Hlavně v posledních dvou letech se Evropská komise detailněji zaměřuje na e-commerce sektor a po dlouhé době začaly padat nemalé pokuty. Praktiky porušující hospodářskou soutěž jsou totiž hojně rozšířené. Půjde Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve stopách Komise? Co to znamená pro české e-shopy a jak se porušením vyvarovat?
Od května 2015 Komise prozkoumala 8000 distribučních a licenčních smluv, které získala od takřka 1 900 podnikatelských subjektů. Kvůli střemhlavému růstu e-commerce sektoru za poslední dekádu bylo potřeba získat detailní pohled zejména na dodržování zásad hospodářské soutěže.
V posledních letech totiž dochází k zásadnějším změnám v nákupním chování. Zákazníci si zboží chodí zkoušet do kamenných prodejen, ale pak ho radši objednají na internetu u nejlevnějšího prodejce. Srovnávače zboží a online tržiště tohle prostředí ještě víc podporují a mnohé řetězce tak na situaci reagují ne úplně vhodnými a zákonnými postupy.
Objevují se tak situace, kdy samotní výrobci své zboží distribuují skrze vlastní maloobchodní internetové obchody a přímo tak konkurují svým distributorům. Vzrostl i počet dodavatelů, kteří upřednostňují malý počet předem vybraných, autorizovaných prodejců, aby mohli snadněji kontrolovat kvalitu distribuce, ale taky samotnou cenu. Ze všech nejvíc alarmující je ale problém se smluvními omezeními, které často odběratelům diktují minimální, maximální či dokonce přesné maloobchodní ceny, zakazují používat srovnávače zboží nebo online tržiště. Tady už se tak dodavatelé dostávají na velmi tenký led.
Takzvané kartelové dohody jsou všeobecně zakázané, omezují totiž hospodářskou soutěž. Můžou mít spoustu podob a nemusí být mezi smluvními stranami ani nijak oficiálně schváleny. Může se jednat o rozdělení trhu (já prodávám na Moravě a ty v Čechách, a tak si nebudeme konkurovat a můžeme si nastavit parádně vysoké ceny), jsou jimi také dohody o omezení produkce nebo dohody o rozdělení zákazníků. Mezi kartelové dohody patří i ty, které manipulují s cenami produktů a služeb. Dodavatel vám jednoduše nemůže zasahovat do cen, za které budete prodávat jeho zboží zákazníkům. Pokud by to bylo legální, mohl by snadno vyloučit cenovou soutěž mezi odběrateli – konkurenty, což by znamenalo extrémní nevýhodu pro spotřebitele.
Navíc si představte reálné dopady na cenové algoritmy. Dnes už je cenotvorba často věcí automatizovanou. Kolik za výrobek zaplatíme, je otázka, kterou stále častěji svěřujeme umělé inteligenci. Ta ceny v reálném čase přizpůsobuje cenám konkurence, v potaz bere i chování zákazníků. I přes to všechno se nezákonné cenové kartely rozšiřují. Je jasné, proč je to pro dodavatele tolik lákavé – aby ne, když to může být velmi finančně výhodné.
Po víc než 15 letech se rozdaly první pokuty, dohromady převyšující částku 111 000 000 EUR. Obdržela je čtveřice prodejců se spotřební elektronikou – Asus, Denon & Marantz, Philips a Pioneer, a to za stanovení pevných či minimálních cen maloobchodním prodejcům. Ti byli při nedodržení cenové politiky sankcionováni například pozastavením dodávek zboží. Nakonec ale díky součinnosti pokutovaných společností Komise částky snížila na 40 až 50 % z původní výše.
Takzvaný geoblocking může být v určitých případech opodstatněný. Přestože máme v rámci Evropské Unie garantován volný pohyb zboží, služeb a kapitálu, se zeměpisným blokováním se setkat můžeme. Často se jedná prodej takového zboží či služeb, které mají v různých státech rozdílnou právní úpravu (například u nás je zboží volně k prodeji v mezích zákona, ale v sousedním státě není, proto nákup z tohoto státu zákazníkům neumožníme).
Naopak v mnohých případech může být geoblocking cíleně diskriminační. Představte si, že chcete nakoupit zboží ze zahraničního e-shopu vybrané značky, protože v Česku se produkty prodávají za dvojnásobnou cenu. Dodavatel ale použije všechny možné techniky, aby vám nákup v zahraničí, ač v EU, zamezil, a vydělal tak víc. Přesměruje vás zpátky na český e-shop, nadiktuje nepřiměřené obchodní podmínky pro nakupující z Česka nebo jiným způsobem nákup znemožní.
Tyto postupy by se měly stát minulostí. Dne 3. prosince 2018 vstoupí v platnost Nařízení č. 2018/302. Díky němu už prodejci nebudou moct blokovat nebo omezovat přístup ke svým internetovým stránkám, nebudou moct přesměrovávat na své národní distributory ani uplatňovat odlišné podmínky či jinak diskriminovat, například dělat rozdíly v poplatcích za platbu kartou. Nařízení sice nestanovuje žádné sankce, je ale jako každé nařízení přímo aplikovatelné a bude na každém členském státě, jaká pravidla a jaké sankce si stanoví.
Dodáváte-li maloobchodním prodejcům, prozkoumejte své distribuční a licenční smlouvy. Omezujete-li prodej za hranice, zamyslete se nad tím, jaké k tomu máte důvody. Jestli jsou opodstatněné a nevedou vás k nim nekalé úmysly. Nelze vyloučit, že i v rámci České republiky začne Úřad pro ochranu hospodářské soutěže tuto problematiku během následujících měsíců a let podrobněji přezkoumávat. Porušení může znamenat pokutu do výše 10% z obratu.
To by mě zajímalo, kde autor přišel na to, že dodržovat doporučené maloobchodní ceny je výhodné pro dodavatele….
Ten to přece prodá obchodníkovi a z toho, že se zboží co dodává prodává levně, dodavatel nic nemá. Tohle je výhodné pro obří obchody a chudáky co chtějí rychle zbohatnout a kromě ceny nemají co nabídnout.
Mariáne, máte pravdu, že je ta věta trochu zavádějící a neplatí na všechny případy. Naráží především na situace, kdy dodavatel má vlastní maloobchodní síť a jeho vlastní prodeje omezují právě odběratelé, kteří nastavují konkurenční ceny. To je jeden z důvodů, proč se snaží dodavatelé maloobchodní ceny odběratelům stanovovat pevně.
To že dodavatel stanovuje ceny pevně je podle mě dost běžné. Řekne buď budete dodržovat ceny a nebo vám zboží nebudeme dodávat. S tím se bojovat moc nedá.. nebo máte nějaké rady?
Přesně to se dít ze zákona nesmí. Možnou obranou je ohlásit takového dodavatele Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který takovou činnost zakáže a udělí pokutu, ale rozumím, že to není něco, s čím by se odběratel chtěl potýkat…