Možná to nejste vy, kdo mačká tlačítko Odeslat. Odpovědnost za šíření spamu – tedy nevyžádaného obchodního sdělení, nesete také, pokud jste odeslání dali zelenou. Jak se k šíření spamu staví zákon a co jako šiřitel musíte zajistit? To se dozvíte v tomto článku.
Spam, neboli nevyžádané obchodní sdělení, je každé (nejen elektronické) marketingové sdělení, o které si příjemce neřekl. Oficiálně mezi spam řadíme zejména textové zprávy, newslettery či upozornění mobilních aplikací. Evropská unie vydala v roce 2000 směrnici o elektronickém obchodu, která po členských státech požaduje regulaci elektronických obchodních sdělení.
Zásadní rozdíl je v tom, zda si sdělení příjemce vyžádal či nevyžádal. Jinými slovy, zda udělil souhlas k obdržení sdělení.
Legální obchodní sdělení musí splňovat směrnicí dané náležitosti:
Oprávněni zasílat obchodní sdělení jste ale i tehdy, pokud u vás zákazník dříve nakoupil. Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) toto považuje jako oprávněný zájem. Nutnou součástí objednávkového procesu ale musí být možnost zákazníka zasílání obchodního sdělení odmítnout.
Zákazník při nákupu výrobku či služby může odůvodněně očekávat, že mu obchodník zašle podobnou nabídku. Zájem obchodníka převažující v tomto případě nad zájmem zákazníka je přitom korigován dalšími povinnostmi obchodníka jako správce osobních údajů. Správce musí splnit informační povinnost stanovenou v článku 13 obecného nařízení, jejíž součástí musí být též informace o právu subjektu údajů vznést námitku dle čl. 21 odst. 2 obecného nařízení proti zpracování osobních údajů pro účely přímého marketingu. Pokud subjekt údajů tuto námitku vznese, nesmějí již být osobní údaje pro tento účel zpracovány,
upřesňuje ÚOOÚ.
V České republice je směrnice součástí zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), zejména jeho § 7.
Chcete-li se vyhnout přímému zapojení, můžete zasíláním obchodních sdělení pověřit třetí stranu (například agenturu). Ta se tak stává správcem osobních údajů adresáta.
Primární zodpovědná osoba je však ta, která má z elektronického šíření sdělení prospěch. Průlomový je v tomto případě rozsudek Městského soudu v Praze ze 7. dubna 2020, který se jako první v historii českého správního soudnictví zabývá otázkou odpovědnosti za šíření obchodního sdělení. Soud konstatoval, že
[…] za osobu, jež šíří obchodní sdělení elektronickými prostředky, nelze považovat pouze jejich přímého odesílatele, nýbrž též osobu, která jejich odeslání iniciovala, dala k němu příkaz či z něj také profitovala.
Pokud tedy agentura jako distributor obchodního sdělení používá databázi, u které nemá získány souhlasy k zasílání obchodního sdělení, neporušuje zákon pouze ona. S ní porušuje zákon i zadavatel (e-shop), který jí rozesílku zadal, dokonce je za rozesílku primárně odpovědný. A to i v okamžiku, kdy o chybějících souhlasech neví.
Této odpovědnosti se nelze zbavit, resp. nelze ji přenést na případné dodavatele, kteří rozesílání obchodních sdělení fakticky zajišťují, byť by tito smluvně garantovali, že budou obchodní sdělení zasílat jen těm adresátům, kteří s tím předem vysloví souhlas,
komentuje Mgr. František Nonnemann pro epravo.cz
I e-shopům, které vědomě balancovaly na hraně zákona a využívaly služeb agentur s obecnými databázemi zákazníků, odzvonilo. Už se nemohou vyvléci z odpovědnosti s tím, že oni nemačkali tlačítko Odeslat.
Jak se k tomu jako e-shop postavit, pokud chcete outsourcovat rozesílání newsletterů? Jediná rozumná rada zní – používejte vlastní databáze se zákazníky, kteří se zasíláním obchodních sdělení souhlasili. Vybírejte spolehlivou agenturu. Takovou, která má za sebou již nějaké zkušenosti, spokojené klienty, a GDPR jí není cizí.
Napsat komentář