Co musí obsahovat etiketa kosmetického výrobku?

Když si jdete do oblíbené drogerie koupit krém nebo sprchový gel, kromě názvu, složení a data spotřeby obvykle další informace na etiketě nehledáte. Etiketa kosmetického výrobku ale musí obsahovat mnohem více informací.

Své o tom ví výrobci, kterým tvorba etikety pro každý výrobek zabere i několik hodin. Proč jsou ale etikety tolik důležité? Díky nim se zákazníci dočtou, zda krém neobsahuje látku, na kterou jsou alergičtí, nebo do kdy ho musejí spotřebovat. Zastánci přírodních produktů pak ocení čistě rostlinné složení a některým záleží i na informaci o testování na zvířatech. Etiketa kosmetického výrobku ale musí splnit další zákonné požadavky. Vyznáte se v nich? Dnes si je dopodrobna představíme.

V předchozích článcích jsme si vysvětlili, co znamená informační povinnost prodejce a jak mají vypadat etikety potravinových výrobků. Tentokrát se zaměříme na kosmetické výrobky, pro které náš právní řád stanovuje řadu extra povinností.

Obsah etiket upravuje Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1223/2009. Stanovuje povinné údaje které musejí být na obalu výrobku, tedy lahvičce, tubě či dóze, ale i na případném vnějším obalu, ve kterém se výrobek dodává (krabička).

Co nesmí chybět?

a) jméno nebo zapsaný název a adresa odpovědné osoby. Toto je možné uvést i zkratkou, pokud zkratka umožňuje určit tuto osobu a její adresu;

b) jmenovitý obsah v době balení vyjádřený v hmotnosti nebo objemu, s výjimkou balení obsahujících méně než pět gramů nebo pět mililitrů, bezplatných vzorků a  balení pro jedno použití;

c) datum, do kterého kosmetický přípravek skladovaný za vhodných podmínek bude nadále plnit svou původní funkci. Datum musí být zaznačeno buď symbolem kelímku nebo slovy „spotřebujte nejlépe do“. Dokonce je nutné dodržet způsob zapisování data – buď měsíc a rok, nebo den, měsíc a rok. Nezapomeňte také uvést podmínky, za kterých výrobek tuto dobu vydrží (např. “skladujte v suchu a chladu”). Datum minimální trvanlivosti však nemusí být uvedeno na obalu kosmetického prostředku, jehož minimální trvanlivost přesahuje třicet měsíců;

d) zvláštní upozornění týkající se použití, a dále speciální bezpečnostní informace o kosmetických prostředcích pro profesionální použití (třeba pro kadeřnictví);

e) číslo šarže nebo odkaz umožňující identifikaci kosmetického výrobku. Není-li to z praktických důvodů možné, protože jsou kosmetické přípravky příliš malé, bude stačit, když tyto informace uvedete na vnějším obalu; 

f) funkce kosmetického přípravku, pokud není zřejmá z jeho obchodní úpravy. U šamponu nebo mýdla je na první pohled jasné, jak se má používat. U specifičtějších druhů kosmetiky, jako jsou různá séra nebo například šampuky, je potřeba funkci vždy slovy popsat;

g) seznam přísad. Tato informace může být uvedena pouze na vnějším obalu. Seznamu musí předcházet slovo „ingredients“. Přísadou se rozumí jakákoli látka nebo směs látek záměrně použitá v kosmetickém přípravku během výrobního procesu. Za přísady se však nepovažují 

i) nečistoty v použitých surovinách,

ii) nebo technické pomocné materiály použité při mísení, které nejsou přítomny v konečném přípravku. 

Parfémy, barviva a alergeny

Parfémové a aromatické kompozice a jejich suroviny pak musíte uvést slovy „parfum“ nebo „aroma“. Všechny přísady se na seznamu uvádějí podle klesajícího hmotnostního podílu, kdy platí váha v době jejich přidání do přípravku. Přísady v koncentracích menších než 1 % můžete uvést v jakémkoli pořadí po přísadách, jejichž koncentrace překračuje 1 %. 

A co barviva? Ta, která nejsou určena pro barvení vlasů, mohou být uvedena v jakémkoli pořadí po ostatních kosmetických přísadách. Pro dekorativní kosmetické přípravky nabízené na trhu ve více barevných odstínech mohou být v seznamu uvedena veškerá barviva, která nejsou určena pro barvení vlasů, použitá ve škále za předpokladu, že jsou připojena slova „může obsahovat“ nebo symbol „+/–“. Kde je to možné, použije se nomenklatura CI (Colour Index).

Neméně důležité je také uvedení alergenů. To, zda může látka způsobit alergickou reakci, ale také zda se s ní pojí nějaké další omezení nebo upozornění, najdete v příloze III Nařízení. Nejčastěji se jedná o takzvané kontaktní alergeny, které mohou vyvolat podráždění, zarudnutí nebo otoky.

Co když je etiketa kosmetického výrobku malá?

Co taková paletka nebo balzám na rty? Na etiketu se ne vždy vejde vše, co by se vejít mělo. V takovém případě je potřeba informace s výrobkem dodat alespoň na přiloženém nebo připevněném letáku, pásce, visačce nebo jiné kartičce. 

Další výjimku mají například mýdla, koupelové kuličky nebo jiné malé výrobky, u kterých z praktických důvodů není možné informace přikládat – třeba se nakupují bez obalu nebo na váhu. Pak je potřeba umístit informace do bezprostřední blízkosti obalu, do kterého je kosmetický přípravek naplněn a ve kterém je vystaven k prodeji.

Pokud má výrobek dva obaly, například jde o make-up ve skleněné dóze, která je vložená do papírové krabičky, musí být všechny povinné informace uvedeny jak na krabičce, tak na skleněné dóze. Proč? Protože papírový přebal často po nákupu skončí v koši a s ním by tam skončily i všechny důležité informace. Všechny texty také musejí být čitelné, srozumitelné a nesmazatelné.

Česky nebo latinsky?

Zatímco informace o použití by na etiketě kosmetického výrobku měly být uvedeny česky, zbytek textů již v češtině být nemusí. Složení se uvádí v latině, protože se v rámci celé Evropské unie používá jednotný způsob označování přísad jejich latinskými názvy. Někteří výrobci však do závorek přidávají i české překlady. To může být praktické, pokud cílíte na uživatele preferující čistě rostlinné, přírodní složení. To jsou typičtí čtenáři etiket a český překlad rozhodně ocení. 

Biokosmetika a její právní úprava

Na úpravu biokosmetiky si na rozdíl od biopotravin ještě chvíli počkáme. V rámci Evropské unie zatím pro biokosmetiku neexistuje ani jednotná definice, ani oficiální úprava. Existuje ale nespočet firem, které vydávají vlastní certifikáty. Desítky firem po celém světě vám rády za úplatu vydají certifikát, unifikovaná úprava ale chybí. Některé certifikáty si můžete prohlédnout například tady, podmínky pro jejich získání se různí. No a vyplatí se tedy? Těžko říci. Pokud je vaším cílem oslovit milovníky přírodní kosmetiky a složení máte převážně nebo úplně bio, možná to stojí za to úsilí i poplatky. Standardním kosmetickým certifikacím se budeme věnovat v dalším článku.

Informace jedině pravdivě a férově

Stejně jako pro ostatní výrobky, i pro kosmetiku platí požadavek férovosti označení. Pokud vymýšlíte název a popis, vyvarujte se lžím a polopravdám. Také se obloukem vyhněte vychvalování výrobku za látku, kterou neobsahuje, pokud je daná látka všeobecně zakázaná. Stejně tak není možné se chválit za to, že produkt obsahuje účinnou látku, ale prakticky jen v tak malém množství, že reálně nebude mít žádný efekt. Složení i předkládané informace musejí být podloženy důkazy, založeny na pravdě. 

Sankce za nedodržení výše uvedeného vás možná překvapí. Pokuta se může vyšplhat až do 2 000 000 Kč. Pokud by navíc došlo k poškození zdraví fyzické osoby, pokuta může být až o milion vyšší. Uvádění úplných a pravdivých informací o složení, účincích i alergenech je tak naprosto klíčové.

Nestačily vám tyto informace nebo si potřebujete přečíst o výjimkách? Podrobnosti si můžete vyhledat ve zmiňovaném Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1223/2009. Seznam symbolů, které může etiketa kosmetického výrobku obsahovat, najdete ve stejném nařízení v příloze VII.

Další zdroje:

D-test

Navigace pro příspěvek