Začal budoval nejčtenější portál o online podnikání a marketingu, když si vrstevníci vybírali střední školu. Založil vlastní firmu, když ostatní nastupovali na vysokou. A když oni nyní teprve dodělávají školu, jeho jméno už bylo několikrát skloňováno v Hospodářských novinách či Reflexu. Řeč je o Jiřím Rosteckým, 23 letém podnikateli a zakladateli Mladého Podnikatele, který má dnes desítky tisíc čtenářů měsíčně.
Přečtěte si rozhovor, který poskytl Jirka speciálně pro Shoptet.
Lenost. Měl jsem problém se dokopat něco dělat. Ona to není zas taková zábava, neustále číst nějaké články, koukat na videa a vzdělávat se. Takže potřebujete nějakou motivaci – něco, co vás dokope do práce. No a já si založil magazín o podnikání a marketingu, který mě nutil něco psát, a tudíž i studovat.
Současně jsem ale vždycky ke tvorbě obsahu tíhnul. První blog jsem měl už na základce, na střední jsem vedl školní časopis a zakládal svoje první online magazíny. Baví mě to dodnes. Hlavně to, že můj obsah může někoho inspirovat a v něčem mu třeba pomoct.
Lidé kolem onlajnu. Jsou to lidé, co tvoří svoje e-shopy či jiné online projekty. Také lidé, kteří se pohybují v online marketingu – zaměstnanci agentur, profíci na volné noze. A potom na MP chodí i hodně lidí na úplném začátku – studenti, co se chtějí uplatnit v marketingu, nebo začínající podnikatelé.
Ono v Česku si nejde moc vybírat. Webů zaměřených na online podnikání a marketing je vskutku málo. Takže když cílíte jen na e-shopaře, zaručeně vás bude číst třeba majitel vlastní online agentury nebo startupista, který maká na vlastním projektu.
Obecně ty lidi spojují 2 věci. Online prostředí a vášeň v tom, co dělají, s chutí na sobě makat. Proto je mám rád. :-)
Liší se, a to velmi. Je to zajímavé sledovat z různých dotazníků, průzkumů apod. Velká část z nich např. sleduje každé video. Vůbec neřeší téma, hosta, délku, vůbec nic. Další to mají naopak, velmi kriticky si vybírají jen to, co se jich zrovna týká a co jim pomůže.
Překvapilo mě i to, jak se liší vnímájí jednotlivých formátů obsahu. Na začátku jsem si říkal, že se video musí líbit všem. Že je to „něco víc než text“. Nakonec jsem zjistil, že jsou lidé, kteří video považují za neefektivní. Raději si rychle přečtou článek. Na druhou stranu jsou i tací, kteří to mají přesně naopak a preferují video nebo podcast.
A takových rozdílů je dneska hodně. Vůbec je pojem „kvalitní obsah“ šíleně relativní a už několikrát jsem si říkal, že se mi rozhovor vůbec nepovedl a moc jsme v něm neřekli. Diváci ale měli nakonec jiný názor.
Mám, chtěl bych mít velký zpravodajský web, vlastní televizní stanici a rádio. :-) Média mě vždycky lákala. Proto mě dnes baví Mladý podnikatel – hodně lidí jej sleduje opravdu pravidelně a třeba podle mých výzkumů jej hodnotí jako „DVTV českého online prostředí“, což je obrovská pocta a zodpovědnost zároveň. O to víc, že se s profesionalitou DVTV nemohu ani srovnávat.
Naučilo mě to spoustu věcí. Zmínil bych asi pár těch nejdůležitějších:
Neustále se učit. Všichni, se kterými dělám rozhovory, jsou v něčem nadprůměrně dobří. Strávili stovky hodin samostudiem a neustálým hledáním nových informací. Proto jsou dnes tam, kde jsou.
Neustále vše zpochybňovat. Ať už jsem dnes přesvědčen o čemkoliv, vždycky se objeví někdo chytřejší, zkušenější a lepší než já a řekne mi pohled, který mě samotného nenapadl. Naučil jsem se, že v drtivé většině názor, který mám, není úplný. Možná je i zcela nesprávný.
Nenechat se odradit. Zní to jako klišé, ale když se s těmi lidmi bavím, většina má „někde“ názory ostatních. Snaží se z nich vzít to hodnotné, ale neberou si je osobně. Kritiku, narážky, hejty, osobní útoky, odrazování apod.
Celé je to velká škola přístupu k tomu, co dělám a jak to dělám.
Odborná a příběhová. Odborná proto, že jsou hodně náročná. Já taky nejsem odborník na všechno, a tak je pro mě rozhovor o PPC reklamě docela výzva. Nejednou mi host říkal o něčem, co jsem nikdy neviděl. A to se snažím vždy maximálně připravit a volit jen taková témata, ve kterých by mě nic nemělo zaskočit. Stejně se to ale stává.
A pak ta příběhová. To, kdy se snažíte pochopit člověka naproti sobě. Třeba vám v jeho příběhu přijde něco hloupé, zbytečné, naivní. Jenomže vy víte, že zpětně a zvenčí se na to dívá snadno, ale že podobných chyb jste udělal taky spoustu. A proto se občas musíte oprostit od toto, co se zdá být racionální, a vžít se do role člověka naproti vám třeba před 10 lety.
Mě baví dělat rozhovory. Baví mě ty lidi poslouchat. Jak jsem už nastínil výše, tak ne vždy jsou věci takové, jaké jsou. Třeba dnes jsem byl na schůzce se CEO jedné velké firmy. Z fotek na internetu jsem si představoval zamračenýho obrovskýho chlapa, který budí respekt na metry daleko a se kterým se moc nenasmějete. Nakonec přišel o hlavu menší chlápek, který se smál od začátku až dokonce.
Když se s těmi lidmi bavíte naživo, poznáte je daleko víc. Jak uvažují, jaké mají záměry a třeba i to, proč ty věci dělají. Já se navíc občas ptám na dost osobní otázky, které tomu člověku třeba ani nemusí být příjemné. A je parádní, když vám na ně skvěle odpoví a nebojí se popsat věci takové, jaké jsou.
K tomu mě napadá ještě jedna věc. Občas mi host sám řekne něco extrémně zajímavého, na co jsem se ani neptal. Třeba nedávno jedna paní. Bavili jsme se celou dobu budoucnosti její firmy. Na závěr jsem řekl, že bych se ještě chtěl zeptat na něco osobnějšího. Mířil jsem k tomu, jak se sebevzdělává a co dělá proto, aby měla takový přehled.
Nenechala mě to ani říct a hned spustila: „Já vím, já vím. Mě se často lidi ptají, jak jsem se v tak nízkém věku mohla stát CEO…“ A už to z ní padalo. Najednou jsem před sebou měl skvělé téma a úžasný příběh ženy, co na sobě maká neuvěřitelným způsobem a která třeba musela řešit problémy, se kterými se jiní nesetkali. Tyhle momenty, kdy mě host něčím zaskočí, doslova zbožňuji.
Toho je taky hodně. Mladý podnikatel není zrovna projekt, který by vydělával miliony měsíčně. Mnohdy je docela těžké ho dostat do čísel, která bych chtěl. Dneska je jediným zdrojem příjmu reklama, což dlouhodobě také není udržitelné. A jelikož nedělám MP primárně kvůli penězům, někdy mě řešení těhle věcí moc nebaví, což považuji za svou velkou nevýhodu. Raději připravuji nový obsah a chystám pro fanoušky něco nového, z čeho budou nadšení.
Já moc nerozlišuji volný a pracovní čas. Většinou i ve volnu píšu nějaký rozhovor nebo něco vymýšlím. Pro mě je práce většinou zábava. Zrovna ty rozhovory dělám opravdu rád a bavím se u nich, takže je jako práci ani neberu. Ale je samozřejmé, že i mě spousta věcí na práci štve a dělám je nerad.
Zrovna před několika dny jsem byl na schůzce se třemi rektory, prorektory apod. (ty názvy jejich funkcí mi moc nejdou, ale byli vysoko) a oni mi říkali, abych do školy šel. Říkal jsem jim, že půjdu rád, ale až v moment, kdy budu cítit, že mi škola pomůže z dlouhodobého hlediska něčeho dosáhnout. Že mě nebude učit věcem, které nepotřebuji dnes a nebudu je potřebovat ani v budoucnu. A že pro mě nebude užitečných jen pár procent celkového studia.
Také jsem jim říkal, že pro mě by vysoká škola neměla smysl v tom postavení, v jakém je dnes. Ona je škola, já jsem student. Ona je nahoře, já jsem dole. Spíše by mi pomohla jako mentor v tom, co už dělám. Nejvíce se totiž naučím svým zapálením pro věc, touhou se něco dozvědět nebo něco vyřešit. Ne tím, že mi dá učebnice a že mě postaví před zkoušky.
Pokud by mi ale dokázala pomoci řešit aktuální problémy a výzvy, se kterými se setkávám poprvé, tak by pro mě měla obrovský smysl. Ti tři pánové říkali, že s tím souhlasí a že v tom vidí budoucnost vysokých (podnikatelských) škol. Tak jim fandím a možná, že se do školy jednou vrátím.
Do té doby ale ne. Navíc ani nevím, zda by tahle vize byla dobrá pro všechny. Nejspíš ne. Mluvím jen za sebe. Pro mě je dnes nejlepší makat na tom, v čem snad jednou mohu být dobrý. A znám spoustu mladých lidí, kterým by škola posloužila více, kdyby jim pomohla tu vášeň a to nadšení, o kterých jsem mluvil, vůbec nalézt.
To netuším. Nikdy jsem se s nikým takovým nesrovnával. Podle mě nejde srovnávat lidi takhle obecně. Vysoká škola vás nemusí limitovat. Určitě vás nepřipraví na vše, ale může vám něco dát. Jen byste měli dělat ještě něco vedle ní. Mně třeba dnes nejvíc vadí absence dobré angličtiny. Umím jen to ze střední školy a zbytek se musím učit sám, což není jednoduché.
Pro mě není výhodou náskok těch pár let. To vůbec ne. To spíš může být výhodou to, že jsem měl tak brzy možnost najít to, co mě baví, a spoustu věcí si vyzkoušet. Hodně studentů VŠ to zjišťuje až po studiu a v podstatě nic si nevyzkoušeli.
No rozhodně. Jsou chvíle, kdy si říkám, zda jsem na tu výšku jít neměl. Když je vám tolik, co mně, setkáváte se s mnoha věcmi úplně poprvé. A mnohdy jsou to docela nepříjemné problémy. Cashflow firmy, problémy s úřady, problémy se zaměstnanci, odchod společníka z firmy, reklamace od zákazníků, neproplacené faktury, právní problémy a mnoho dalšího.
Ale to zvládnete. Horší někdy bývá, že vás to dost oprostí od vrstevníků. Já trávím 99 % času s lidmi, kteří jsou o pár let starší než já. Většinou už mají svoje rodiny a jsou někde úplně jinde než já. Do toho řešíte vlastní firmu a její problémy. Potom ale začnete míň rozumět problémům svých bývalých spolužáků a dalších vrstevníků. Všechno má svoje. Má to spoustu pozitiv, ale i negativ. Určitě bych neměnil.
Já se dnes chci věnovat naplno Mladému podnikateli. Ale nemyslím si, že je pro mě konečnou stanicí. Ve 23 letech určitě ne. :-) Láká mě toho spoustu. Klidně bych si vyzkoušel i práci v nějaké agentuře nebo ve firmě, jako je Shoptet. Zrovna u vás na návštěvě se mi moc líbilo a vypadalo to, že máte skvělé pracovní prostředí, ve kterém se můžete spoustu věcí naučit. A firem, které se mi líbí a ve kterých by mě možná bavilo pracovat a něco rozvíjet, je v Česku hodně.
Nechávám tomuhle otevřené dveře. Teď mám ale velké cíle s Mladým podnikatelem a pokusím se jich dosáhnout. Tak uvidíme.
Určitě! Opravdu mě baví. Neberu je jen jako nástroj marketingu. Někdo si sedne před kameru a udělá s někým rozhovor, protože je to někdo v oboru známý nebo zajímavý nebo je to jeho klient, a tudíž i reference. Pro něj je to reklama. Pro mě jsou rozhovory v podstatě samotné řemeslo, které se musíte naučit a mně bude trvat ještě roky, než je budu umět vést opravdu dobře.
Já s hostem nedělám rozhovor proto, že ho lidé znají a budou ho sdílet. Ale proto, že si s ním chci o něčem popovídat a myslím, že by to mohlo být inspirativní i pro ostatní. A taky proto, že ten člověk dokáže řešit nějaký problém mých čtenářů/diváků/posluchačů.
Rád bych do budoucna zkusil i jiné rozhovory než o marketingu a podnikání. Láká mě mnoho témat a je hodně hostů, které bych rád zkusil vyzpovídat.
No třeba tím důvodem, proč vlastně rozhovor dělám. Jak říkám, hodně lidí dnes rozhovory dělá proto, že jim pomohou zpropagovat svou značku, svoje služby. Pokud je ta motivace jenom v tom, tak je vlastně jedno, o čem si v rozhovoru budete povídat. Důležité je mít tam zajímavého hosta a neklábosit úplně o ničem, aby vás ostatní nezhejtovali. Jinak je to jedno.
Pro mě ta motivace začíná v tom, že ten člověk dokáže o něčem dobře mluvit, je v něčem výjimečný a jeho slova mohou zajímat moje publikum. Je to o tom, že ho chci těch pár desítek minut poslouchat a chci se od něj dozvědět něco zajímavého. A tím, co řekne, chci inspirovat ostatní, protože díky tomu mohou změnit svoje podnikání, svůj marketing nebo třeba svůj život (i to se stalo, hlavně u mladých lidí).
To je první věc. Od ní se odvíjí i ta druhá. Snažím se hosty nechat mluvit. Viděl jsem spoustu rozhovorů, ve kterých se moderátor snaží dělat chytrým. Pokládá otázku 2 minuty nebo do rozhovoru sám zasahuje svými názory (často docela mimo). Mně se tenhle model nelíbí. Nepotřebuji se dělat chytrým. Divák si to video pustil proto, aby si poslechl mého hosta, ne kvůli mým názorům. Takže se snažím pokládat takové otázky, které hosta rozpovídají, donutí ho se zamyslet a třeba prozradit i něco „ze zákulisí“ nebo něco, co donutí přemýšlet diváky.
Na to se mě nedávno ptal jeden „konkurent“. Hodně mluví o tom, jak se inspiroval od jiných. Hlavně v zahraničí. Což není špatně a jeho práce se mi líbí, ale já mu odpověděl, že mě inspirují hlavně moji fanoušci. Snažím se poslouchat jejich příběhy a pochopit jejich problémy. To je potom obrovská studnice nápadů.
Také sbírám zpětnou vazbu. Mám stovky lidských pohledů na to, jak by měl vypadat rozhovor, jak vnímají text a jak video, co od čeho očekávají, co jim na rozhovorech vadí nejvíce, kdy se snižuje jejich motivace si přečíst článek nebo přehrát video apod. Některé výstupy mě velmi zaskočily, protože bych je nečekal.
Ale jo, inspiruje. Jen vám neřeknu konkrétní příklady. V Česku moc webů se stejným zaměřením není. A když, tak v nich upřímně moc inspirace nenalézám. Kolikrát najdu inspiraci v něčem úplně mimo obor, třeba když mi někdo říká, jak na sobě maká a nebo jak ve firmě něco dělají. V tu chvíli mě něco napadne a zkusím to zrealizovat. Nebo se inspiruji jen částečně v něčem hodně konkrétním – třeba v tom, jak dělají e-mailing.
Ale jeden velký vzor pro všechno dnes nemám. Občas si říkám, že tak trošičku přináším něco nového. Hodně lidí mi třeba říkalo, že bych měl točit videa o délce max. 15 minut. Dneska mám videa kolem hodiny a podle průzkumů by jen malé procento diváků délku zkrátilo. Spíše jim vadí jiné věci. A takových příkladů bych mohl zmínit více.
Věřím ale, že se to do budoucna změní. Zrovna u videí čekám, že i větší oborové portály s nimi začnou pořádně pracovat. S pár jsem se o tom už bavil a jednomu velkému webu budu i pomáhat.
Podle mě je to tím, že jejich autoři nejsou připraveni na běh na dlouhou trať. Netuší, že je čeká rutina a že musí neustále přicházet s něčím novým.
Já se snažím MP rozvíjet už několik let. Za tu dobu jsem zkusil spoustu věcí a mnohokrát se spálil. Dnes je MP na úplném začátku. Dokáže mě uživit, ale nedokáže uživit ještě někoho dalšího. Má peníze na rozvoj, ale nemá dostatečně velký budget na marketing a hodně věcí musím řešit strašně low-costově. Takže určitě není tam, kde bych chtěl, aby jednou byl. Ale těch pár let přežil možná právě díky tomu, že dokázal dlouhodobě přinášet něco nového a byl pro svoje čtenáře zajímavý.
Ani dnes nemám plány jen na pár měsíců dopředu. Vím, co bych na MP chtěl třeba za 5 let. Co je ten další level, kam jej chci posunout, a čím chci fanoušky do budoucna překvapit.
Pouze takovou, jakou úroveň mají jejich tvůrci. Setkal jsem se s e-shopy, pro které jejich majitel doslova žil. Tyto e-shopy měly velmi dobrý prozákaznický přístup, měly dobře nastavené hodnoty, majitelé neustále přicházeli s novými nápady a rozvíjeli je. Vedle toho jsem se setkal s e-shopaři, kteří měli e-shopů hned několik a moc osobně si je nebrali. Takové e-shopy byly dost často jakoby nedotažené. Nekvalitní texty, chyby na webu, pomalá zákaznická podpora atd.
Nejsem odborník, abych hodnotil úroveň českých e-shopařů. Na to jste odborníci vy tady v Shoptetu. A nevím, který z těch dvou přístupů je správný. Vím jen to, že vztah majitele a e-shopu nějaký vliv má a že život e-shopaře rozhodně není jednoduchý. Mám z těch lidí velký respekt, a proto se pro ně snažím tvořit obsah, který je nejen poučí a inspiruje, ale třeba i trochu motivuje do další práce. Řekněte sami, kdy vám člověk s obrovskou sítí e-shopů řekne, že i on občas přemýšlí, že se na to vykašle…
Vlastní e-shop mě neláká. Měl jsem tu čest nahlédnout do každodenní práce pár desítek e-shopařů a vím, co to obnáší. Mě spíše baví ta tvorba obsahu a inspirování, což je něco, co sám e-shopař zas tak často nedělá. Ale umím si představit, že bych nějakému e-shopu pomáhal s marketingem. To by mě bavilo hodně. Přímo řízení e-shopu se vším, co to obnáší, ale ne.
Hehe, to je dobrý dotaz. Určitě proto, že pro ně každý den připravuji nový obsah, který je může v něčem inspirovat. Mohou se podívat, jak pracují ostatní, jak nad věcmi přemýšlí nebo jak něco dělají. Také si mohou poslechnout jejich příběhy. Je to fajn výplň volného času nebo těch chvil, kdy děláte něco neproduktivního (videa mají i odkaz na kanál iTunes a MP3 ke stažení na cesty).
Snažím se rozhovory dělat tak, aby divákům nebo čtenářům pomohly nahlédnout do zákulisí někoho jiného – do jejich marketingu, řízení i historie. Snažím se i o to, abychom věci nemalovali jen růžově, ale abychom je pojmenovávali pravým jménem. Takže se často ptám na peníze, smysl nebo i osobní otázky.
Pokud chcete moji práci vidět, můžete kouknout třeba na rozhovor s Martinem Rozhoněm o jeho Vivantisu, Máriem Roženským o začátcích podnikání na internetu, panem Tlustým o službě veřejnosti, Oliverem Dlouhým o Skypickeru nebo na kterékoliv jiné video. Snad se vám budou líbit, a pokud máte e-shop, moc rád si popovídám i s vámi (napište na jiri@rostecky.cz)! :-)
Napsat komentář