Přestože segment e-shopů stále rychle roste a místa pro expanzi je v českém virtuálním prostoru ještě požehnaně, začínají se i na český internet dostávat nové obchodní modely. V jednom z minulých článků jsme psali o modelu one-deal-a-day, nyní se podíváme na tzv. group buying model.
Původní místo vzniku je poněkud překvapivě Čína, kde pojem group buying, tedy skupinové nakupování, vznikl. Původní název zní Tuángóu. Důvod vzniku takovéhoto obchodního modelu byl čistě pragmatický. Někteří obchodní prodávali zboží pouze po určitém množství. To bylo samozřejmě nevýhodné, pro zákazníky, kteří potřebovali například jen jeden kus. Proto se lidé začali organizovat přes internet, aby mohli nakoupit zboží dohromady a díky tomu snížit cenu jednoho kusu. Tento princip se brzy rychle rozšířil do zbytku světa.
Zatímco v raných fázích skupinového nakupování byl proces shánění dostatečného počtu lidí víceméně samovolný a neorganizovaný, v následujících fázích se formalizoval a jako princip se začal mohutně rozvíjet. Prvním průkopníkem obchodního modelu group buying byl server Groupon. Ten ten vznikl v roce 2008 pod hlavičkou The Point a vytvořil systém, ve kterém mohli obchodníci nabízet slevy právě skupinám zákazníků. Hlavní novum tohoto systému spočívalo v tom, že aby byla nabízená sleva aktivována a zákazníci ji mohli využít muselo si zboží nebo službu zakoupit dostatečné množství lidí. V opačném případě se celá akce zrušila.
Groupon
Nedlouho po úspěchu Grouponu se začaly objevovat další podobné servery jako je LivingSocial nebo BuyWithMe a mnoho dalších podobných serverů. Všechny tyto systémy do sebe úspěšně zakomponovaly princip „teď nebo nikdy“, který známe z modelu one-day-a-deal. Zákazník má tedy pouze omezený čas na rozhodnutí, zda slevu koupit. Na rozdíl od woot.com, který je typickým zástupcem one-day-a-deal modelu a tají kolik zboží je již prodáno, servery jako Groupon dávají potenciálním zákazníkům naopak dostatek informací. Potenciální zákazník tedy ví, kolik lidí si již zboží nebo službu zakoupilo a kolik jich ještě zbývá, aby by byla aktivována sleva. Tím se dostáváme již na pole virálního šíření. Zákazník, který službu opravdu chce, může přemlouvat své známé nebo nabídku jen zveřejnit na nějaké sociální síti, aby zvýšil pravděpodobnost získání slevy.
Princip skupinového nakupování je často prezentován jako systém win-win, kdy získá jak zákazník, tak i prodejce. Zda prodejce vydělá nebo neprodělá na slevové akci záleží na jeho kalkulacích, nicméně bude mít k dispozici mnohem konkrétnější vstupní data. Díky kombinací časového tlaku a nutnosti dosažení určitého počtu zákazníků může obchodník poměrně rychle získat značné množství nových zákazníků.
V českém prostředí není tento princip zatím příliš rozvinutý. Nejvýraznější zástupce je Slevomat.cz, který je podobný Grouponu, akorát stáčí méně zákazníku pro aktivování slevy.
Nejen v minulém článku o službě Foursquare, ale i v tom dnešním je vidět, jak stále roste princip geografického určení polohy. Systémy pro skupinové nakupování jsou obvykle orientovány na konkrétní místo. Na jednu stranu se ztrácí výhody long tail efektu, na druhou stranu se mohou zviditelnit i poskytovatelé služeb pro které není internet primárním zdrojem zákazníků.
Zdroje: OpenForum, CNN, Wikipedia, Groupon
hezký článek, díky :)