsou např. noviny a periodika či zboží podléhající rychlé zkáze.

Pokud jde o reklamaci, při prodeji mimo provozovnu je prodávající povinen poskytnout kupujícímu zejména název nebo jméno a adresu prodávajícího, kde lze uplatnit právo z vady. Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí. Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí. Prodávající dále může poskytnout záruku za jakost, která může být i delší, než zmíněné dva roky, kterou se zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Tyto účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu nebo v reklamě.

Když kupující, kterým je spotřebitel, právo z vadného plnění uplatní u prodávajícího, tento má k vyřízení reklamace lhůtu, která nesmí překročit třicet dní. Práva spotřebitele se liší podle toho, zda vada představuje porušení smlouvy podstatným či nepodstatným způsobem. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž již při uzavření smlouvy prodejce věděl nebo musel vědět, že by spotřebitel smlouvu neuzavřel, pokud by toto porušení předvídal. V ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Při podstatném porušení má spotřebitel právo na odstranění vady dodáním nové bezvadné věci, dodáním chybějící věci nebo opravou věci. Stejně tak má právo na přiměřenou slevu z kupní ceny nebo od smlouvy odstoupit. Spotřebitel musí zvolené právo sdělit prodejci při oznámení vady nebo co nejdříve poté. V případě, že se na zboží vyskytne větší počet vad nebo se vada po opravě opakovaně vrací, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit nebo žádat dodání nové věci.

Povinnost označení provozovny, skutečné sídlo firmy apod.?

Podnikatel je povinen viditelně označit obchodní firmou, popřípadě názvem, nebo jménem a příjmením a identifikačním číslem objekt, v němž má místo podnikání. Provozovna, pokud jí podnikatel má, musí být trvale a zvenčí viditelně označena obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem osoby.

Od počátku roku 2015 vznikla povinnost oznámit správci daně skutečné sídlo výkonu ekonomické činnosti podnikatele. Za skutečné sídlo společnosti se považuje místo, kde se schází vedení společnosti a kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení firmy. U fyzické osoby se za skutečné sídlo považuje obvykle místo jejího pobytu. Neuvedení skutečného sídla podléhá sankci.

Zdroj: www.akvpraze.cz

Navigace pro příspěvek