Collars: Ze zubní ordinace k šití obojků pro psy

Značka Collars by nevznikla nebýt dvou porodů. Zatímco Blanka byla doma na mateřské, její fena Abby porodila 12 štěňat a rozlišit je od sebe byl nadlidský výkon. Takže panička sedla k šicímu stroji, ušila každému obojek s motýlkem, a začalo ji to bavit víc, než čekala.

Dnes už má Blanka za sebou přes 2 tisíce ušitých obojků a spolu se svým partnerem Jirkou plánují Collars vyvézt i do ciziny. „Chceme zkusit Anglii, Itálii a Maďarsko. Protože reakce cizinců na naše obojky je daleko lepší, než reakce Čechů. Oni jsou asi obecně víc švihlí než my,“ říkají. Povídali jsme si jak o plánované expanzi, tak i zakládání e-shopu, nebo o tom, jak se jejich obývák postupně proměnil v dílnu.

Jak se vlastně zrodila značka Collars?

Jirka: Všechno to začalo nevinně. Naše ridgebačka Abby si totiž usmyslela, že bude mít štěňátka. Přesněji řečeno si to usmyslela její panička. (smích) Takže se stalo a Abbynka měla štěňátek 12. Trošku víc, než jsme čekali. A bylo hodně složité je rozlišit.

Blanka: Úplně nejdřív jsme jim uháčkovali řetízky kolem krků, protože byla tak malinká, že jim neseděly obojky. Ale když povyrostla, tak jsme prostě nebyli schopní sehnat 12 rozlišovacích obojků. Všude jich měli maximálně deset. Nejdřív jsme to řešili našíváním různých provázků, nakonec jsem jim ale obojky ušila – aby měl každý svůj originál. A když pak šla štěňátka do nových rodin, každé mělo svůj obojek s motýlkem. Byli to fešáci.

Odchodem štěňátek to ale neskončilo.

Blanka: Neskončilo. Začalo mě to bavit, tak jsem pokračovala u Abby. Udělala jsem jí další obojek s motýlkem a pak další…

Jirka: Známí to chválili, líbilo se jim to. Komukoliv jsme ukázali fotku Abby s motýlkem, byl nadšený.

Blanka: Takže jsme zazásobovali i všechny další psy v rodině…

Jirka: A pak jsme se konečně rozhoupali, že zkusíme obojky s motýlky nabídnout i ostatním pejskařům.

Když jste začínali s Collars, kdo z okolí vás nejvíc podpořil?

Jirka: My navzájem. A trvá to dodneška. Vždycky, když mám krizi, tak mě Blanka podrží. A naopak. Dokonce jsme se kvůli našemu e-shopu ještě nikdy nepohádali.

Kdy jste prožívali největší krizi?

Jirka: Já ve chvíli, kdy šla Blanka do práce a došlo mi, že už nebude mít tolik času na šití.

Blanka: Po třech letech na mateřské, kdy jsem byla jenom s Filípkem a šicím strojem, už jsem prostě potřebovala mezi lidi. Nedokázala jsem si představit, že bych zůstala doma a pořád jenom šila. Takže jsem se vrátila do práce, dělám sestřičku u doktora.

Kdy jste založili e-shop?

Jirka: V roce 2013, jak jinak než před Vánoci. (smích) Začínali jsme na neplaceném systému OpenCart, ze kterého jsme přešli na placený Eshop-rychle. Ze začátku to bylo fajn. Je levnější než Shoptet, jenže je tam obrovské ale. Funguje skvěle jen dokud nemáte žádné problémy nebo požadavky. Jakmile začnete něco chtít, je to průšvih. Nefunguje tam totiž zákaznická podpora. A i když systém navenek vypadá hezky, zevnitř není úplně dotažený. Takže jsem hledal dál a narazil na Shoptet. Doporučovali mi ho i kluci, co se e-shopy zabývaj. Mně se do něj ze začátku nechtělo jít, přišel mi drahý. Ale ve chvíli, kdy jsme přešli, to byla lahoda. I přenos dat proběhl skvěle. V podstatě jsme neztratili žádné pozice ve vyhledávání a dokonce v některých poskočili nahoru.

Díky SEO modulu?

Jirka: Přesně tak. Teď pomáhám některým lidem s přechodem z Eshop-rychle na Shoptet a jedna paní dokonce vystřelila z 13. stránky na první. Prostě to funguje dobře. Třeba ty párované platby, co jste udělali. Z toho úplně učůrávám. A vážně nechápu tu vaši zákaznickou podporu. Kolikrát mi odpoví i pozdě večer nebo třeba o víkendu. Až jsem jim párkrát napsal, že by měli spíš odpočívat, než řešit problémy zákazníků.

Jaká je vaše cílovka?

Jirka: To jsme paradoxně poznali až nedávno. Pomohly nám k tomu různé psí akce, které objíždíme. Právě tam totiž líp poznáte lidi, kteří od vás nakupují. A my zjistili, že naše cílovka nejsou ani tak pejskaři, jako spíš takoví ti designérští lidi, co maj kolem sebe rádi hezko. Mít e-shop je super, ale taky je důležité občas vyrazit mezi lidi. Až tam poznáte, kdo je vlastně na té druhé straně. Aspoň u některých produktů je to potřeba a v lecčems vám to může otevřít oči.

Co pro vás bylo na začátku nejtěžší?

Blanka: Pro mě určitě to šití. Musela jsem se naučit jak správné načasování, tak i samotný proces. Rozhodně jsme výrobu nechtěli outsourcovat. To až částečně teď, kdy je toho občas tolik, že nestíhám. Pomáhá mi moje kamarádka Martina. A dělá to výborně.

Jirka: Občas to prostě jinak nejde. Třeba před veletrhem For Pets jsme šili týden nonstop, to jsem dokonce pomáhal i já.

Blanka: Jinak ale regulérní objednávky z e-shopu šiju sama.

Kde šijete? Máte nějakou dílničku?

Jirka: Začalo to tak, že jsem měl v obýváku stůl, na který si Blanka položila šicí stroj. Pak už to byl její stůl… No a pak přibyl další stroj a další stůl. A další stroj a další stůl… Teď jsou tam celkem čtyři plus jedna obrovská skříň s látkami a dalším materiálem. Z našeho obýváku už zbyla jen sedačka a televize.

Blanka: Už prostě nemáme obývák, ale dílnu.

Kdy šijete?

Blanka: Po nocích, o víkendech. Zkrátka když je čas.

Jirka: Dřív jsme měli dodací lhůtu do dvou pracovních dnů, teď jsme ji ale protáhli na čtyři, protože už se to nedalo.

Blanka: Když ale někdo napíše, že obojek kvůli nějaké akci potřebuje dřív, třeba za 2 dny, tak mu ho ušijeme.

Kdo všechno je dnes ve vašem týmu?

Blanka: Já, Jirka, Filípek a pak kamarádka Martina – to je ta, co nám pomáhá se šitím. Občas nám vypomůže ještě maminka jiné kamarádky.

Jak máte rozdělené role?

Blanka: Já hlavně šiju, hledám látky a komunikuju se zákazníky.

Jirka: A já se starám o všechno ostatní včetně e-shopu.

Blanka: Pak je tu Filípek. Ten je od malinka naučenej fungovat se špendlíkama, takže se nemusím bát, že by nějakej spolkl. Jeho hlavní činností je, že mi do všeho mluví. (smích)

Jirka: A je to takovej ředitel bordelu. Plus je tu ještě Martina, která se nevěnuje jen šití. Jezdí s námi i na akce, kde pomáhá prodávat. Ona umí spoustu jazyků – angličtinu, španělštinu, italštinu, francouzštinu… A další už si nepamatuju. Plus nám teď pomáhá překládat do angličtiny, protože přemýšlíme o expanzi.

Kam chceme expandovat?

Jirka: Chceme zkusit Anglii, Itálii a Maďarsko.

Mně přišlo, že všichni teď expandují do Ameriky.

Jirka: Sice tam mám člověka, který by to nejspíš zvládl. Ale přijde mi to hrozně daleko a navíc tam máme jednu velkou konkurenci. I když časem kdoví. Zatím ale zůstaneme v Evropě. Stejně ještě na expanzi není vhodný čas. Sám cítím, že nemáme pořádně vyladěný český e-shop, takže mi nedává smysl se někam cpát. Z minulých zkušeností vím, že to není jenom o tom přeložit e-shop a čekat, až to přijde…


Blanka: Ale chceme to zkusit. Protože reakce cizinců na naše obojky je daleko lepší, než reakce Čechů. Oni jsou asi obecně víc švihlí než my.

Jirka: My Češi jsme opravdu víc konzervativní. A u tohohle produktu je to znát.

Přečtěte si další část povídání o Facebooku a Instagramu i dolaďování produktu.

Navigace pro příspěvek