Nové Nařízení č. 2018/302, které vstoupí v platnost 3. prosince 2018, způsobilo mezi e-shopaři vlnu rozpaků. Na první pohled se totiž může zdát, že diktuje e-shopům povinnost dodávat zboží do zahraničí. Tak to ale vůbec není – zaměřuje se hlavně na geoblocking a odstranění diskriminace. Pojďme se na problematiku detailně zaměřit z pohledu českého e-shopaře.
Přestože máme v rámci Evropské Unie garantován volný pohyb zboží, služeb a kapitálu, se zeměpisným blokováním, tzv. geoblockingem, se setkat můžeme. Často se jedná o prodej takového zboží nebo služeb, které mají v různých státech rozdílnou právní úpravu. Například u nás je zboží volně v prodeji v mezích zákona, ale v sousedním státě ne. Proto nákup z tohoto státu zákazníkům neumožníme. Může jít o alkohol, léky a další kontrolované zboží. Bohužel je ale geoblocking mezi e-shopaři využíván i poněkud diskriminačně. E-shopy návštěvníky z cizích zemí často automaticky přesměrovávají na jiné jazykové mutace, uměle zvyšují poplatky za platbu zahraniční kartou, nebo ze zahraničních prohlížečů ani nákup neumožní. Tohle se ale brzy změní.
Nové Nařízení se všeobecně snaží pomoci evropskému trhu narovnáním podmínek a odstraněním vnitřních překážek. Jde o zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti, místa bydliště nebo místa usazení.
Pokud s e-shopem prodáváme v tuzemsku, na Slovensko a do Německa, a navštíví ho člověk s IP adresou z Francie, nemůžeme tomuto člověku zabránit v nákupu. Pokud sám nemá problém s jazykem a vybere si dodání na adresu v Česku, Slovensku nebo Německu, musíme mu nákup umožnit. A to dokonce i tehdy, pokud je v mezích obchodních podmínek schopen domluvit se individuálně na speciálním dodání nebo si dodání zařídí – objedná si přepravu sám.
Navíc, pokud bude Němec chtít zobrazit českou verzi e-shopu, nemůžeme ho automaticky přesměrovat na německou verzi a nutit ho nakoupit tam. Můžeme mu to nabídnout a chtít po něm souhlas s přesměrováním. Nařízení nediktuje nutnost totožných cen na všech jazykových verzích. Rozdílnost cen mezi různými jazykovými mutacemi ale může být spíš přítěží. Němci můžou začít nakupovat víc na české verzi a pro e-shop to může znamenat navýšení byrokratické zátěže. Jde tedy především o narovnání podmínek – za jednu cenu může v českém e-shopu nakoupit návštěvník z Česka, Německa, Itálie. Prakticky kdokoli z členských států.
Mezi další opatření, které Nařízení stanovuje, patří také narovnání rozdílů mezi poplatky v platbách kartou. Ty se můžou měnit například při zadání zahraniční adresy, volbě jazyka nebo při zadání čísla karty (dle adresy vydavatele platebního prostředku). Tyto změny už také nebudou možné, všichni nakupující z členských států musí mít pro platbu rovné podmínky.
Nařízení se snaží odstranit takzvané neodůvodněné rozdílné zacházení mezi tuzemskými a zahraničními nakupujícími. Pokud se jedná o odůvodnitelné zacházení spočívající například v rozdílné výši poštovného do různých zemí, ve výši bankovních poplatků u jednotlivých typů karet a v dalších nákladech vznikajících v rámci služeb třetích stran, mělo by to být v pořádku. Určitě tedy nepanikařte. Pokud žádné diskriminační postupy, absurdní poplatky a blokace záměrně nepoužíváte, prakticky se pro vás nic zásadního nemění.
Jako e-shopaři si sami určujeme, jestli se zaměříme jen na český trh, nebo chceme exportovat do dalších zemí. Vedou nás k tomu různé důvody – jazyková bariéra, strach ze zahraničního právního řádu a spotřebitelských norem, které bychom museli dodržovat, nebo náročné konkurenční prostředí. Rozhodnutí (ne)dodávat do zahraničí zůstává pořád v našich rukou.
Napsat komentář