Sestry z A Cup of Style jsou úspěšnými českými blogerkami. Na Instagramu mají 150 000 sledujících a na YouTube ještě o 50 tisíc víc. Zatímco dřív si vydělávaly hlavně díky spolupracím s firmami, dnes je slušně živí i jejich e-shop, ve kterém pod vlastní značkou prodávají motivační diáře, trička nebo třeba batůžky.
Lucka a Nicol Ehrenbergerovy se dnešnímu blogerskému světu trochu vymykají. Zatímco většina jejich kolegů už má dnes na všechno svůj tým, holky si drtivou většinu věcí řeší samy. Od točení a stříhání videí až po svůj e-shop A Cup of Style. „Baví nás každý krok od přípravy produktu přes to, že ho držíte v ruce a balíte do papíru, až po reakce lidí. Mnohem víc si toho vážíme a máme z toho mnohem větší radost, protože víme, že je to naše zásluha,“ říká Nicole a její sestra Lucka k tomu dodává: „zatím je to pro nás i důležitá zkušenost, protože se rády učíme, jak věci fungují. Když si to nevyzkoušíte, nezjistíte, jak je to náročné.“
V našem rozhovoru jsme se bavily o zakládání e-shopu, ladění produktů, balení a odesílání zásilek, marketingu a spoustě dalších věcí.
E-shop jste spouštěly v srpnu 2017. Jak dlouho vám trvalo ho rozjet? Nahrát všechny produkty, fotky, udělat popisky?
Nicole: Zabralo nám to zhruba čtrnáct dní, nebylo to nijak těžké.
Lucka: Od začátku, co blogujeme, děláme všechno dost intuitivně. Nesnažíme se nad tím přemýšlet a dělat z toho vědu. Jdeme do toho po hlavě. Sedneme si a věnujeme dva dny třeba tomu, že si proklikáme celý systém a nasázíme to do něj. A ono to vážně nebylo nic složitého. Nahrajete fotku, pojmenujete ji, vyplníte cenu a máte hotovo.
Nicole: Dýl jsme řešily takové ty věci jako je poštovné, služby, se kterými e-shop propojíme, krabice, do kterých budeme produkty balit… Ale nastavení e-shopu jako takové pro nás nebylo časově náročné.
Asi se mnou budete souhlasit, že vaším hlavním produktem je motivační diář.
Nicole: Je to tak. Když jsme začaly přemýšlet o tom, že bychom z A Cup of Style udělaly značku, motivační diář byl jasnou volbou. Přijde nám, že už v téhle oblasti máme nějaké know how. I náš obsah byl historicky hodně o timemanagementu – jak plánovat, aby byl člověk co nejefektivnější a nejproduktivnější. Jak jsme dvě a máme spoustu různých aktivit, musíme se sladit – abychom při nich zvládly dělat videa na blog, řešit e-shop. Tím pádem musíme i hodně plánovat. Samy jsme vyzkoušely spoustu diářů, ale ne každý nám vyhovoval. Takže jsme si vytvořily diář tak, aby vyhovoval nám, plus aby byl co nejpoužitelnější i pro ostatní lidi.
A co ta motivační část?
Nicole: Rozhodně nejde o motivační diář ve smyslu, že by měl člověk každý den plnit nějaké konkrétní úkoly. Spíš si může každý měsíc přečíst článek od nás, který by mu měl vnuknout nějaký nápad a pomoct mu něco v jeho životě zlepšit. Na konci měsíce si pak může říct, jak mu to šlo. Ale není to o nějakém honění se za plněním cílů.
Letos diář vydáváte už potřetí. Výhodou je, že máte zpětnou vazbu a můžete spoustu věcí měnit. Jako například barvu – už nemáte světlý, protože se špinil. Jak dlouho jste diář ladily?
Lucka: Vždycky na něm pracujeme už od ledna a vychází na začátku září. Takže zhruba tři čtvrtě roku. Je to dlouhý proces – řešíme, v čem bude diář zase trochu jiný, co zlepšíme a kam to posuneme. Sepsání samotných článků už tak dlouho netrvá. Velkou část hraje i grafika. Chceme, aby byl diář hezký vizuálně. Prezentujeme se online a co na první pohled nezaujme, to jakoby nebylo. Je důležité, aby to vypadalo hezky na fotkách na Instagramu a dalších kanálech.
V e-shopu máte i další produkty – oblečení, tašky, placky. Který produkt je váš srdeční?
Nicole: Pro mě určitě todolist. To je věc, kterou používám každý den. Píšu si na něj i nákupní seznam, když jdu do obchodu. Domácí práce, co musím udělat – to je můj oblíbený todolist. (smích) Je to pro mě hodně dobře využitelný produkt.
Lucka: Pro mě jsou to plátěné tašky a batůžky. Tahám je skoro pořád s sebou, ať už jdu na nákup nebo chodím celý den po městě. Do batůžku se vejde i notebook. Jsem takový chodící billboard našeho merche, protože nosím i trička. A batůžek mám vždycky.
Nicole: Já myslela, že řekneš zahradnické samolepky.
Lucka: Ty samozřejmě taky. (smích) Dělaly jsme sady samolepek a já si prosadila samolepky o zahradničení. Bohužel se prodávaj nejmíň, asi není tolik lidí, co – stejně jako já – milujou pokojovky.
Možná úplně nesedí cílovka.
Lucka: Právě. Ale ještě zabojujeme.
Nicole: Až začne jaro a lidi začnou přesazovat…
Můžete na Facebooku cílit na zahradníky, ještě vám to přivede nové lidi.
Lucka: To je fakt. Přidám se do skupiny Zahradničení a tam to budu propagovat. (smích)
Jak řešíte marketing? Přeci jen máte úplně jinou výchozí pozici než e-shopaři, kteří musí lidi nahánět.
Lucka: Pro nás je tohle opravdu obdivuhodné. Obdivujeme všechny lidi, kteří si z ničeho založí e-shop, protože i pro nás to bylo ze začátku těžké – komunikovat naší cílovce, že máme nějaké produkty. První vlna byla pozitivní. Hodně blogerů a youtuberů mělo vlastní merchandise. Na druhou stranu lidé byli zvyklí na něco úplně jiného. Na trička a produkty s obřím logem, jenže to bylo něco, co jsme dělat nechtěly. Chtěly jsme něco decentnějšího, co by bylo hezké pro každého, nejen pro naše fanoušky. Ne něco, z čeho řve logo. A to jsme jim musely odkomunikovat. Plus tu byla část mladších sledovatelů, kteří byli zvyklí kupovat si merch youtuberů a chtěli, aby to bylo co nejlevnější. Jenže my chceme kvalitní věci, takže ty jsou zase o něco dražší. Ale samozřejmě velkou výhodou pro nás je, že už máme vybudované kanály. Takže když jsem natočily video o našich produktech, rovnou jsme měly lidi, co se na něj podívali. Ale jinak myslím, že máme ještě spoustu mezer.
Jaké třeba?
Lucka: Jak jsem říkala, e-shop jsme dělaly hodně intuitivně a u marketingu to bylo stejné. Takové to – jo teď máme tričko, tak se v něm vyfotíme a to bude propagace. Obě jsme studovaly marketingovou komunikaci, takže už nějaký ten základ máme a chceme se na to do budoucna zaměřit. Víc to promyslet a vyzkoušet další nástroje, nejen naše kanály.
Jak řešíte odesílání zásilek, chodíte na poštu?
Lucka: Dřív jsme chodily a bylo to strašné. Pošťačky na nás nekoukaly zrovna s nadšením, že jim neseme sto balíčků.
Nicole: A lidi ve frontě taky ne…
Lucka: Teď už ale na poštu nechodíme. Pro balíčky k nám jezdí kurýr a je to obrovský rozdíl. Obrovská výhoda.
Kdo zásilky balí?
Lucka: Ze začátku jsme si je balily samy, teď nám s tím pomáhá mamka. Já jsem ji navíc naučila pracovat s vaším systémem, takže už to sama zvládá celé vyexportovat. Sranda ale byla, když jsme s mamkou a Nikčou jely na 14 dní na Bali. V tu chvíli zásilky balil náš táta s mým přítelem. Máme prostě takovou hezkou rodinnou firmu.
Měly jste pak nějaké reklamace?
Lucka: Neměly. Ale stal se problém, že došly podepsané kartičky, které přidáváme ke každému balíčku. Takže táta s Kubou přemýšleli, že tam napíšou S láskou Martin a Kuba. Nakonec ale radši počkali, až se vrátíme.
Nicole: Stejně už to byly asi jen 3 dny.
Přijde mi, že většina lidí na vašem místě by to neřešila takhle osobně a spoustu věcí by delegovala. Jak moc je podle vás pro úspěch vašeho e-shopu důležité, že to všechno děláte samy?
Nicole: Těžko říct. Otázkou je, kolik lidí si tohle vůbec uvědomí. Z komunikace se zákazníky máme pocit, že nevědí, že si píšou nebo mluví s námi. Lucka má e-shop víc na starost a když obvolává lidi třeba kvůli vrácenému balíčku, a představí se, tak to každého překvapí. I pro nás je to ale takhle mnohem zábavnější. Baví nás každý krok od přípravy produktu přes to, že ho držíte v ruce a balíte do papíru, až po reakce lidí. Mnohem víc si toho vážíme a máme z toho mnohem větší radost, protože víme, že je to naše zásluha.
Lucka: Zatím je to pro nás i důležitá zkušenost, protože se rády učíme, jak věci fungují. Když si to nevyzkoušíte, nezjistíte, jak je to náročné. Já už například nikdy nevrátím balíček, který si objednám z e-shopu. Když vím, kolik je s tím práce a kolik stresu člověk má, když se mu balíček vrátí a musí ho třeba posílat znova. Tohle všechno si neuvědomíte, pokud tu zkušenost nemáte. Rády bychom, aby se náš e-shop ještě rozrůstal, takže asi nebude udržitelné, abychom to všechno dělaly jenom my. Ale pořád je pro nás důležité, abychom měly ten vhled. Abychom podepisovaly kartičky a nenechaly si tam jen nakopírovat elektronický podpis nebo něco takového. Aby to bylo od nás, protože na tom je ta značka založená. Lidé sledují naše videa, protože je děláme, vymýšlíme a stříháme my.
Dodneška si je stříháte? To už taky hodně youtuberů nedělá a má na to svůj tým.
Lucka: My si je stříháme samy. Už jsme i přemýšlely, že bychom si sehnaly někoho, kdo by nám je stříhal. Ale pak už by to nebylo přesně tak, jak chceme my. Nebo by bylo hodně těžké to těm lidem vysvětlit.
Nicole: Možná je taky problém v tom, že jsme takové perfekcionistky. A máme pocit, že co si neohlídáme, nebo neuděláme samy, to nebude tak, jak si představujeme.
Lucka: Velká výhoda taky je, že jsme dvě a můžeme si práci dobře rozdělit. Teď to máme tak, že Nikča stříhá videa a já se spíš starám o e-shop. Dohromady pak řešíme e-maily a děláme obsah.
Proč jste si vybraly Shoptet?
Lucka: Hledaly jsme jednoduchou platformu, která bude fungovat a nezruinuje nás. Tyhle požadavky nejlíp splňoval právě Shoptet.
Ale Shoptet není nejlevnější.
Lucka: To není. I když pokud člověk porovnává funkce, které se prodávají zvlášť – třeba platbu kartou nebo podobně – tak jsou na tom ve finále všechny platformy podobně. Ne-li stejně. Vyzkoušely jsme nejdřív i jednu levnější platformu, ale na té nám nefungovaly skladové zásoby. Takže i když jsme měly naskladněných 20 kusů, prodalo se jich 25, protože to prostě nefungovalo. I z toho důvodu jsme hledaly jiné řešení.
Nicole: To, co jsme zkoušely předtím, navíc ani nebylo tak hezké. Myslím designově a navíc to nešlo dobře upravovat. Shoptet byl pro nás ideální v tom, že je opravdu český, a co jsme měly šanci vyzkoušet, má skvělou zákaznickou podporu. Když se na ni obrátíme s nějakým dotazem, do hodiny máme odpověď. Občas se až stydíme, s čím vším píšeme – ale pak si řekneme, určitě už viděli horší. (smích)
Přijde mi, že se prodej merche stává čím dál důležitější položkou v rámci příjmu youtuberů. Proměnila se nějak jeho role?
Nicole: Proměnila se hodně. Donedávna pro nás byly největší částí výdělku spolupráce s firmami, ale teď už je e-shop na podobné úrovni, což je pro nás skvělé. I proto, že nechceme mít obsah na YouTube a na blogu přehnaně komerční. Komerční sice je, protože máme značky, se kterými spolupracujeme, a děláme to rády. Baví nás to a navíc je to taková kreativní práce. Ale nechceme mít spoluprací moc, to pak člověku kazí důvěru se sledovateli. Takže jsme opravdu rády, že se můžeme uživit i díky vlastní značce.
Patříte k blogerům, kteří spolupráce přiznávaj. To taky není tak běžné.
Lucka: Hodně na tom lpíme – přijde nám to fér. Jediný důvod, proč to někteří blogeři tají, je podle nás to, že se za to stydí. Zkrátka nechtějí přiznat, že každý příspěvek, každé video a každý článek, co zveřejní, je spolupráce s firmou…
Nebo prostě jen mají strach z reakcí sledovatelů. Jak jste říkaly na konferenci Social restart, samy jste se toho ze začátku bály.
Lucka: Určitě. Ze začátku je to kontroverzní téma. Navenek to může působit tak, že člověk dělá reklamu a chce svým sledovatelům něco prodávat. Ale ono to tak není. Tedy záleží na každém blogerovi, jak k tomu přistupuje. My se spojujeme jen se značkami, které jsou nám blízké, a rády bychom je podpořily tak jako tak. Je to přirozené. A taky je to hrozně fajn způsob, jak se propojit a ještě k tomu mít lepší obsah. Navíc je potřeba si uvědomit, že my tvorbou videí a dalšího obsahu strávíme nějaký čas, musíme si koupit techniku, program, ve kterém stříháme, a další věci. Lidi pak na videa koukají zadarmo. Právě i díky spolupracím dál můžeme točit videa, psát články… A to na plný úvazek. Ale občas je těžké to někomu vysvětlit.
Důkladně si vybíráte firmy, se kterými spolupracujete. Loni na konci roku jste se spojily s charitou Srdce na dlani, která podporuje děti z dětských domovů, a vybraly pro ni přes 60 tisíc Kč. Tehdy jste asi taky hodně pečlivě vybíraly projekt, se kterým do toho půjdete.
Lucka: Každý den nás oslovují lidé, jestli jim nenasdílíme jejich charitativní projekt. A my bychom sice moc rády podpořily všechny, ale nejde to. Zároveň se nás ta témata třeba ani netýkaj. Když už něco podporujeme, chceme, aby to bylo něco, čemu věříme a na co bychom samy peníze poslaly. Co bychom podpořily. Každý tohle cítí jinak a podporuje jiné projekty. Což je správně. Nemůžete prostě podporovat všechno. Takže opravdu hodně přemýšlíme nad tím, kterým směrem půjdeme, protože lidi nám pak samozřejmě píšou – proč nepodporujete útulky, proč nepodporujete miminka, důchodce… Každý ať si podpoří, co je mu blízké. My máme radost, že jsme našly takovouhle charitu, která se dost dotýká toho, co se i my snažíme naším obsahem předávat.
Nicole: Srdce na dlani podporuje děti v dětských domovech, aby se mohly víc rozvíjet a plnit si své sny. Protože jsou často demotivované a mají pocit, že mají horší startovací pozici než kdokoliv jiný. Težko se jim divit. Takže jsme měly velkou radost, že jsme na tuhle charitu narazily.
Lucka: Dlouho jsme chtěly udělat produkt, který bude mít i charitativní přesah. Ale zhruba rok nám trvalo, než jsme to celé vymyslely a daly tomu formu. Každopádně jsme moc rády, že to takhle hezky vyšlo.
Napsat komentář