Dnešní článek přijde vhod nejen e-shopařům, kteří se do výroby textilu teprve chystají pouštět, ale i těm, kteří textil nakupují a prodávají. Etiketa textilního výrobku totiž musí obsahovat spoustu informací, bez kterých se zákazník neobejde. A co víc – uvést vše jen na etiketu nestačí.
To, že etiketa kosmetického výrobku musí obsahovat složení, je docela jasné. Nazvat jednotlivé příměsi podle sebe ale rozhodně nezkoušejte. Podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011, které pojednává o označování textilu, musíte dodržet přesnou terminologii vláken a nepoužívat zkratky. I pokud máte nějakou textilii průmyslově chráněnou nebo patentovanou a používáte ji pod obchodním názvem (např. Goratex), musíte uvést správnou terminologii dle nařízení. Existuje i spousta zažitých názvů jako fleece nebo merino. Tyto obchodní názvy rozhodně prodávají, na etiketě textilního výrobku se ale nevyhnete označení polyester nebo vlna. Bez výjimek.
Zvláštní úpravu má pak označení “100%”, “pouze” nebo “čisté”. Ve skutečnosti to nemusí být 100 % látky, nařízení povoluje až 2 % jiného materiálu. Výjimku pak mají výrobky z mykané příze, u ní je možné mít až 5 % cizích vláken, pokud je to nezbytné z hlediska výroby.
Už jsme si řekli, jaké názvosloví používat. Jak je to ale se samotným obsahem etikety? Informace na ní musejí být uvedené trvanlivě, klíčová je snadná čitelnost, viditelnost a přístupnost. Když už znáte složení textilie, musíte ho seřadit v sestupném pořadí. První bude název vláken, které ve výrobku zastupují největší procento, poslední pak vlákna, která se objevují nejméně. Klíčové je také procentuální označení. Složení tak může vypadat následovně:
85 % bavlna, 10 % polyester, 5 % elastan.
Etiketa textilního výrobku není jediné místo, kde musí být složení uvedeno. Nezapomeňte také na obal (sáček, krabici), ale také na prodejní katalogy, prospekty nebo na detail produktu v e-shopu. Na žádném z těchto míst nesmí složení chybět. Pokud prodáváte v Česku, vždy musíte nabízet zboží s do češtiny přeloženým složením. Když zboží posíláte do zahraničí, musíte etiketu přeložit pro cílový trh. I proto se na textilu často setkáváme s vícejazyčnými etiketami. Je to prostě praktické.
Dalšími informacemi, které na etiketě textilního výrobku nesmějí chybět, jsou informace o údržbě. Ty můžete napsat slovy, ale můžete využít i piktogramy nebo symboly. Co vás možná překvapí, je nutnost pořídit si k těm nejčastěji používaným symbolům licenci. Vanička určující způsob praní, trojúhelník symbolizující bělení, čtverec sušení a žehlička stupeň žehlení jsou mezinárodní symboly, které nemůžete použít jen tak. Patří asociaci Ginetex a v Česku lze o licenci požádat spolek SOTEX GINETEX CZ. Roční členský příspěvek činí 1000 Kč pro firmy s obratem do 100 mil. Kč, 3000 Kč pro ty s obratem do 250 mil. Kč a 5000 Kč pro firmy s obratem větším než 250 mil. Kč. Jak už je ale zmíněno, způsoby údržby je možné zapsat i slovy a s licencí se netrápit.
Určitě to znáte, od každého výrobce vám sedí jiná velikost. Velikost oblečení se často liší i mezi státy, přestože je označení číslem nebo písmenem stejné. Čím to je?
Celosvětově, ale ani v rámci Evropské Unie neexistuje jednotná úprava velikostí. “Emko” od jednoho výrobce vám může být akorát a od jiného na vás plave. Všeobecně zde platí zásada zákazník na prvním místě. Váš zákazník má právo na úplné a pravdivé informace. Proto je standardem uvádět u textilního výrobku nejen označení velikosti, ale také tabulku rozsahů, které pod jednotlivá označení spadají. Zákazník by tak měl vědět, že když si u vás nakoupí kalhoty ve velikosti 38, budou mít v pase například mezi 70 a 72 cm.
Z těchto povinností nebenefituje jen on, ale také vy. Nakupující spokojený s velikosti vám vyzkoušené zboží pravděpodobně nevrátí. Vy se tak můžete vyvarovat zbytečným vratkám.
Občanský zákoník se ke špatně nebo neúplně označenému zboží vyjadřuje jednoznačně – je vadné. Neodpovídá totiž právním předpisům. Zakoupí-li zákazník v e-shopu špatně označené zboží, nemá pouze možnost odstoupit od kupní smlouvy do 14 dnů, ale může textilní výrobek rovnou reklamovat. Ptáte se, jaký je v tom rozdíl? Zatímco u odstoupení od smlouvy nese náklady za odeslání zpět zákazník, u reklamace po vás může žádat proplacení poštovného zpátky k vám. Ačkoli pro vás může být pečlivé a přesné sepsání tabulky velikostí a návodů na údržbu ze startu větší časovou investicí, přistupovat k tomu zodpovědně se rozhodně vyplatí. Česká obchodní inspekce si například hlídá, zda jsou v e-shopech v detailech výrobků uvedena složení dle výše uvedeného nařízení. Porušením povinností se vystavujete hrozbě pokuty až do výše 3 000 000 Kč.
Zajímají vás další detaily? Prostudujte si Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011.
Přemýšlíte také o výrobě potravin? Mrkněte se na náš dřívější článek o etiketách potravinových výrobků.
Napsat komentář